číslo jednací: 14208/2026/163
spisová značka: R0027/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Digitalizace a prostorová evidence stromů v Mladé Boleslavi |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 05624/2026/500 14208/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_R0027.pdf 426 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0027/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-14208/2026/163 |
|
Brno 20. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 26. 2. 2026 obviněným zadavatelem
- statutární město Mladá Boleslav, IČO 00238295, se sídlem Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav I, 293 01 Mladá Boleslav, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci
ze dne 11. 12. 2025 JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem, ev. č. ČAK 14175, IČO 73612596,
se sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0912/2025/VZ,
č. j. ÚOHS-05624/2026/500, vydanému dne 11. 2. 2026 ve správním řízení zahájeném ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v souvislosti s veřejnou zakázkou „Digitalizace a prostorová evidence stromů
v Mladé Boleslavi“ zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném na základě výzvy k jednání ze dne 17. 12. 2024,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0912/2025/VZ,
č. j. ÚOHS-05624/2026/500
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Průběh zadávacího řízení a správního řízení
1. Obviněný jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], zahájil na základě „Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění“ ze dne 17. 12. 2024 (dále jen „výzva“) jednací řízení bez uveřejnění (dále též „JŘBU“) za účelem zadání veřejné zakázky „Digitalizace a prostorová evidence stromů v Mladé Boleslavi“ (dále jen „veřejná zakázka“). Ve výzvě zadavatel uvedl, že „[p]ři průzkumu možností dodávky, která by odpovídala představám Zadavatele a umožňovala by dosáhnout několika zmíněných cílů v daném čase a rozsahu bylo identifikováno pouze jedno řešení, které je na trhu dodáváno a se kterým se Zadavatel (prostřednictvím vlastních odborných pracovníků) seznámil na odborných konferencích, a to technologie greehill. Žádné jiné technické řešení na českém trhu dostupné v současné době neexistuje, přičemž obchodním partnerem Společnosti greeHill, která je vlastníkem unikátní technologie pro digitální inventarizaci zeleně greehill požadované Zadavatelem je pro Českou republiku právě Zájemce (pozn. předsedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže: tj. společnost Atregia s.r.o. viz níže).“
2. Dne 3. 3. 2025 zadavatel uzavřel s vybraným dodavatelem – společností Atregia s.r.o., IČO 02017342, se sídlem Vážného 99/10, Řečkovice, 621 00 Brno, (dále jen „vybraný dodavatel“) na veřejnou zakázku Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“).
3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 16. 9. 2025 podnět k prošetření postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky. Po provedeném šetření zahájil Úřad přípisem ze dne 27. 11. 2025, doručeným zadavateli téhož dne, správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona,
jehož účastníkem je zadavatel jakožto obviněný ve smyslu § 68 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, (dále jen „zákon o přestupcích“).
II. Napadené rozhodnutí
4. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil přestupku
podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 52 zákona ve spojení s § 55 zákona, když zadal veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 63 odst. 3 písm. b) zákona ve spojení
s § 63 odst. 4 zákona, neboť zadavatel neprokázal, že by digitální inventarizaci zeleně, jejíž realizace byla účelem zadání veřejné zakázky, mohl z technických důvodů realizovat pouze vybraný dodavatel, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a zadavatel již s vybraným dodavatelem uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.
5. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 45 000 Kč se splatností dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.
6. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.
7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel sice opakovaně deklaroval, že dlouhodobě sleduje vývoj relevantního trhu v oblasti digitální správy městské zeleně na národní i evropské úrovni, avšak tato svá tvrzení nebyl s to přesvědčivě doložit. Podrobněji se zadavatel vyjádřil dle Úřadu pouze ke dvěma nástrojům pasportizace veřejné zeleně, u dalších pouze zaslal prezentace pasportizace veřejné zeleně a dokument obsahující odkazy na internetovou platformu pro sdílení a sledování videí „YouTube“ s prezentačními videi těchto nástrojů. Úřad uvedl, že i kdyby akceptoval, že tímto „průzkumem“ zadavatel doložil, že na relevantním trhu ČR žádný z dodavatelů (mimo vybraného dodavatele) nenabízí technologii naplňující potřeby zadavatele, zadavatel rozhodně neprokázal, že potřebnou technologii nenabízí žádný dodavatel v rámci relevantního trhu Evropské unie. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále dospěl k závěru, že se zadavatel ani nijak nepokoušel prokázat, že vybraný dodavatel v rámci EU představuje jediného možného dodavatele, jehož prostřednictvím by mohl využít technologii pro digitální inventarizaci zeleně greehill (dále jen „greehill“). Úřad na základě výše uvedených skutečností shrnul, že zadavatel neprokázal, že by z technických důvodů mohla být veřejná zakázka splněna pouze vybraným dodavatelem, a tedy neprokázal, že by tak ve vztahu k použití předmětného jednacího řízení bez uveřejnění byly splněny podmínky pro jeho použití.
III. Rozklad obviněného
8. Dne 26. 2. 2026 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 11. 2. 2026. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
9. Zadavatel v rozkladu nejdříve tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť Úřad nahrazuje výsledky provedeného dokazování připuštěním pouhé možné existence jiné alternativní technologie, což nemůže obstát jako skutkový základ závěru o naplnění znaků přestupku.
10. Dle zadavatele dále není z rozhodnutí zřejmé, zda Úřad hodnotil existenci technicky srovnatelného řešení v Evropské unii, existenci jiného dodavatele schopného dodat tutéž technologii nebo pouze obecnou možnost technologického vývoje v čase, což má dopad na přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
11. Zadavatel je toho názoru, že Úřad při posouzení věci přehlíží podlimitní (resp. i fakticky malý) rozsah veřejné zakázky, na který se standardně neuplatní uveřejňování v Úředním věstníku Evropské unie a který výrazně snižuje pravděpodobnost přeshraničního zájmu. Dle zadavatele se veřejná zakázka navíc týká plnění na území jednoho města, čímž je z hlediska organizace, komunikace a integrace dat „lokálně ukotvená“. Zadavatel tvrdí, že pokud by použil otevřenější postup v podlimitním režimu, zveřejnil by veřejnou zakázku na profilu zadavatele, což je kanál primárně adresovaný dodavatelům působícím na domácím trhu. Zadavatel uzavírá, že pokud se Úřad opírá o ochranu vnitřního trhu Evropské unie, měl nejprve přesvědčivě vyložit, proč měla tato konkrétní zakázka nepochybný přeshraniční význam, přičemž bez takového kroku je tvrzení o nepřípustném omezení vnitřního trhu jen abstraktní, a tedy nepřezkoumatelné.
12. Zadavatel dále nesouhlasí s hodnocením Úřadu ohledně časového odstupu 1,5 roku „Interessenbekundungsverfahren“ (v německém jazyce), tj. otevřeného průzkumu trhu realizovaného veřejným zadavatelem „Senatsverwaltung für Umwelt, Mobilität, Verbraucher und Klimaschutz“ v Berlíně (dále jen „berlínský průzkum trhu“), od zadávání veřejné zakázky a považuje je za nepřiměřeně přísné. Zadavatel nezpochybňuje, že u rychle se vyvíjejících technologií je nutné vnímat časový aspekt, avšak dle něj Úřad nekonkretizoval,
jaká konkurenční řešení měla v uvedené době vzniknout. Úřad dle zadavatele ani nevysvětluje, proč by měl mít zadavatel povinnost prokázat negativní skutečnost v rozsahu, který fakticky vyžaduje permanentní a úplné mapování celé Evropské unie (dále též „EU“). Zadavatel je tak toho názoru, že Úřad povinnost zkoumat trh EU pojímá mechanicky, a napadené rozhodnutí tak vychází z nesprávného právního posouzení, když absolutizuje povinnost zadavatele vyhodnotit EU trh bez vztahu k přeshraničnímu významu a bez proporcionality. Omezení soutěže na evropské úrovni navíc zadavatel považuje vzhledem k povaze poptávaného plnění za čistě hypotetické.
Závěr rozkladu
13. Obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a řízení zastavil nebo vrátil Úřadu k novému projednání se závazným právním názorem.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, přičemž byl přijat závěr, že Úřad rozhodl napadeným rozhodnutím správně a v souladu s právními předpisy o vině i trestu obviněného. Jeho závěry jsou podložené, odůvodněné a nerozporné.
V. K námitkám rozkladu
16. Zadavatel v rozkladu namítá, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda Úřad hodnotil existenci technicky srovnatelného řešení v Evropské unii, existenci jiného dodavatele schopného dodat tutéž technologii nebo pouze obecnou možnost technologického vývoje v čase, což má vliv na přezkoumatelnost rozhodnutí.
17. K tomu uvádím, že v posuzované věci zadavatel zadal veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, neboť měl za to, že jiné technické řešení na českém trhu dostupné v rozhodné době neexistovalo. V tomto ohledu se ztotožňuji s Úřadem, že zadavatel odůvodnil použití JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona ve spojení s § 63 odst. 4 zákona tedy z důvodu, že veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž.
18. Úřad ve výroku I napadeného rozhodnutí zcela jasně konstatoval, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že zadával veřejnou zakázku v JŘBU s odkazem na neexistenci hospodářské soutěže z technických důvodů, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 63 odst. 3 písm. b) a odst. 4 zákona, neboť neprokázal,
že by digitální inventarizaci zeleně, jejíž realizace byla účelem zadání veřejné zakázky, mohl z technických důvodů realizovat pouze vybraný dodavatel. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad rozvedl, že zadavatel poukázal na existenci jiných technologií inventarizace (jiných dodavatelů), ale vyjádřil se pouze k některým z nich. Navíc zadavatel dle Úřadu ani neprokázal, že technologii, která naplňuje jeho potřeby, nenabízí žádný jiný dodavatel v rámci relevantního trhu Evropské unie. Přestože by tyto závěry stačily k rozhodnutí o spáchání přestupku zadavatelem, Úřad nadto konstatoval, že i kdyby přijal názor, že greehill jako jediný splňuje potřeby zadavatele, zadavatel ani neprokázal, že by jediným dodavatelem této technologie byl vybraný dodavatel. Úřad bod 58 odůvodnění napadeného rozhodnutí uzavřel, že zadavatel neprokázal, že by z technických důvodů neexistoval jiný dodavatel schopný splnit předmět veřejné zakázky, tj. digitálně inventarizovat městskou zeleň podle standardů pro monitorování stromů, a že by tak byly ve vztahu k použití předmětného JŘBU splněny podmínky pro jeho použití. Byť Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil potenciální existenci jiné technologie a technologický vývoj, je z výše uvedeného shrnutí nepochybné, že všechny závěry Úřadu logicky a souladně směřují k tomu, že zadavatel neprokázal,
že by předmět veřejné zakázky mohl realizovat pouze vybraný dodavatel. Mám tedy za to, že napadané rozhodnutí je ve svých závěrech konzistentní a je z něj zřejmé, jakým jednáním se zadavatel dopustil spáchání přestupku a jakou skutkovou podstatu přestupku naplnil.
19. Zadavatel je dále toho názoru, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť Úřad nahrazuje výsledky provedeného dokazování připuštěním pouhé možné existence jiné alternativní technologie, což nemůže obstát jako skutkový základ závěru o naplnění znaků přestupku.
20. Jak Úřad rovněž obšírně rozvedl, jednací řízení bez uveřejnění je nejméně formálním druhem zadávacího řízení, kdy zadavatel oslovuje několik, častěji však jen jednoho dodavatele (tak jako v posuzovaném případě). Jelikož tím fakticky dochází k omezení, resp. vyloučení hospodářské soutěže, je použití JŘBU chápáno jako výjimečný postup zadavatele, který je vázáný na striktní splnění zákonných podmínek [zde § 63 odst. 3 písm. b) a 4 zákona]. Naplnění těchto podmínek je třeba v souladu s ustálenou judikaturou vykládat restriktivně. Jak uvádí např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 9 As 132/2019-40 ze dne 17. 4. 2020 „zákaz rozšiřujícího výkladu pro použití jednacího řízení bez uveřejnění vyplývá z jeho povahy, která se v mnoha ohledech shoduje s běžnou soukromoprávní kontraktační procedurou,
v níž subjekt vstupuje do smluvního vztahu s konkrétním vybraným dodavatelem, aniž by byl povinen předem oslovit více zájemců“.
21. S tímto pojetím JŘBU souvisejí i nároky kladené na tvrzení a prokazování skutečností,
jimiž zadavatel odůvodňuje použití tohoto druhu zadávacího řízení. Úřad v napadeném rozhodnutí správně a v souladu se soudní judikaturou[2] dovodil, že důkazní břemeno ohledně existence důvodů pro použití JŘBU je, i v řízení o přestupku, na zadavateli. Není tedy na Úřadu, aby ve správním řízení prokázal existenci hospodářské soutěže, nýbrž je primárně na zadavateli, aby tvrdil a označil důkazy k prokázání tvrzení, že veřejná zakázka mohla být z technických důvodů splněna jen vybraným dodavatelem. Až následně je povinností Úřadu, aby tyto důkazy provedl, zabýval se jimi a učinil závěr, zda z nich plyne naplnění podmínek pro použití JŘBU či nikoli (rovněž viz rozsudek Krajského soudu v Brně (dále také „KS“) č. j. 62 Af 20/2018-126 ze dne 4. 10. 2019, jehož závěry Úřad v napadeném rozhodnutí příkladně citoval). Pokud tedy v šetřeném případě zadavatel tvrdí, že neexistovala jiná technologie, jež by splňovala jeho požadavky, resp. potřeby na inventarizaci zeleně, musí být schopen to prokázat.
22. Rovněž připomínám, že § 268 odst. 1 písm. a) zákona stanovuje, že ke spáchání přestupku dojde rovněž takovým nedodržením pravidel zákona pro zadání veřejné zakázky, které byť potenciálně mohlo ovlivnit výběr dodavatele. S dikcí zákona pak koresponduje i soudní judikatura např. rozsudek KS č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012, v němž Krajský soud uvedl, že „zcela postačí, že k takovému ovlivnění mohlo dojít. Delikt je tedy naplněn i tehdy, pokud existuje pouhá možnost, že by v případě zadání zakázky v souladu se ZVZ byla podána ještě další nabídka, která by mohla být výhodnější“. K témuž závěru dospěl NSS např. ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 78/2012-28 ze dne 25. 7. 2013, podle něhož „[z]e zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde, i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky“.
23. V šetřeném případě zadavatel v průběhu zadávacího řízení i správního řízení před Úřad opíral odůvodněnost použití JŘBU o jedinečnost technologie greehill ve spojením s tím, že sleduje vývoj relevantního trhu v oblasti digitální správy městské zeleně. Ostatně i v rozkladu zadavatel tvrdí, že Úřad nevzal v úvahu objektivní indicie svědčící o tom, že zadavatel relevantní trh průběžně sledoval a že řešení s požadovanými parametry bylo v relevantní době na trhu dostupné pouze v podobě technologie greehill. Zadavatel v rozkladu též poukazuje
na berlínský průzkum trhu, přičemž nesouhlasí s hodnocením Úřadu ohledně časového odstupu berlínského průzkumu od šetřené zakázky a považuje je za nepřiměřeně přísné. Úřad dle zadavatele ani nevysvětluje, proč by měl mít zadavatel povinnost prokázat negativní skutečnost v rozsahu, který vyžaduje mapování celé EU. Zadavatel v neposlední řadě odkazuje na odbornou literaturu, která dle něj připouští, že zadavatel nemůže mít „stoprocentní jistotu“ o neexistenci jiného dodavatele celosvětově, pročež postačí objektivní, rozumně podložený závěr v době zahájení řízení.
24. S uvedenými tvrzeními zadavatele se neztotožňuji. Jsem toho názoru, že odůvodnění napadeného rozhodnutí úvahy a hodnocení tvrzení a zadavatelem navržených důkazů ohledně oprávněnosti použití JŘBU bezesporu obsahuje, přičemž tyto úvahy Úřadu zejm. v bodu
56 odůvodnění napadeného rozhodnutí a násl. považuji za správné.
25. Zadavatel Úřadu předložil prezentace pasportizace veřejné zeleně prostřednictvím nástrojů Adbian, Stromy pod kontrolou (ke kterým se zadavatel podrobněji vyjádřil) a vybrané technologie greehill. Dále Úřadu zadavatel předložil prezentace systémů pro správu zeleně GIS OCTOPUS GREENERY a pasportizaci nabízenou společnostmi T-MAPY spol. s r.o. a TopGis, s.r.o., k nimž se však zadavatel nijak konkrétně nevyjádřil ani netvrdil konkrétní a relevantní skutečnosti ve vztahu k oprávněnosti zvoleného zadávacího řízení. Zadavatel tedy sám poukázal na další potenciální dodavatele technologií pasportizace zeleně bez toho, aniž by Úřadu konkrétně tvrdil či přesvědčivým způsobem prokázal, že by nebyli s to splnit jeho požadavky. Již v této fázi tedy zadavatel přesvědčivě nevyloučil, že by neexistoval jiný dodavatel plnění, které splňovalo jeho potřeby na pasportizaci zeleně. Není přitom na Úřadu, aby dohledával konkrétní důvody, proč zadavatel považuje plnění těchto dodavatelů za nedostatečné či nevhodné.
26. K otázce provedení, resp. sledování průzkumu trhu poukazuji na závěry rozsudku KS
č. j. 29 Af 31/2019-85 ze dne 1.7.2020, v němž KS uvedl, že „zákon v tomto případě jasně hovoří o tom, že jednací řízení bez uveřejnění lze využít, pokud z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž. V tomto případě tedy nemůže argumentace žalobce, že provedl v podstatě reprezentativní průzkum trhu, sestávající z oslovení osmi převážně tuzemských subjektů, na základě něhož dospěl k závěru, že nikde v Evropské unii neexistuje jiný potenciální dodavatel žalobcem požadovaného řešení stačit k prokázání neexistence hospodářské soutěže z technických důvodů (…) pokud žalobce nebyl schopen prokázat, že na území Evropské unie neexistuje jiný subjekt, který by byl schopen splnit podmínky zadávacího řízení veřejné zakázky, měl žalobce přistoupit k některému z otevřenějších druhů zadávacího řízení, v němž by tato skutečnost byla postavena najisto.“ (Pro úplnost uvádím, že v tamním případě KS nekritizoval žalobce, tj. tamního zadavatele za konečný výběr dodavatele, nýbrž za způsob, jaký k takovému výběru zvolil.)
27. Jakkoli jsem si vědom úskalí prokázání neexistence soutěže s určitým plněním, zadavatelem tvrzené skutečnosti a předložené důkazy, byť každý z nich nemusí per se prokazovat neexistenci soutěže přímo, musí ve svém součtu tvořit ucelený řetězec, který přesvědčivě a úplně vylučuje jinou skutkovou variantu. V opačném případě by totiž nedošlo k naplnění požadavku na restriktivní výklad podmínek použití JŘBU a standardu jejich prokázání. V souladu s touto premisou a závěry výše uvedeného rozsudku KS nezbývá než konstatovat, že samotné provedení průzkumu trhu či tvrzení o jeho sledování zadavatelem takový řetězec v šetřením případě netvořily a k prokázání oprávněnosti JŘBU neobstojí, neboť ani ve svém součtu nejsou s to přesvědčivě prokázat, že veřejnou zakázku mohl splnit pouze vybraný dodavatel.
28. Uvedené závěry dopadají nejen na zadavatelem tvrzený tuzemský průzkum trhu, ale tím spíše na berlínský průzkum, neboť byl proveden jiným subjektem - Senatsverwaltung für Umwelt, Mobilität, Verbraucher- und Klimaschutz (tj. Senátní správou pro životní prostředí, mobilitu, ochranu spotřebitelů a klimatu) v Berlíně pro jeho účely, s jeho požadavky (zahrnující např. i požadavek na poskytnutí veškerých plnění v německém jazyce viz sekce Anforderung – požadavky dokumentu Interessenbekundungsverfahren), a nadto, jak Úřad v bodu
56 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedl, provedený rok a půl před zahájením šetřeného zadávacího řízení. S těmito specifiky a odlišnostmi berlínský průzkum nemůže obstát jako jediný a rozhodný důkaz vyloučení hospodářské soutěže s předmětným plněním v rámci trhu EU, bez ohledu na to, jestli v dotčeném roce a půl došlo ke vzniku nějaké nové technologie správy zeleně či nikoli.
29. Samotnou nutnost sledování trhu EU zadavatel rozporuje v další části rozkladu. Zadavatel se konkrétně domnívá, že Úřad povinnost zkoumat trh EU pojímá mechanicky a napadené rozhodnutí tak vychází z nesprávného právního posouzení, když absolutizuje povinnost zadavatele vyhodnotit trh EU bez vztahu k přeshraničnímu významu a bez proporcionality. Úřad dle něj nedostatečně rozlišil, že v posuzované věci šlo o zakázku, která nebyla a ani by nebyla uveřejňována v Úředním věstníku EU. Dle zadavatele se totiž u zakázek pod prahovými hodnotami uplatnění unijních požadavků na transparentnost váže na existenci nepochybného přeshraničního významu, který Úřad v přezkoumávaném případě nevysvětlil.
30. K uvedeným námitkám zadavatele konstatuji, že dle čl. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES, (dále jen „zadávací směrnice“) zadávací směrnice opravdu primárně směřují k regulaci nadlimitních zakázek. Nelze však opomenout, že členské státy si mohou volit přísnější právní úpravu, než vyžadují ustanovení zadávací směrnice, a stanovit pravidla pro podlimitní veřejné zakázky obdobná těm pro nadlimitní veřejné zakázky.
31. V § 6 odst. 1 až 3 zákona jsou stanoveny základní zásady, které musí zadavatel dodržovat při postupu podle zákona. Tyto zásady tak představují základní pilíře, na kterých je zákon postaven. Zákon jejich použití neomezuje na nadlimitní veřejné zakázky, nýbrž tato pravidla musí být dodržována u všech zakázek. Dle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 zákona zadavatel musí dodržovat zásadu transparentnosti a přiměřenosti a ve vztahu k dodavatelům dále zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace. Ustanovení § 6 odst. 3 zákona pak rozvádí zásadu zákazu diskriminace ve vztahu k zahraničním dodavatelům, kdy určuje, že zadavatel nesmí omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci, nebo jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce.
32. Právě z tohoto ustanovení zákona je zřejmé, že i u podlimitních veřejných zakázek musí vzít zadavatel v úvahu i dodavatele v rámci trhu EU bez omezení. To ostatně shodně tvrdí i odborná literatura[3]: „Limitujícím faktorem je zde dle práva EU pouze přeshraniční význam veřejné zakázky, neboť pravidla a zásady odvozené ze SFEU se uplatní jen na veřejné zakázky, které dostatečně souvisí s fungováním vnitřního trhu (…). Z pohledu práva EU jsou proto výjimkou, tedy základní zásady se neuplatní, u veřejných zakázek, které nejsou pro dodavatele z jiných členských států zajímavé, např. kvůli svému nepatrnému hospodářskému významu (rozsudek SD EU C-231/03 Coname). Nutno však podotknout, že na národní úrovni v ČR toto neplatí, neboť ze systematického zařazení komentovaného § 6 odst. 1 a 2 vyplývá povinnost dodržet tyto principy (zásady) obecně.“ Vzhledem k výše uvedenému i pro podlimitní veřejné zakázky platí závěry již odkazovaného rozsudku KS č. j. 29 Af 31/2019-85 ze dne 1. 7. 2020
že „objektivní nemožnost splnění veřejné zakázky více dodavateli musí existovat k okamžiku zahájení jednacího řízení bez uveřejnění, přičemž v úvahu je třeba brát nejen český trh, ale trh Evropské unie jako celek.“ Úřad proto správně dospěl k závěru, že byl zadavatel povinen zkoumat i trh v rámci Evropské unie, neboť tato povinnost vyplývá již ze základních zásad zadávacího řízení, kteréžto je zadavatel povinen dodržovat ve všech svých krocích při postupu podle zákona.
33. Nad rámec těchto závěrů a pro úplnost konstatuji, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve svých rozhodnutích opakovaně dovodil, že i podprahové zakázky, které mají nepochybný přeshraniční význam, se řídí základními pravidly a obecnými zásadami Smlouvy o fungování EU, zejména zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, jakož i zásady transparentnosti. Objektivní kritéria pro určení významného přeshraničního zájmu mohou tvořit např. výše hodnoty dotčené zakázky ve spojení s místem provádění prací, technická povaha zakázky a zvláštní vlastnosti předmětu plnění, existence zahraničních stěžovatelů, případně pokud by byl obdobný předmět zakázky zajišťován subjekty usazenými v jiných členských státech (srov. např. rozsudek SDEU ve věci C-65/17 ze dne 19. 4. 2018).
34. Mám za to, že lze dovodit, že přezkoumávaná veřejná zakázka nese minimálně znaky nepochybného přeshraničního zájmu. Přestože zadavatel tvrdí, že je zakázka lokálně ukotvena a zahraniční zájem by byl jen teoretický, tak vybraný dodavatel je pouze obchodním partnerem zahraniční společnosti – greeHill Deutschland GmbH, se sídlem Level 8, Quartier Potsdamer Platz/Linkstraße 2, 107 85 Berlín, Spolková republika Německo, (dále jen „společnost greehill“), která je vlastníkem dodávané technologie greehill. Je tedy zřejmé, že dotčená zahraniční společnost má zájem participovat na plnění veřejné zakázky, což ostatně dokládá i smlouva o budoucí spolupráci uzavřená 6. 6. 2024, která je součástí nabídky vybraného dodavatele (dále jen „smlouva o budoucí spolupráci“).
35. V neposlední řadě neobstojí ani námitka zadavatele, že povinnost zadavatele sledovat trh v rámci EU je v rozporu se zásadou přiměřenosti. Právě zadavatel byl totiž tím, kdo si zvolil postup v JŘBU namísto otevřenějšího druhu zadávacího řízení. Tím si sám zvolil tíži břemena (tvrzení a důkazní), jež bude muset unést k obhajobě svého postupu. Jak jsem již jednou uvedl, jestliže zadavatel nebyl ochoten nebo schopen sledovat trh s relevantním plněním tak, aby mohl prokázat, že v rámci EU neexistuje jiný dodavatel požadovaného plnění (než vybraný dodavatel), měl možnost, resp. povinnost zvolit jiný, otevřenější druh zadávacího řízení.
36. Pokud zadavatel tvrdí, že Úřad nezohlednil, že se jedná o podlimitní zakázku, je třeba zdůraznit, že zadavatel má povinnost postupovat podle zákonných ustanovení pro použití JŘBU jak u nadlimitních, tak podlimitních zakázek (posuzovaných podle předpokládané hodnoty nikoli skutečně zaplacené ceny). Pro posouzení spáchání dotčeného přestupku
(výrok o vině) není určující, že veřejná zakázka je zakázkou podlimitní (nikoli nadlimitní)
ani že konečná zaplacená cena byla ve výsledku nižší než předpokládaná hodnota. Hodnota zakázky (předpokládaná podlimitní i skutečná) má význam toliko při určení výše pokuty. Z bodů 62 a následujících (zejména pak bodů 68 a 73) odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Úřad hodnotu veřejné zakázky ve výši pokuty zohlednil, a to ve prospěch zadavatele.
37. Ačkoli mám za to, že všechny výše uvedené závěry, které plně korespondují se závěry napadeného rozhodnutí, stačí k prokázání spáchání přestupku zadavatelem, považuji za vhodné poukázat na následující. I kdyby zadavatel prokázal, že technologie greehill je jedinou technologickou variantou, která naplňovala jeho potřeby a požadavky, nestačí tato skutečnost k oprávněnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění. Jak uvedl i Úřad v bodu 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zadavatel musí rovněž prokázat, že technologii greehill mohl zadavateli dodat pouze vybraný dodavatel. K tomu rovněž připomínám Úřadem odkazovaný rozsudek NSS č. j. 9 As 132/2019-40 ze dne 17. 4. 2020, v němž NSS mj. dospěl k závěru, že ani v tamním případě, kde existoval celosvětově jeden výrobce předmětu plnění tamní veřejné zakázky, a dokonce jeden výhradní distributor v rámci ČR, nebyl vyloučen další přeprodej, a tedy nebyla vyloučena existence určitého druhu trhu s předmětem plnění tamní veřejné zakázky.
38. V nyní posuzovaném případě vybraný dodavatel nebyl výrobcem technologie greehill,
nýbrž, jak zadavatel uvedl ve výzvě k zahájení JŘBU i v písemné zprávě zadavatele
dle § 217 zákona, byl „obchodním partnerem společnosti greeHill pro Českou republiku“. Zadavatel ani v řízení před Úřadem explicitně netvrdil, že by byl vybraný dodavatel výlučným (tj. jediným možným) obchodním partnerem pro Českou republiku nebo dokonce pro trh EU.
39. Ke smluvnímu vztahu mezi vybraným dodavatelem a výrobcem – společností greehill uvádím, že zadavatel dodal Úřadu pouze smlouvu o budoucí spolupráci, jež je součástí nabídky vybraného dodavatele. V bodu I smlouvy o budoucí spolupráci je uvedeno, že tuto smlouvu strany uzavírají k prokázání splnění kvalifikace podle zákona a „pro potřebu účasti dodavatele a poddodavatele (pozn. předsedy Úřadu: tj. vybraného dodavatele a společnosti greehill) ve veřejných zakázkách v České a Slovenské republice, jejichž výběr zhotovitele a dodávka služeb proběhnou v letech 2024, 2025 a 2026 a jejichž předmětem, na němž se poddodavatel bude podílet, je zejména vypracování evidence dřevin“. Bod III téže smlouvy pak obsahuje závazek společnosti greehill jako poddodavatele „v případě přidělení veřejné zakázky podílet se a spolupracovat na plnění předmětu smlouvy uzavřené mezi dodavatelem a zadavatelem veřejné zakázky. Poddodavatel se dále zavazuje k výkonu činnosti určené k plnění veřejné zakázky dodavatele a k poskytnutí věcí a práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém dodavatel prokazuje splnění kvalifikace jeho prostřednictvím jako poddodavatel“.
40. Přestože smlouva o spolupráci hovoří o časovém a místním vymezení spolupráce mezi vybraným dodavatelem a společností greehill, z jejích ustanovení není zřejmé, že by se jednalo o spolupráci výlučnou. Jinými slovy neplyne z ní, že by společnost greehill nemohla uzavřít obdobnou smlouvu o spolupráci s jiným dodavatelem, ať již tuzemským či zahraničním,
resp. že by technologii greehill mohl pro území České republiky nabídnout a dodat zadavateli pouze vybraný dodavatel. Ze smlouvy o budoucí spolupráci ani neplyne, že by se o veřejnou zakázku nemohla ucházet i sama společnost greehill. Úřad tedy v bodu 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně konstatoval, že se zadavatel nijak nepokoušel prokázat,
zda vybraný dodavatel v rámci Evropské unie představuje jediného možného dodavatele, jehož prostřednictvím by zadavatel mohl technologii greehill (i pokud by tato byla jediným dostupným systémem na trhu) využít pro účely inventarizace městské zeleně.
41. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o přestupku, přezkoumal jsem dále
i bez výslovných námitek z hlediska zákonnosti výrok o sankci a jeho odůvodnění. Úřad
při ukládání sankce ověřil, že odpovědnost za přestupek nezanikla. Dle hodnoty veřejné zakázky stanovil horní hranici pokuty, a to dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona ve výši 199 879 Kč. Úřad rovněž posoudil závažnost přestupku, který shledal závažným pro vyloučení soutěže, avšak jehož závažnost snižují další okolnosti uzavření smlouvy. Úřad při ukládání sankce ve prospěch zadavatele zohlednil, že zadavatel zjevně projevil alespoň určitou snahu o zmapování relevantního trhu za účelem zjištění, zda existuje i jiná obdobná technologie než greehill, a dále konečnou cenu veřejné zakázky, která skutečně odpovídala veřejné zakázce malého rozsahu. Při určení výše pokuty obviněnému Úřad přihlédl i k jeho ekonomické situaci. Úřad zohlednil i souběh s jinými přestupky, posoudil naplnění funkcí sankce, a tu uložil ve výši 45 000 Kč. V popsaném postupu Úřadu jsem neshledal žádnou věcnou či zákonnou vadu, sankce byla uložena korektně.
VI. Závěr
42. Rozhodnutí Úřadu bylo přezkoumáno z hlediska věcné správnosti i zákonnosti a nebyly shledány důvody pro jeho změnu nebo zrušení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a rozklad podaný proti napadenému rozhodnutí byl zamítnut.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
JUDr. Petr Navrátil, advokát, Joštova 138/4, 602 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení odpovědnosti obviněného za projednávaný přestupek a uložení sankce za jeho spáchání je rozhodné znění zákona ke dni uzavření smlouvy, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.
Postup Úřadu v řízení o přestupku se řídí právními předpisy účinnými ke dni jeho zahájení, ledaže by pozdější právní úprava byla pro obviněného příznivější.
[2] Přestože se některé citované příp. odkazované judikáty vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, souhlasím s Úřadem v tom, že jsou aplikovatelné i na posuzovaný případ, jelikož pojetí JŘBU zůstalo shodné i v nahrazujícím zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.
[3] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 6 [Zásady zadávání veřejných zakázek]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 47.