číslo jednací: 13876/2026/161
spisová značka: R0042/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Areál Vrbenského a Gayerových kasáren – revitalizace veřejného prostranství |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí v části potvrzeno, v části zrušeno a věc vrácena k novému projednání |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 06585/2026/500 13876/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0042.pdf 518 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0042/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-13876/2026/161 |
|
Brno 17. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 3. 2026 navrhovatelem –
- společníci společnosti dodavatelů „SMHK VRBENKY – SMOLA & STAKO“
- SMOLA HK a.s., IČO 09137912, sídlem Zeyerova 758/12, 500 02 Hradec Králové,
- S T A K O společnost s ručením omezeným, IČO 42228468, sídlem Bieblova 782/7, Slezské Předměstí, 500 03 Hradec Králové,
ve správním řízení zastoupeni Mgr. Filipem Karpíškem, advokátem, ev. č. ČAK 09494, IČO 66252920, sídlem Nemocniční 321, 471 54 Cvikov,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0910/2025/VZ, č. j. ÚOHS-06585/2026/500 ze dne 18. 2. 2026 vydanému ve správním řízení zahájeném dne 24. 11. 2025 na návrh výše uvedeného navrhovatele z téhož dne, vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- statutární město Hradec Králové, IČO 00268810, sídlem Československé armády 408/51, 500 03 Hradec Králové
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Areál Vrbenského a Gayerových kasáren – revitalizace veřejného prostranství“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 19. 5. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 5. 2025 pod ev. č. Z2025-027547, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 5. 2025 pod ev. č. 326958-2025, ve znění pozdějších oprav,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
- společníci společnosti dodavatelů „Společnost GL BAK Gayer“
- Gardenline s.r.o., IČO 27263827, sídlem Na Vinici 948/13, 412 01 Litoměřice, jako vedoucí společník,
- BAK stavební společnost, a.s., IČO 28402758, sídlem Žitenická 871/1, Prosek, 190 00 Praha,
jsem na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výrok I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0910/2025/VZ, č. j. ÚOHS-06585/2026/500 ze dne 18. 2. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
potvrzuji
a rozklad navrhovatele v tomto rozsahu
zamítám.
II.
Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0910/2025/VZ, č. j. ÚOHS-06585/2026/500 ze dne 18. 2. 2026 podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
ruším
a věc v této části
vracím
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 24. 11. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Navrhovatel v podaném návrhu napadl postup zadavatele pří výběru vybraného dodavatele (konkrétně Oznámení o výběru dodavatele ze dne 20. 10. 2025 a jemu předcházející hodnocení nabídek). Navrhovatel rozporoval hodnocení vlastní nabídky zadavatelem, když zadavatel neuznal a nepřidělil body žádné ze 4 zkušeností, které navrhovatel předložil pro účely hodnocení. Zadavatel přitom podle navrhovatele vycházel při posouzení předložených zkušeností z nesprávného a nepřiměřeně restriktivního výkladu pojmů použitých v zadávací dokumentaci, zejména pokud jde o rozsah stavebních prací, které lze považovat za součást stavby dopravní infrastruktury. Podle navrhovatele jsou zemní práce a činnosti související se záchranným archeologickým průzkumem nedílnou součástí stavby dálnice. Zároveň zadavatel podle navrhovatele nesprávně posoudil a hodnotil navrhovatelem předloženou stavbu rekonstrukce veřejného prostranství jako stavbu dopravní infastruktury. Dále navrhovatel namítal, že v oznámení výběru zadavatel neuvedl veškeré důvody, které jej vedly k neuznání předložených zkušeností. Podle navrhovatele zadavatel doplnil skutečné důvody až v rozhodnutí o námitkách, čímž měl porušit zásadu transparentnosti, neboť takový postup navrhovateli znemožnil brojit proti těmto důvodům v námitkách.
3. Dalších pochybení se podle navrhovatele zadavatel dopustil při posouzení splnění kritéria technické kvalifikace a hodnocení nabídky vybraného dodavatele. Navrhovatel namítá, že vybraný dodavatel nesplnil kritérium technické kvalifikace, v rámci kterého zadavatel připouštěl mj. předložení zkušenosti se stavbou dopravní infastruktury v hodnotě 25 milionů Kč. Stavební práce předložená vybraným dodavatelem spočívající v realizaci terminálu hromadné dopravy podle navrhovatele není stavbou dopravní infrastruktury ve smyslu zadávací dokumentace a část stavby, kterou by bylo možné považovat za dopravní infrastrukturu, nedosahuje požadované hodnoty. K hodnocení nabídky vybraného dodavatele pak navrhovatel namítal, že část zkušeností předložených vybraným dodavatelem pro účely hodnocení nesplňuje zadavatelem stanovenou podmínku, aby se jednalo o stavby realizované v intravilánu. Při odmítnutí této námitky navrhovatele pak zadavatel v rozhodnutí o námitkách výklad pojmu intravilán nemístně rozšířil.
4. V souvislosti s hodnocením nabídek pak navrhovatel rovněž napadl rozložení vah jednotlivých hodnoticích kritérií. Navrhovatel namítá, že nabídl cenu o třetinu nižší než vybraný dodavatel, avšak i tato výrazně nižší cena nepostačovala k tomu, aby předstihl vybraného dodavatele vzhledem k (ne)přidělení bodů za významné zkušenosti stavbyvedoucího. Podle navrhovatele takové nastavení hodnoticích kritérií zjevně neodpovídá zásadě přiměřenosti, neboť rozdíl v počtu doložených zkušeností nemůže racionálně odůvodnit takový rozdíl v nabídkových cenách (tj. výběr „dražší“ nabídky). Navrhovatel je současně přesvědčen, že tato nezákonnost zadávacích podmínek se projevila až ve fázi po podání nabídek při hodnocení.
5. Další pochybení na straně zadavatele pak navrhovatel spatřuje v tvrzeném střetu zájmů člena hodnoticí komise, neboť ten je jednatelem společnosti, která podle navrhovatele dlouhodobě spolupracuje s vybraným dodavatelem v oblasti krajinných úprav a autorského dozoru. Navrhovatel namítá, že tato osoba měla být z účasti na hodnocení vyloučena, a její účast podle navrhovatele způsobuje nezákonnost celého hodnoticího procesu.
II. Napadené rozhodnutí
6. Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí zastavil správní řízení podle § 257 písm. h) zákona v rozsahu části návrhu, v níž navrhovatel brojil proti nepřiměřenosti poměru vah hodnoticích kritérií, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. I když navrhovatel tuto argumentaci v podaných námitkách uvedl, tak Úřad dospěl k závěru, že se jednalo o námitku proti zadávací dokumentaci, přičemž nešlo o situaci, kdy by bylo možné nejasnost či nezákonnost zadávacích podmínek namítat až po uplynutí lhůty stanovené v § 242 odst. 4 zákona. Navrhovatel tak měl námitku uplatnit po seznámení se se zadávací dokumentací, a nikoliv až po výběru vybraného dodavatele.
7. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad zamítl návrh, když neshledal důvod pro uložení nápravného opatření. Tento závěr pak odůvodnil následovně. Úřad neshledal pochybení zadavatele při posouzení navrhovatelem předložených významných staveb. Navrhovatelem předložené významné stavby, jejichž předmětem byly práce v rámci záchranného archeologického výzkumu, nesplňují podmínku, aby se jednalo o stavby dopravní infastruktury. K významné stavbě, která má být podle navrhovatele rekonstrukcí veřejného prostranství, pak navrhovatel nedostatečně doložil, co mělo být jejím předmětem. Zároveň byl důvodný závěr zadavatele, že stavba nebyla realizována v intravilánu. V rozhodnutí o námitkách přitom zadavatel podle Úřadu rozvedl důvody, které uvedl ve zprávě o hodnocení nabídek, tj. ani co do odůvodnění svých závěrů zadavatel nepochybil, když hodnocení nabídky navrhovatele bylo transparentní.
8. U námitky neprokázání technické kvalifikace vybraného dodavatele Úřad dospěl k závěru, že stavba dopravního terminálu je stavbou dopravní infrastruktury, když definice vyplývající z ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“) pro takovou kvalifikaci stavby nevyžaduje, aby se jednalo o komunikaci v užším slova smyslu, ale rozhodující je to, zda jde o stavbu související, funkčně podřízenou či jinak nezbytnou pro fungování dopravního systému. Autobusový terminál, který byl předmětem referenční zakázky, tyto znaky naplňuje. Závěr zadavatele o prokázání technické kvalifikace vybraného dodavatele tak byl důvodný.
9. Úřad shledal pochybení zadavatele v souvislosti s hodnocením nabídky vybraného dodavatele, když se zadavatel nejpozději po předložení námitek navrhovatele nezabýval otázkou, zda byly určité stavby předložené vybraným dodavatelem realizovány v intravilánu (tato skutečnost byla navrhovatelem relevantně zpochybněna). Zadavatel však námitky odmítl s tím, že odkázal na „rozšiřující výklad“ pojmu „intravilán“. Takový postup je však v rozporu se zákonem, neboť zadavatel nebyl oprávněn z žádného „rozšiřujícího výkladu“ sporného pojmu „intravilán“ vycházet, když v zadávací dokumentaci nijak nestanovil, že tento pojem bude vykládat jinak než v jeho legislativně stanoveném významu. Zadavatel tak neměl postaveno najisto, zda hodnocené zkušenosti naplňují požadavky zadavatele, pokud jde o polohu staveb. Bylo by tedy namístě přistoupit ke zrušení výběru dodavatele a provést detailnější ověření předmětných tří zkušeností vybraného dodavatele, v tomto směru doplnit zjištění a nový závěr ohledně hodnocení založit na legální definici pojmu „intravilán“. V tomto pochybení zadavatele ovšem Úřad nespatřoval důvod pro uložení nápravného opatření, když i při neuznání sporných zkušeností vybraného dodavatele by nedošlo ke změně v pořadí hodnocení jednotlivých nabídek. Jakkoliv tak zadavatel postupoval v rozporu se zákonem při výkladu pojmu intravilán, tak jeho postup nemohl ovlivnit výběr vybraného dodavatele, a tudíž nebyl dán důvod pro uložení nápravného opatření.
10. Pochybení zadavatele pak Úřad neshledal ani v souvislosti s navrhovatelem namítaným střetem zájmů. Úřad dospěl k závěru, že střet zájmů nelze dovozovat ze skutečnosti, že člen hodnoticí komise je jednatelem společnosti, která na jiných stavebních projektech vykonávala funkci autorského či stavebního dozoru, přičemž na těchto projektech působil vybraný dodavatel. Relevantní důvody nasvědčující střetu zájmů (majetkové propojení, osobní vazby) pak navrhovatel neuvedl. Zadavatel tedy nepochybil, pokud člena hodnoticí komise nevyloučil.
III. Rozklad navrhovatele
11. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 18. 2. 2026. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
12. Navrhovatel v podaném rozkladu označuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné a navrhuje jeho zrušení v celém rozsahu.
13. K výroku I napadeného rozhodnutí navrhovatel namítá, že systém hodnocení nepřiměřeně zvýhodňuje dodavatele s větším množstvím referencí a výrazně vyšší nabídkovou cenou, aniž by to odpovídalo reálnému poměru ceny a kvality, což ve svém důsledku zcela popírá smysl vícekriteriálního hodnocení, když neodůvodněně potlačuje význam nabídkové ceny. Navrhovatel trvá na tom, že rozdíl v počtu uznaných zkušeností stavbyvedoucích navrhovatele a vybraného dodavatele nemůže ospravedlnit tak výrazný rozdíl v nabídkových cenách, a tedy že nastavení kritérií nerespektuje zásady proporcionality, nediskriminace a transparentnosti. Navrhovatel zároveň tvrdí, že na předmětnou nezákonnost hodnoticího kritéria mohlo poukázat až hodnocení konkrétních nabídek, resp. až konkrétní hodnoty, které vstupovaly do hodnocení, a tedy tato nezákonnost se v daném případě mohla projevit a projevila až ve fázi výběru dodavatele. Námitky navrhovatele tak byly ve vztahu k této části návrhu podány řádně a včas.
14. Vůči dalším závěrům Úřadu pak navrhovatel v podaném rozkladu vznesl následující námitky. U otázky hodnocení nabídky vybraného dodavatele navrhovatel odmítá závěr Úřadu, že nezákonný postup zadavatele nemohl mít vliv na výběr dodavatele. Podle navrhovatele je třeba vzít v úvahu i pochybení zadavatele při hodnocení nabídky navrhovatele. Pokud by zadavatel uznal navrhovatelem předložené zkušenosti a zároveň neuznal zkušenosti vybraného dodavatele, pak by se vybraným dodavatelem stal navrhovatel. Navrhovatel rovněž odmítá závěr Úřadu o prokázání splnění kritéria technické kvalifikace vybraného dodavatele. Podle navrhovatele nelze pojem stavby dopravní infastruktury hodnotit pouze s odkazem na ustanovení stavebního zákona. Navrhovatel stavbu autobusového terminálu považuje za funkčně samostatnou stavbu, nikoliv neoddělitelnou součást stavby dopravní infrastruktury. Navrhovatel Úřadu vytýká odlišný postup při hodnocení staveb, které navrhovatel předložil pro účely hodnocení, když i ty je nutné považovat za úzce související, funkčně podřízené či jinak nezbytné pro fungování samotné dálnice, tudíž za součást stavby dopravní infrastruktury.
15. K závěrům Úřadu ohledně hodnocení jeho vlastní nabídky zadavatelem pak navrhovatel namítá, že jakkoliv byl předmětem předložených významných prací záchranný archeologický výzkum, tak se nejednalo o odborné archeologické práce, ale o stavební práce (zemní práce, skrývkové a přípravné stavební práce), které byly realizovány na stavbě dopravní infrastruktury a které úzce souvisely se samotnou výstavbou dálnice. Podle navrhovatele přitom není možné hodnoticí kritérium vykládat tak, že by se vyžadovala realizace určitých stavebních objektů v rámci stavby dopravní infrastruktury k tomu, aby zkušenost mohla být uznána. K významné stavbě, jejímž předmětem byla rekonstrukce veřejného prostranství (Slavická obora), pak navrhovatel uvádí, že pokud měl zadavatel nejasnosti ohledně jejího charakteru, pak měl postupovat podle § 46 zákona (když obdobně postupoval ve vztahu k nejasnostem ohledně kvalifikace navrhovatele). Navrhovatel zároveň odmítá závěr zadavatele, že významná stavba nebyla realizována v intravilánu a poukazuje na odlišný postup zadavatele ve vztahu k vybranému dodavateli, kde se zadavatel otázkou realizace staveb v intravilánu blíže nezabýval. Navrhovatel zároveň trvá na tom, že postup zadavatele při hodnocení nabídek byl rozporný se zásadou transparentnosti. Navrhovatel se totiž nemohl námitkami bránit proti argumentaci zadavatele, když zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl odlišné důvody než ve zprávě o hodnocení nabídek.
16. Navrhovatel rovněž odmítá závěry Úřadu ohledně jím namítaného střetu zájmů u jednoho z členů hodnoticí komise zadavatele. Navrhovatel je toho názoru, že už jen existence skutečností zpochybňujících nepodjatost člena hodnoticí komise (podnikání v relevantním oboru) jsou podle navrhovatele důvodem pro vyloučení člena hodnoticí komise.
Závěr rozkladu
17. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Řízení o rozkladu
18. Úřad po obdržení rozkladu navrhovatele neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
19. Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 10. 3. 2026. Ve svém vyjádření se zadavatel stručně vyjádřil k jednotlivým okruhům navrhovatelových námitek. Ke stanovení váhy hodnoticích kritérií zadavatel uvedl, že si do nich mohl navrhovatel promítnout jakékoliv hodnoty nabídkové ceny/předložených zkušeností a případné námitky podat již vůči samotné zadávací dokumentaci. U otázky hodnocení nabídky vybraného dodavatele se zadavatel vymezuje vůči závěrům Úřadu, že postupoval netransparentně při výkladu pojmu „intravilán“, ale souhlasí se závěrem o absenci vlivu pochybení na výběr dodavatele. Co se týče technické kvalifikace vybraného dodavatele, pak zadavatel uvedl, že navrhovatel v podaných námitkách účelově upravil znění ustanovení stavebního zákona, naopak výklad a aplikaci Úřadu považuje za dostačující a souladnou se zákonem.
20. K hodnocení nabídky navrhovatele zadavatel uvedl, že se ztotožňuje se závěrem Úřadu, že nelze klást rovnítko mezi zemní práce v rámci archeologického výzkumu a práce stavební, jejichž výsledkem je stavba dopravní infastruktury. K referenční stavbě „Zajištění provozu Slavické obory“ pak zadavatel uvádí, že je to dodavatel, kdo ručí za správnost a úplnost své nabídky a má ji podat tak, aby uvedl podstatné parametry hodnocené zkušenosti v nabídce a zadavatel tak neměl pochybnost o správnosti reference. Zadavatel poukazuje na to, že samotný název referenční stavby neobsahuje ani jeden z relevantních pojmů (rekonstrukce, veřejné prostranství, intravilán). Zároveň zadavatel uvedl, že se souvisejícími námitkami navrhovatele se řádně vypořádal, přičemž se postupně, konzistentně a logicky vyjádřil ke všem podstatným skutečnostem uváděným navrhovatelem. Se závěry Úřadu se pak zadavatel ztotožnil u námitky střetu zájmů člena hodnoticí komise.
21. Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby byl rozklad navrhovatele zamítnut.
Stanovisko předsedy Úřadu
22. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
23. Výrok I napadeného rozhodnutí je správný a v souladu s právními předpisy, a proto jsem jej potvrdil. Výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný, a proto jsem přistoupil k jeho zrušení. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou uvedeny podrobné důvody, které vedly k potvrzení výroku I a ke zrušení výroku II napadeného rozhodnutí.
V. K důvodům potvrzení výroku I napadeného rozhodnutí
24. Spornou otázkou u výroku I napadeného rozhodnutí je to, zda navrhovatelovu návrhu v rozsahu části, v níž navrhovatel brojil proti nepřiměřenosti poměru vah hodnoticích kritérií, předcházely řádně a včas a podané námitky. Úřad dospěl k závěru, že nikoliv, když se jednalo o námitky směřující proti zadávací dokumentaci. Vzhledem k tomu měly podle Úřadu být tyto námitky podány ve lhůtě pro podání nabídek, tedy nejpozději do 22. 7. 2025. Navrhovatel ovšem tuto námitku vznesl teprve v námitkách doručených zadavateli dne 3. 11. 2025, a tudíž nikoliv včas. Úřad tak v této části návrhu zastavil správní řízení podle § 257 písm. h) zákona.
25. Navrhovatel v podaném rozkladu napadá postup Úřadu, když namítá, že nezákonnost hodnoticího kritéria se projevila teprve v okamžiku, když do něj byly promítnuty hodnoty vyplývající z jednotlivých podaných nabídek a námitky tak byly podány řádně a včas.
26. Zadavatel v čl. 9 zadávací dokumentace veřejné zakázky stanovil dvě hodnoticí kritéria. Kritérium A – Nabídková cena s váhou 60 % a kritérium B – Počet významných služeb člena týmu (stavbyvedoucího) s váhou 40 %, přičemž připustil předložení maximálně 5 významných služeb. Navrhovatel pak takto stanovená kritéria (respektive váhu jednotlivých kritérií) považuje za rozporná se zásadami proporcionality, nediskriminace a transparentnosti podle § 6 zákona, neboť zvýhodňují dodavatele s vyšším počtem zkušeností na úkor dodavatelů s nižší nabídkovou cenou.
27. Co se týče argumentace navrhovatele, tak ten nijak nepopírá, že mu výše uvedená hodnoticí kritéria (a způsob toho, jak se promítnou do celkového hodnocení nabídek) byla známá. Pokud tedy navrhovatel měl za to, že jsou stanovením váhy kritérií někteří dodavatelé nezákonně zvýhodněni, pak mu nic nebránilo v tom, aby se vůči způsobu hodnocení nabídek vymezil již po seznámení se zadávací dokumentací. To ovšem navrhovatel neučinil, v zadávacím řízení podal nabídku a hodnoticí kritéria napadl teprve v okamžiku, kdy v zadávacím řízení neuspěl. S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že mohou nastat takové situace, kdy se nezákonnost zadávacích podmínek projeví až v průběhu zadávacího řízení a teprve v takovém okamžiku bude možné jejich nezákonnost namítat. Zde lze např. odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jako „NSS“) sp. zn. 2 Afs 67/2010 ze dne 25. 1. 2011, ve kterém NSS tuto otázku vystihl následovně: „je nutno od sebe odlišovat situace, kdy podle okolností konkrétního případu lze po uchazeči spravedlivě požadovat, aby napadl zákonnost zadávacích podmínek, neboť si této nezákonnosti mohl a měl být vědom, od případů, kdy se tato nezákonnost skutečně vyjeví až při hodnocení jednotlivých nabídek. Jde tak o odlišení případů protizákonných zadávacích podmínek per se od podmínek, které samy o sobě protizákonné být nemusí, nicméně tato protizákonnost se projeví až jejich aplikací.“
28. Navrhovatel ovšem to, že se nezákonnost zadávacích podmínek projevila až po výběru vybraného dodavatele, dovozuje fakticky pouze ze skutečnosti, že nemohl předvídat, jaké budou nabídky dalších dodavatelů, respektive že by byl nucen kalkulovat prakticky nekonečné množství proměnných kombinací. Tento argument zadavatele ovšem nelze přijmout, když popírá samotnou podstatu hodnocení nabídek při zadávání veřejných zakázek. Neznámé proměnné (tj. obsah nabídek dalších dodavatelů) budou totiž z podstaty věci vždy přítomny. Argumentace navrhovatele zároveň ve svém důsledku ve vztahu k hodnoticím kritériím zcela vyprazdňuje a popírá účel ustanovení § 242 odst. 4 zákona, které limituje podání námitek proti zadávací dokumentaci lhůtou pro podání nabídek. Pokud by byla přijata navrhovatelova argumentace, pak by v zásadě bylo možné v zadávacích podmínkách stanovená hodnoticí kritéria napadnout vždy i po hodnocení nabídek, respektive výběru dodavatele, když teprve tehdy by se do hodnoticích kritérií promítly nabídky jednotlivých dodavatelů.
29. Navrhovatel tak neuvedl relevantní důvody, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že se nezákonnost zadávacích podmínek, konkrétně toho, jak byla stanovena váha hodnoticích kritérií, projevila teprve po hodnocení nabídek zadavatelem. Naopak, pokud navrhovatel měl za to, že vzájemná váha hodnoticích kritérií zvýhodňuje určité dodavatele (tj. že nemístně vysokou váhu přikládá kritériu počtu významných služeb), pak měl možnost toto namítat již ve lhůtě podle § 242 odst. 4 zákona, tedy v řešené věci do 22. 7. 2025.
30. U navrhovatelovy argumentace zároveň nelze přehlédnout to, že je vnitřně rozporná ve vztahu k dalším námitkám, které navrhovatel vznesl vůči postupu zadavatele. Navrhovatel na jedné straně napadá jako nezákonný zadavatelem stanovený způsob hodnocení nabídek, ale zároveň v podaném rozkladu rozvíjí úvahu, že i při aplikaci tohoto „nezákonného“ způsobu hodnocení mohla jeho nabídka získat nejvyšší bodové hodnocení a navrhovatel by se tak stal vybraným dodavatelem: „Pokud by totiž Úřad správně dospěl k závěru, že zkušenosti stavbyvedoucího navrhovatele měly být uznány, pak by nutně musel dospět i k závěru, že v takovém případě by nabídka navrhovatele získala v rámci hodnocení celkově více bodů než nabídka vybraného dodavatele, a tedy by nabídka navrhovatele skončila jako první v pořadí před nabídkou vybraného dodavatele[2], Nezákonný postup zadavatele tudíž jednoznačně měl vliv na výběr dodavatele. Více bodů v rámci hodnocení by přitom nabídka navrhovatele získala jak v případě, kdy by byly navrhovateli uznány všechny 4 zkušenosti stavbyvedoucího a vybranému dodavateli všech 5 zkušeností stavbyvedoucího, tak i v případě, kdy by navrhovateli byly uznány jen 3 ze 4 zkušeností stavbyvedoucího (tj. např. všechny zkušenosti kromě zkušenosti „Zajištění provozu Slavické obory“) a vybranému dodavateli všech 5 zkušeností stavbyvedoucího. Rozdíly v hodnocení by pak samozřejmě byly podstatně výraznější, pokud by vybranému dodavateli správně nebyly uznány ony 3 zmíněné zkušenosti stavbyvedoucího, které zcela jednoznačně podmínky stanovené v zadávací dokumentaci Veřejné zakázky nesplňují.“
31. Z argumentace navrhovatele, a i ze samotné zprávy o hodnocení nabídek ze dne 27. 8. 2025 tak vyplývá, že pokud bylo něco mohlo vést k újmě navrhovatele ve smyslu § 241 odst. 1 zákona (tj. že se navrhovatel nestal vybraným dodavatelem), pak to byl postup zadavatele při hodnocení nabídek navrhovatele a vybraného dodavatele (konkrétně uznání významných služeb) a nikoliv samotné stanovení způsobu hodnocení, respektive to, jak se způsob hodnocení projevil při hodnocení nabídek.
32. S ohledem na výše uvedené uzavírám, že jsem dospěl k závěru, že Úřad výrokem I rozhodl správně a v souladu se zákonem, a proto jsem tento výrok potvrdil.
VI. K důvodům zrušení výroku II napadeného rozhodnutí
33. Ohledně zrušení výroku II napadeného rozhodnutí předně uvádím, že Úřad nesprávně interpretoval jedno ze zadavatelem stanovených hodnoticích kritérií a nesprávně aproboval postup zadavatele při jeho výkladu ve vztahu k navrhovatelem předloženým významným službám (práce související s archeologickým výzkumem). Toto pochybení zadavatele pak spolu s konstatovaným porušením zákona zadavatelem při posouzení významných služeb vybraného dodavatele (pojem intravilán) by již mohlo mít vliv na výběr dodavatele, a tudíž je dán důvod k uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení oznámení o výběru vybraného dodavatele. Níže se blíže vyjádřím k důvodům, které mě k tomuto závěru vedly.
34. Zároveň uvádím, že jakkoliv jsem shledal důvody pro zrušení výroku II napadeného rozhodnutí, pochybení Úřadu nespatřuji v odůvodnění výroku II jako celku. S dílčími závěry Úřadu jsem se ztotožnil a považuji za možné, aby na těchto závěrech Úřad i po novém projednání setrval.
K hodnocení nabídky navrhovatele
35. Pochybení Úřadu, ve kterém spatřuji důvody pro zrušení výroku II napadeného rozhodnutí, jsem shledal v posouzení otázky významných služeb předložených navrhovatelem pro účely hodnocení nabídky.
36. Zadavatel v čl. 9.2. zadávací dokumentace stanovil hodnoticí kritérium Počet významných služeb. Požadavky na významné služby, které byly předmětem hodnocení, pak v čl. 9.3. zadávací dokumentace specifikoval následovně: „Hodnoceny budou zkušenosti – významné služby, na kterých se podílel člen realizačního týmu uvedený v seznamu techniků – stavbyvedoucí, který bude přímo plnit předmět veřejné zakázky. Zkušeností, která bude moci být předmětem hodnocení dle tohoto kritéria (dodavatel za ni obdrží bodové ohodnocení), se rozumí zkušenost získaná příslušným členem realizačního týmu v posledních 5 (pěti) letech před zahájením zadávacího řízení, a to buď na stavbě dopravní infrastruktury v intravilánu s finančním plněním minimálně ve výši 25 mil. Kč bez DPH za každou zakázku nebo stavbě spočívající v rekonstrukci veřejného prostranství v intravilánu[3] s finančním plněním minimálně ve výši 10 mil. Kč bez DPH, přičemž zadavatel požaduje, aby stavby byly realizovány v památkové zóně. Zadavatel bude hodnotit zkušenosti stavbyvedoucího s pracemi v památkové zóně.“
37. Navrhovatel následně v rámci své nabídky předložil celkem 4 významné služby: „D35 Sadová – Plotiště – zemní práce pro ZAV“, „D35 Hořice – Sadová – záchranný archeologický průzkum“, „D35 Sadová – Plotiště – záchranný archeologický průzkum“ a „Zajištění provozu Slavické obory“. Zadavatel pak následně v procesu hodnocení nabídek ani jednu z těchto významných služeb neuznal a navrhovateli v rámci předmětného hodnoticího kritéria udělil 0 bodů. Na tomto závěru pak zadavatel setrval i v rozhodnutí o námitkách navrhovatele. V případě trojice významných služeb týkajících se záchranného archeologického průzkumu v prostoru stavby dálnice D35 zadavatel ve zprávě o hodnocení a následně v rozhodnutí o námitkách odůvodnil jejich neuznání tím, že předmětem těchto služeb byly pouze zemní práce nebo realizace záchranného archeologické průzkumu, respektive činností souvisejících se záchranným archeologickým průzkumem, a nikoliv stavba dopravní infrastruktury. S tímto závěrem se pak v napadeném rozhodnutí ztotožnil i Úřad, který uvedl, že zadavatel požadoval doložení zkušenosti se samotnou stavbou dopravní infrastruktury, nikoliv s doprovodnými, přípravnými či administrativními činnostmi, které mohou být se stavbou spojeny. Záchranný archeologický výzkum pak podle Úřadu je svojí svou povahou odborná archeologická práce, která spočívá ve vyhledávání, dokumentaci, zajištění a vyhodnocení archeologických nálezů. Jedná se tak o odbornou službu, která nemá charakter stavebních prací. Zároveň Úřad dovodil, že podstatou zkušenosti, která měla být předloženými významnými službami dokládána, je komplexní zkušenost získaná při výstavbě dopravní infrastruktury, a nikoliv pouze dílčí zkušenost, jaká mohla být získána při záchranném archeologickém výzkumu.
38. Výše uvedené závěry navrhovatele a následně i Úřadu považuji s ohledem na znění zadávací dokumentace za nemístně restriktivní, formální a zároveň opomíjející podstatu navrhovatelem předestřené argumentace. Při posouzení požadavků, jaké zadavatel v zadávací dokumentaci klade na hodnocené významné služby, je třeba především přihlédnout k tomu, že jejich charakter je kumulativní. Má se jednat o zkušenost stavbyvedoucího (i.), na stavbě (ii.) dopravní infrastruktury (iii.), která byla realizována v intravilánu (iv.) a zároveň se jednalo o zkušenost s pracemi v památkové zóně (v.). Ze zadávací dokumentace tak nijak nevyplývá Úřadem dovozovaný prvek komplexnosti zkušenosti. Má se jednat o zkušenost získanou na stavbě, nikoliv se stavbou jako celkem. To oproti závěrům Úřadu implikuje přípustnost právě i dílčí zkušenosti, když komplexní zkušenost by mohla být logicky získána při realizaci stavby jako celku a nikoliv pouze „na stavbě“.
39. Co do požadavku na charakter stavby a činností na ní je třeba v rámci logického a jazykového výkladu přihlédnout ke znění zadávací dokumentace jako celku. V zadávací dokumentaci zadavatel operuje se zkušeností se stavbou dopravní infrastruktury i v rámci požadavků na technickou kvalifikaci dodavatele. V bodě 4.1.3. zadávací dokumentace zadavatel stanovil následující požadavky na referenční zakázku: „dvě stavby dopravní infrastruktury v intravilánu s finančním plněním minimálně ve výši 25 mil. Kč bez DPH za každou zakázku“. Zadávací dokumentace tak zjevně rozlišuje mezi realizací samotné stavby dopravní infrastruktury (tj. zkušeností se stavbou jako celkem) a zkušeností získanou v rámci takové stavby, která může z podstaty věci být zkušeností dílčí. To ostatně koreluje se skutečností, že zkušenost s provedením celé stavby je požadována jako kvalifikace dodavatele jako takového, zatímco zkušenost získaná na stavbě v roli stavbyvedoucího je hodnocena ve vztahu k této odborné osobě. Je přitom běžné, že v průběhu stavby se stavbyvedoucí střídají nebo vykonávají řízení jen určité části stavby. Navíc je v případě výkladu hodnoticího kritéria vhodné užít výklad spíše příznivější pro dodavatele s ohledem na zásadu výkladu „contra proferentem“.[4] Lze tedy uzavřít, že zadávací podmínku obsaženou v bodě 9. 3. zadávací dokumentace je třeba vykládat tak, že mohla být naplněna vedením (z pozice stavbyvedoucího) i jen části stavebních prací souvisejících s výstavbou dopravní infrastruktury nebo s rekonstrukcí veřejného prostranství.
40. V kontextu navrhovatelovy argumentace pak považuji za nemístně restriktivní i ten závěr Úřadu, že záchranný archeologický průzkum nemá znaky stavebních prací, které by vedly k výstavbě, změně nebo odstranění stavby dopravní infrastruktury, ani se nejedná o práce zařazené mezi stavební objekty nebo provozní celky dopravní infrastruktury. S Úřadem lze souhlasit v tom, že součástí (a to do značné míry definiční) záchranného archeologického průzkumu jsou především odborné archeologické služby. Nicméně je třeba zároveň souhlasit s navrhovatelem v tom, že integrální součástí záchranného archeologické průzkumu jsou i zemní práce, skrývkové a přípravné stavební práce, tj. takové práce, které naplňují znaky stavebních prací. Právě hodnocení těchto prací, a nikoliv odborné části záchranného archeologické výzkumu, se navrhovatel domáhá (ostatně např. už z názvu jedné z významných služeb vyplývá, že jejím předmětem nebyly odborné služby záchranného archeologického výzkumu, ale zemní práce).
41. Pokud byly navrhovatelem realizovány stavební práce, a nikoliv odborné služby záchranného archeologického výzkumu, pak je rovněž zpochybněn závěr Úřadu, že se nemohlo jednat o stavební práce prokazující zkušenost ve spojitosti s výstavbou dopravní infrastruktury. Stavební práce, jakkoliv byly realizovány v rámci záchranného archeologické výzkumu, bezpochyby svým účelem směřovaly nejen k zajištění samotného výzkumu, ale v důsledku právě k výstavbě dopravní infrastruktury – jednotlivých úseků dálnice D35.
42. Pokud tak byly fakticky realizovány stavební práce související a směřující k výstavbě dopravní infrastruktury, pak takové práce nelze odmítnout s tím odůvodněním, že se jednalo o služby záchranného archeologického průzkumu, a nikoliv o stavební práce. Tento závěr Úřadu a zadavatele vzhledem ke znění zadávacích podmínek a tomu, jaké argumenty navrhovatel vznesl v podaných námitkách vůči zadavateli (a následně v podaném návrhu vůči Úřadu), neobstojí a považuji za nutné, aby byly navrhovatelem předložené významné služby opětovně posouzeny, a to s přihlédnutím k výše uvedenému.
43. Závěr o nutnosti nového posouzení navrhovatelem předložených významných služeb přitom nijak nepředestírá, jaké mají být výsledky posouzení. Jak bylo uvedeno výše, zadavatel požadavky na významné služby stanovil tak, že mají charakter kumulativních dílčích požadavků. I pokud by tak při novém hodnocení byl vysloven závěr, že se jedná zkušenosti na stavbě dopravní infrastruktury, to samo o sobě nemusí znamenat uznání významné služby. Zadavatel totiž stanovil na hodnocené zkušenosti stavbyvedoucího i další požadavky, a to na realizaci v intravilánu, v památkové zóně a na výši finančního plnění. Tyto požadavky však zadavatel u všech sporných referenčních zakázek neposuzoval a Úřad není povolán k tomu, aby takové posouzení prováděl za něj.
44. Vzhledem ke skutečnosti, že nelze předvídat výsledek posouzení významných služeb navrhovatele (a tedy hypotetickou změnu v bodovém hodnocení nabídky navrhovatele), je třeba podrobit revizi i závěry Úřadu vyslovené v bodech 110 až 119 napadeného rozhodnutí. Zde Úřad konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení uznal a přidělil body významným službám vybraného dodavatele, aniž by měl postaveno najisto, že tyto služby splňují podmínky stanovené v zadávací dokumentaci, konkrétně zda se jednalo o stavby realizované v intravilánu. Zároveň Úřad odmítl zadavatelem zastávaný výklad pojmu „intravilán“, když ten zadavatel vykládal nad rámec jeho vymezení ve stavebním zákoně, přičemž takový výklad neměl oporu v zadávací dokumentaci. S tímto závěrem Úřadu se zcela ztotožňuji.
45. Úřad poté, co konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, přistoupil k posouzení toho, zda porušení zákona zadavatelem mělo vliv na výběr dodavatele, tj. zda byl dán důvod pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 2 zákona. Důvod pro uložení nápravného opatření Úřad neshledal, když z hodnocení nabídek dodavatelů vyplývalo, že i při snížení bodového hodnocení vybraného dodavatele by nedošlo ke změně v pořadí jednotlivých dodavatelů, tj. vybraný dodavatel by se stále umístil na prvním místě, a tudíž postupem zadavatele nebyl ovlivněn výběr dodavatele. Tento závěr Úřadu ovšem nadále neobstojí, když vycházel z premisy, že nemůže dojít ke změně v hodnocení nabídky navrhovatele (bodové hodnocení nezíská žádná navrhovatelem předložená významná služba). Na tomto není možné setrvat vzhledem k výše konstatované nutnosti opětovného posouzení významných služeb navrhovatele. To by mohlo vést k odlišnému hodnocení nabídky navrhovatele a k jinému pořadí nabídek. Pokud tedy Úřad v souladu se závazným právním názorem předsedy Úřadu dospěje k tomu, že je třeba opětovně posoudit nabídku navrhovatele, tak zároveň musí s ohledem na konstatované porušení zákona zadavatelem přistoupit k uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 2 zákona, které bude spočívat ve zrušení Oznámení o výběru dodavatele. Je to totiž zadavatel, kdo je povinen provést řádné hodnocení nabídek, a Úřad nemůže jeho povinnost nahrazovat svým rozhodnutím.
46. V rámci námitek týkajících se hodnocení nabídek navrhovatele se navrhovatel rovněž vymezuje vůči závěrům Úřadu k zadavatelem rovněž neuznané významné službě – „Zajištění provozu Slavické obory“. Zde se ztotožňuji s napadeným rozhodnutím. Lze rozumně očekávat, že dodavatel jako profesionál podá takovou nabídku, která bude dostatečně určitá, úplná a údaje v ní uvedené budou mít adekvátní vypovídající hodnotu. Nelze tak považovat za pochybení zadavatele, pokud ten vyhodnotil významnou službu, u níž navrhovatel uvedl název evokující spíše lesnické služby než stavbu představující rekonstrukci veřejného prostranství a kontakt na sebe samého jako neověřitelnou.
47. Současně nelze tvrdit, že zadavatel měl povinnost v takém případě postupovat podle § 46 zákona a žádat od navrhovatele vysvětlení. Postup dle § 46 zákona je zcela v dispozici zadavatele, který k němu není povinen. Tento přístup byl judikaturou prolomen[5] jen v několika málo případech, a to v situaci, kdy je třeba objasnit zjevnou a jednoduše odstranitelnou nesprávnost, případně kdy je třeba dodržet zásadu rovného zacházení vůči ostatním účastníkům zadávacího řízení. Žádná z těchto situací však v posuzovaném případě nenastala. Pokud se navrhovatel domáhá daného postupu s ohledem na skutečnost, že zadavatel postupoval dle § 46 zákona při objasnění kvalifikace (a navrhovatel tak měl legitimní očekávání, že takto bude postupovat i v ostatních nejasnostech), nelze mu ani v tomto směru přisvědčit. V rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2021 č. j. 31 Af 53/2020-84 se uvádí: „V zásadě se lze ztotožnit s názorem žalovaného, že dřívější postup spočívající v odstraňování pochybností a legitimní očekávání v odstraňování dalších pochybností se musí týkat jakési shodné „výseče“, tj. musí jít o pochybnosti téhož druhu. Tento závěr plyne z povahy legitimního očekávání. Legitimní očekávání může založit pouze postup ve skutkově srovnatelných situacích. Pokud se tedy zadavatel rozhodne odstraňovat pochybnosti určitého druhu, může to logicky založit pouze legitimní očekávání, že budou odstraňovány všechny pochybnosti téhož druhu.“ Platí tedy, že dodavatel by se mohl dovolávat postupu dle § 46 zákona toliko v posouzení kvalifikace, nikoliv v případě hodnocení. Posouzení kvalifikace má totiž jinou funkci než hodnocení, neboť bez splnění kvalifikačních předpokladů se nemůže dodavatel stát vybraným dodavatelem. Hodnoticí kritéria však slouží k jinému účelu, a to seřazení nabídek a určení vybraného dodavatele. Nejedná se tedy o skutečnosti stejného druhu. S ohledem na shora uvedené závěry tak nelze přisvědčit navrhovateli, že zadavatel byl povinen dle § 46 postupovat i v případě posouzení hodnocení.
48. Na závěr této části odůvodnění lze poznamenat, že pokud se bude zadavatel v rámci posouzení nabídek věnovat té otázce, zda byla významná služba realizována v intravilánu (jak to učinil podle Zprávy o hodnocení nabídek ze dne 27. 8. 2025), pak bude nutné, aby tento pojem vykládal s ohledem na závěry vyslovené Úřadem v bodech 110 až 117 napadeného rozhodnutí).
K dalším námitkám podaného rozkladu
49. Jak jsem uvedl výše, jakkoliv jsem shledal důvody pro zrušení výroku II napadeného rozhodnutí, tak to neznamená, že za nesprávné považuji všechny závěry, ke kterým Úřad v jeho odůvodnění dospěl. Ohledně níže uvedených navrhovatelem namítaných pochybení zadavatele jsem dospěl k závěru, že jejich posouzení Úřadem v napadeném rozhodnutí je správné a v souladu se zákonem. Úřad tak u těchto otázek i při novém projednání věci může setrvat na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí.
50. S napadeným rozhodnutím se ztotožňuji v tom, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když akceptoval předloženou referenci vybraného dodavatele, kterou vybraný dodavatel prokazoval splnění podmínky technické kvalifikace, a návrh navrhovatele (a nyní i podaný rozklad) je v této části nedůvodný.
51. Zadavatel stanovil v čl. 4.1.3. zadávací dokumentace podmínku technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona, v rámci které mj. požadoval předložení dvou staveb dopravní infrastruktury v intravilánu s finančním plněním minimálně ve výši 25 mil. Kč bez DPH za každou zakázku. K prokázání splnění technické kvalifikace pak zadavatel předložil mj. stavbu „Terminál hromadné dopravy Nová Paka“. Prokázání technické kvalifikace vybraného dodavatele prostřednictvím této stavby navrhovatel rozporuje. Podle navrhovatele není možné terminál hromadné dopravy jako celek považovat za stavbu dopravní infrastruktury, když stavbu dopravní infrastruktury nelze definovat pouze odkazem na ustanovení stavebního zákona, jak to učinil Úřad. Zároveň takovou stavbu nelze považovat za nedělitelnou součást dopravní infrastruktury, když autobusovou dopravu lze provozovat i bez terminálu. Navrhovatel zároveň poukazuje na to, že v případě této stavby zvolil Úřad extenzivní výklad, zatímco v případě staveb předložených navrhovatelem pro účely hodnocení zvolil výklad restriktivní. Navrhovatel tak v podstatě v této části argumentace zastává značně restriktivní výklad toho, co lze podřadit pod pojem stavby dopravní infrastruktury, přičemž části terminálu, které podle něj lze považovat za dopravní infrastrukturu, nedosahují zadavatelem požadované hodnoty.
52. Argumentaci navrhovatele v podaném rozkladu považuji za zcela nedůvodnou. Pokud zadavatel v zadávací dokumentaci použije termín (v tomto případě „stavba dopravní infrastruktury“), který nijak dále nespecifikuje, pak je zcela namístě při jeho výkladu vyjít z jeho zákonné definice, pokud je k dispozici. Pojem dopravní infrastruktury vymezuje ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, podle kterého jsou dopravní infrastrukturou zejména stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, leteckých staveb a s nimi související stavby a zařízení. S ohledem na vymezení dopravní infrastruktury výše uvedeným ustanovením je zároveň třeba odmítnout argumentaci navrhovatele, že terminál autobusové dopravy není neoddělitelnou součástí stavby dopravní infrastruktury, když postačuje, že se jedná o stavbu související. Takovou stavbou pak terminál hromadné dopravy bezpochyby je. S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že takový terminál není stavbou bezpodmínečně nezbytnou pro zajištění hromadné (autobusové) dopravy (k tomu by fakticky postačovala jakákoliv zpevněná plocha), nicméně s ohledem na její účel a funkci samotná existence takové stavby postrádá smysl, pokud by nebyla určena k zajištění hromadné dopravy a nebyla by funkčně propojena s pozemní komunikací (přičemž navrhovatel nepopírá, že i v rámci této stavby byla stavba komunikace realizována). Bezpochyby se tak jedná o stavbu, která s pozemní komunikací svojí podstatou úzce souvisí, a tudíž je stavbou dopravní infrastruktury ve smyslu stavebního zákona. Není tak namístě zadavatelem předloženou stavbu hodnotit optikou restriktivního výkladu zastávaného navrhovatelem.
53. Pokud navrhovatel vytýká Úřadu jeho metodologický postup, tj. že vyšel ze zákonné definice pojmu, pak lze poukázat na to, že zcela totožně Úřad postupoval ve vztahu k zadavateli. Závěr Úřadu o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem při hodnocení zkušeností předložených vybraným dodavatelem pro účely hodnocení, vychází z toho, že zadavatel svým výkladem rozšířil pojem „intravilán“ právě nad rámec stavebního zákona. Úřad tak při výkladu zadávací dokumentace veřejné zakázky postupoval zcela konzistentně, když vyšel z legislativní definice relevantních pojmů a tento postup aplikoval obdobně ve vztahu jak k navrhovateli, tak k zadavateli. Zároveň nelze přehlédnout, že argumentace navrhovatele ve věci výkladu toho, co lze považovat za stavbu dopravní infastruktury, je vnitřně rozporuplná a nekonzistentní, když v případě referenční zakázky vybraného dodavatele prokazující splnění technické kvalifikace navrhovatel zastává výklad značně restriktivní, ale v případě vlastních významných služeb předložených pro účely hodnocení zastává výklad extenzivní. Pokud navrhovatel obdobný přístup vytýká Úřadu, tak lze odkázat na body 38 až 42 tohoto rozhodnutí, kde došlo ke korekci závěrů Úřadu v tom smyslu, že do určité míry extenzivní výklad byl namístě i u hodnocení nabídky navrhovatele.
54. S ohledem na výše uvedené tak shrnuji, že jsem se ztotožnil se závěrem Úřadu, že splnění podmínky technické kvalifikace stanovené v zadávacích podmínkách bylo vybraným dodavatelem prostřednictvím významné stavby „Terminál hromadné dopravy Nová Paka“ prokázáno, a zadavatel tudíž nijak nepochybil, pokud ji jako takovou akceptoval.
55. Další otázkou, kde se ztotožňuji se závěrem, ke kterému Úřad dospěl v odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí, je navrhovatelem namítaný střet zájmů jednoho z členů hodnoticí komise zadavatele.
56. Navrhovatel namítá střet zájmů podle § 44 zákona u člena hodnoticí komise Ing. L. Ř. Tento měl být podle navrhovatele vyloučen z účasti v hodnoticí komisi. To, že tak zadavatel neučinil, pak podle navrhovatele vedlo k nezákonnosti celého hodnoticího procesu. Existenci střetu zájmů a podjatost při hodnocení nabídek v zadávacím řízení navrhovatel dovozuje v zásadě pouze z té skutečnosti, že Ing. L. Ř. je jednatelem společnosti, která vykonávala funkci stavebního dozoru na stavbách realizovaných v minulosti vybraným dodavatelem. V argumentaci navrhovatele ovšem zcela absentují konkrétní tvrzení, jakým způsobem by měla být ohrožena nestrannost nebo nezávislost Ing. L. Ř. v zadávacím řízení, respektive jakou by svojí účastí v hodnoticí komisi měl získat osobní výhodu či snížit prospěch zadavatele. Argumentace navrhovatele se fakticky omezuje na úvahy o hypotetické situaci, kdy by Ing. L. Ř. mohl být motivován ke zvýhodnění vybraného dodavatele.
57. Zvláště nepřiléhává je argumentace navrhovatele, který klade do souvislosti výkon funkce stavebního dozoru Ing. L. Ř. a hypotetickou výhodu ze strany vybraného dodavatele. Stavební dozor totiž vykonává činnost ve prospěch objednatele (tedy v kontextu stavebních prací často veřejného zadavatele), který si stavební dozor volí, na jeho nominaci do této funkce tedy nemá zhotovitel stavby žádný vliv (naopak – tyto funkce jsou v protichůdném postavení). Skutečnost, že se Ing. L. Ř. v pozici stavebního dozoru objednatele a vybraný dodavatel v pozici zhotovitele setkali na dříve realizované stavbě, nemůže samo o sobě zakládat vztah, který by znamenal střet zájmů.
58. Na základě čistě hypotetické úvahy, bez tvrzení konkrétního majetkového či jiného prospěchu tedy existenci střetu zájmů není možné konstatovat. Premisa navrhovatele, že už samotné ekonomické působení člena hodnoticí komise v oblasti, který se dotýká předmětu veřejné zakázky, má zakládat důvodnou hrozbu střetu zájmů, je pak nemístně excesivní. V takovém případně totiž musí být závěr o střetu zájmů podepřen konkrétními skutečnostmi, ze kterých vyplývá zájem člena hodnoticí komise na výběru konkrétního dodavatele či jeho vazby ke konkrétnímu dodavateli. Takové skutečnosti ovšem navrhovatel neuvedl. Ztotožňuji se tak se závěrem Úřadu, že zadavatel nepochybil, pokud Ing. L. Ř. z činnosti hodnoticí komise nevyloučil.
59. K dalším rozkladovým námitkám navrhovatele pak pro úplnost uvádím, že okruhem námitek, které směřovaly proti závěrům Úřadu ohledně navrhovatelem tvrzené netransparentnosti zprávy o hodnocení nabídek, jsem se v řízení o rozkladu věcně nevěnoval. Vzhledem k tomu, že jsem dospěl k závěru o nutnosti uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení Oznámení o výběru dodavatele, a tudíž v nutnosti nového posouzení nabídek zadavatelem (viz bod 45 tohoto rozhodnutí), se tato námitka stala bezpředmětnou.
VII. Závěr
60. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že výrok II napadeného rozhodnutí je nezákonný, a to v intenzitě odůvodňující jeho zrušení, neboť výrok II napadeného rozhodnutí spočívá v nesprávném právním posouzení, pokud jde o posouzení významných služeb předložených navrhovatelem v rámci jeho nabídky a v důsledku v nesprávném posouzení důvodnosti uložení nápravného opatření zadavateli. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než novým rozhodnutím ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.
61. V případě výroku I jsem důvody pro jeho zrušení neshledal, a naopak jsem dospěl k závěru, že jím Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem. Výrok I napadeného rozhodnutí tak potvrzuji a podaný rozklad navrhovatele v jeho rozsahu zamítám.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. statutární město Hradec Králové, Československé armády 408/51, 500 03 Hradec Králové
2. Mgr. Filip Karpíšek, advokát, Nemocniční 321, 471 54 Cvikov
3. Gardenline s.r.o., Na Vinici 948/13, 412 01 Litoměřice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Zvýrazněno předsedou Úřadu
[3] Všechna zvýraznění jsou provedena předsedou Úřadu.
[4] Srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0153/2024/VZ.
[5] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2011, č. j. 62 Af 50/2010-104 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 30 Af 66/2014-40.