číslo jednací: 13983/2026/162
spisová značka: R0026/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Spotřební materiál pro plazmaferézy s výpůjčkou separátorů |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 20. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 05486/2026/500 13983/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0026.pdf 446 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0026/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-13983/2026/162 |
|
Brno 16. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 24. 2. 2026 navrhovatelem
- Fresenius Kabi s.r.o., IČO 25135228, se sídlem Na strži 1702/65, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 18. 12. 2025 Mgr. Jakubem Joskou, advokátem, ev. č. ČAK 10304, Greats advokáti, s.r.o., se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0995/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05486/2026/500 ze dne 10. 2. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 21. 12. 2025 ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje, IČO 27256456, se sídlem třída Václava Klementa 147, 293 01 Mladá Boleslav,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Spotřební materiál pro plazmaferézy s výpůjčkou separátorů“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 8. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-043606, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 5. 8. 2025 pod ev. č. 512761-2025, ve znění pozdější opravy,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0995/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05486/2026/500 ze dne 10. 2. 2026,
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Průběh zadávacího řízení a správního řízení
1. Zadavatel zahájil dne 4. 8. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Spotřební materiál pro plazmaferézy s výpůjčkou separátorů“ (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Zadavatel dne 13. 11. 2025 rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Navrhovatel nesouhlasil se svým vyloučením, a proto zadavateli podal námitky, které následně zadavatel jako nedůvodné odmítl. Navrhovatel následně dne 21. 12. 2025 podal návrh na přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).
3. V podaném návrhu navrhovatel zejména namítal, že jeho vyloučení ze zadávacího řízení bylo v rozporu se zákonem, zejména se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tvrdil, že jeho nabídka splňovala všechny zadávací podmínky, včetně požadavku na kontrolu průchodnosti antikoagulačního roztoku po celou dobu separace, přičemž tento požadavek lze dle něj splnit různými technickými způsoby. Rozhodnutí o vyloučení podle něj vychází pouze z absence výslovného popisu dané funkcionality v návodu k použití, ačkoli zadávací dokumentace takový požadavek nestanovila ani neurčila konkrétní technické řešení. Požadavek byl formulován jen jako splněno/nesplněno. Navrhovatel zdůrazňoval, že jeho řešení zajišťuje ochranu a bezpečnost dárce krve a není v rozporu se zadávacími podmínkami. Zároveň namítal, že zadavatel nezákonně preferoval konkrétní technické řešení.
II. Napadené rozhodnutí
4. Napadeným rozhodnutím Úřad návrh navrhovatele zamítl, neboť ho neshledal důvodným.
5. Úřad dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal jednoznačné splnění technické podmínky zadávací dokumentace, totiž kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Úřad se ztotožnil se závěrem zadavatele, že nabízený přístroj tuto kontrolu zajišťuje nejvýše před zahájením separace, případně pouze nahodile prostřednictvím obecných alarmů, nikoli systematicky a výrobcem garantovaným způsobem po celou dobu odběru. Chybové hlášky, na které navrhovatel odkazoval, nejsou podle Úřadu určeny ke kontinuální kontrole průchodnosti AC linky a jejich aktivace nemá přímou a spolehlivou vazbu na zneprůchodnění této cesty. Dle závěrů Úřadu zadavatel stanovil jasnou a nepřekročitelnou technickou podmínku a opakovaně umožnil navrhovateli nabídku vysvětlit. Dále měl Úřad za to, že zadavatel své závěry odborně podložil, přičemž vyloučení navrhovatele vyhodnotil jako souladné s § 48 odst. 2 zákona.
III. Rozklad navrhovatele
6. Dne 24. 2. 2026 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 10. 2. 2026. Rozklad byl tedy navrhovatelem podán v zákonné lhůtě. Dne 8. 3. 2026 pak navrhovatel Úřadu zaslal doplnění podaného rozkladu.
Námitky rozkladu navrhovatele
7. Navrhovatel namítá, že rozhodnutí je nezákonné, neboť je založeno a) na nesprávném posouzení důkazů předložených navrhovatelem, b) na selektivním hodnocení důkazů a na jejich opomenutí (bod 6 rozkladu).
8. Úřad podle navrhovatele převzal technické závěry zadavatele, aniž by objektivně a úplně zhodnotil důkazy svědčící o tom, že nabízené zařízení splňuje zadávací podmínku kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Úřad se nevypořádal s podstatou technických mechanismů zařízení, zejména s kombinovaným monitorováním tlakových parametrů a činnosti AC pumpy, a nesprávně dospěl k závěru, že zařízení není schopno průběžné kontroly průchodnosti AC linky. Tím Úřad dle navrhovatele zatížil rozhodnutí vadou skutkových zjištění. Dle navrhovatele však z technického nastavení zařízení přímo vyplývá, že zařízení průběžně sleduje průtok AC roztoku skrze své senzory (tlak, činnost pump) a při jakékoli anomálii aktivuje bezpečnostní mechanismy k ochraně dárce. Navrhovatel dále namítá, že Úřad nesprávně technicky posoudil funkčnost zařízení, když bezpečnostní alarmy a ochranné mechanismy zařízení označil za „nahodilé“ reakce nesouvisející systémově s kontrolou průchodnosti AC linky. Takový závěr podle navrhovatele nemá oporu v technické dokumentaci ani v předložených důkazech, z nichž vyplývá, že alarmy (zejména alarm vysokého tlaku a zastavení AC pumpy) jsou integrální součástí bezpečnostního systému zařízení a slouží právě k detekci neprůchodnosti či poruchy toku antikoagulantu během odběru. Úřad tímto nesprávným technickým hodnocením dospěl k chybnému závěru o nesplnění zadávací podmínky (bod 13 rozkladu).
9. Navrhovatel dále namítá, že Úřad nepřiznal odpovídající důkazní váhu odbornému vyjádření výrobce zařízení, které výslovně potvrzuje průběžné monitorování průchodnosti antikoagulační linky během celé separace. Podle navrhovatele je výrobce subjektem s nejvyšší odbornou znalostí konstrukce, funkčnosti a bezpečnostních mechanismů zařízení a jeho vyjádření proto představuje zásadní důkazní prostředek. Úřad se však s tímto vyjádřením nevypořádal řádně, případně jej interpretoval selektivně a opominul ty jeho části, které potvrzují průběžnou kontrolu dávkování AC roztoku. Namísto toho ovšem vyjádřením lékařů, kteří se zařízením buď vůbec nepracovali, nebo již velmi dávno, přisoudil Úřad vyšší důkazní váhu. Opomenutí či bagatelizace vyjádření výrobce zařízení je dle navrhovatele závažným pochybením v procesu hodnocení důkazů ze strany Úřadu (body 14, 15 a 17 rozkladu).
10. Další námitky navrhovatele směřovaly k tvrzení selektivního výběru důkazů a opomenutí důkazů svědčících ve prospěch navrhovatele. Navrhovatel namítá, že Úřad při hodnocení důkazů jednostranně upřednostnil tvrzení zadavatele a stanoviska jím oslovených specialistů, zatímco řadu důkazů předložených navrhovatelem zcela opomenul nebo bagatelizoval. Z odůvodnění rozhodnutí dle názoru navrhovatele není patrné, jakým způsobem byly hodnoceny klíčové důkazy, zejména vyjádření výrobce zařízení, stanovisko společnosti EUROPLASMA s.r.o., stanovisko Nemocnice České Budějovice, a.s., a videozáznam testu zařízení provedeného navrhovatelem. Tento postup podle navrhovatele zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. (body 16 a 21 rozkladu)
11. Navrhovatel dále samostatně namítá nesprávné hodnocení stanoviska společnosti EUROPLASMA s.r.o., která na základě rozsáhlé a dlouhodobé praktické zkušenosti potvrdila bezpečnost a funkčnost zařízení. Úřad toto stanovisko odmítl jako pouhý názor bez technického odůvodnění, přestože se jedná o významného provozovatele plazmaferéz s aktuální praktickou zkušeností s daným zařízením. Podle navrhovatele tím Úřad porušil zásadu volného hodnocení důkazů a neobjektivně upřednostnil stanoviska osob, které zařízení dlouhodobě nepoužívají nebo jej nikdy nepoužívaly. Přičemž navrhovatel má za to, že: „Takové referenční osvědčení uživatele jednoznačně prokazuje, že Zařízení zajišťuje ochranu dárce a detekuje neprůchodnost v reálném provozu.“ (bod 18 rozkladu).
12. Navrhovatel rovněž namítá nesprávné posouzení stanoviska Nemocnice České Budějovice, a.s., které Úřad odmítl jako obecné a nedostatečně technicky podložené. Podle navrhovatele smyslem tohoto důkazu nebylo nahradit technickou dokumentaci zařízení, ale potvrdit jeho funkčnost v reálné klinické praxi. Úřad měl toto stanovisko hodnotit v kontextu ostatních důkazů, tedy i dalších předložených stanovisek nemocnic (Nemocnice AGEL Nový Jičín, Fakultní nemocnice Ostrava, Krajská zdravotní – Masarykova nemocnice Ústí nad Labem) a měl přihlédnout k tomu, že pochází od odborné zdravotnické instituce s bezprostřední zkušeností s provozem zařízení, a nikoliv důkaz a priori odmítnout a označit jej jako „obecné konstatování“ jen proto, že nemá charakter technického posudku, což dle navrhovatele nemají ani vyjádření lékařů předložená zadavatelem (bod 19 rozkladu).
13. Za další podstatné pochybení ze strany Úřadu navrhovatel považuje opomenutí videozáznamu testu zařízení provedeného navrhovatelem, při němž byla simulována neprůchodnost AC linky a došlo k aktivaci alarmu a zastavení odběru. Tento důkaz byl předložen jako reakce na test provedený zadavatelem a prokazuje schopnost zařízení detekovat neprůchodnost během separace. Současně tímto navrhovatel doložil, že test provedený zadavatelem nebyl proveden v souladu s metodikou výrobce zařízení a neodpovídal reálným podmínkám klinického odběru. Místo toho, aby se Úřad věcně vypořádal s tímto rozporem u předložených důkazů (proč jeden test alarm vyvolal a druhý nikoli), napadené rozhodnutí se videozáznamem navrhovatele vůbec nezabývá a Úřad nezdůvodnil, proč k němu nepřihlédl. Tím dle navrhovatele Úřad porušil zásadu volného hodnocení důkazů a zatížil rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti (body 20 a 21 rozkladu).
14. Navrhovatel dále nesouhlasil se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 102 napadeného rozhodnutí ohledně aplikovatelnosti rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-26331/2025/163 ze dne 15. 7. 2025, vydaného pod sp. zn. ÚOHS-R0068/2025/VZ, kdy Úřad konstatoval, že se v uvedeném případě jednalo o rozdílnou situaci, než jaká je předmětem nynějšího řízení. Navrhovatel má za to, že pokud v odkazovaném rozhodnutí bylo předsedou Úřadu konstatováno, že „Potvrzení, které navrhovatel předložil, bylo vystaveno výrobcem, a proto byla jeho důkazní hodnota vyšší, než kdyby prohlášení učinil sám navrhovatel.“, pak by stejnou optikou mělo být pohlíženo i na nyní předložené vyjádření výrobce zařízení (bod 22 rozkladu).
15. Navrhovatel v doplnění rozkladu dále namítal, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela pominul, případně nedostatečně zohlednil původní vyjádření výrobce přístroje AURORA, přestože z něj výslovně vyplývá splnění zadávací podmínky spočívající v nepřetržité kontrole průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Z tohoto důvodu navrhovatel předkládá doplnění vyjádření výrobce, které detailněji a technicky konkrétně popisuje mechanismy zajišťující kontinuální monitorování AC linky nejen před zahájením odběru, ale i v jeho průběhu. Úřad podle navrhovatele postupoval formalisticky a selektivně, když význam vyjádření výrobce redukoval na kontrolní mechanismy před odběrem a opominul jeho závěry o průběžném monitorování, čímž porušil zásadu materiální pravdy a povinnost úplného zjištění skutkového stavu. Navrhovatel v doplnění rozkladu výslovně uvedl, že si „nové“ vyjádření výrobce zařízení opatřil na základě vydaného napadeného rozhodnutí.
Závěr rozkladu navrhovatele
16. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému posouzení, eventuálně, aby vyhověl podanému návrhu a zrušil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele.
IV. Vyjádření zadavatele
17. Dne 2. 3. 2026 zadavatel zaslal Úřadu vyjádření k podanému rozkladu.
18. Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu předně namítá podjatost člena rozkladové komise ÚOHS, když uvádí, že právní zástupce navrhovatele Mgr. Jakub Joska (ve vyjádření nesprávně uvedeno jako Mgr. Jakub Noska) je současně členem rozkladové komise pro oblast dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, a tedy osobou podílející se na přípravě návrhu rozhodnutí o rozkladu. Podle zadavatele je tím naplněn důvod pochybnosti o nepodjatosti úřední osoby ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť tato osoba má přímý poměr k účastníkovi řízení, kterého v dané věci zastupuje.
19. Ve věci samé zadavatel vyjádřil stanovisko, že napadené rozhodnutí je věcně i právně správné a plně přezkoumatelné. Zadavatel nesouhlasil s tvrzením navrhovatele o selektivním hodnocení důkazů, a naopak má za to, že se Úřad vypořádal se všemi podstatnými důkazy, včetně vyjádření výrobce zařízení, stanovisek společnosti EUROPLASMA a Nemocnice České Budějovice i videozáznamů testů zařízení. Zadavatel zdůrazňuje, že kontrola tlaku či otáčení pumpy není totožná s kontrolou průtoku antikoagulantu a že přístroj AURORA podle návodu ani vyjádření výrobce nezajišťuje průběžnou kontrolu průchodnosti AC linky během separace, nýbrž disponuje pouze kontrolními mechanismy aktivními před zahájením odběru nebo při úniku či odpojení linky. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
V. Řízení o rozkladu
20. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
21. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek rozkladu. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
22. Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které nebylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému posouzení.
23. Současně nebyla shledána důvodnou námitka podjatosti úřední osoby Mgr. Jakuba Josky (zástupce navrhovatele v nynějším řízení), obsažená ve vyjádření zadavatele k rozkladu, neboť podle rozvrhu projednávaných případů byl daný případ předložen jiné rozkladové komisi, než je ta, jejímž je Mgr. Jakub Joska členem. Ten se tak na rozhodnutí v dané věci nijak nepodílel, tudíž nebylo třeba rozhodovat o jeho podjatosti.
VI. K námitkám rozkladu
24. Z obsahu podaného rozkladu vyplývá, že navrhovatel brojí proti hodnocení důkazů Úřadem v několika rovinách, které jsou však ve své podstatě vnitřně rozporné. Navrhovatel totiž postupně tvrdí, že Úřad (i) důkazy hodnotil nesprávně, (ii) hodnotil je selektivně, resp. jim přisoudil nesprávnou důkazní váhu, a současně (iii) některé důkazy zcela opomenul nebo se s nimi nevypořádal, přičemž všechna tato tvrzení mnohdy předkládá k týmž důkazům označeným v rozkladu. Pokud by Úřad některý důkaz zcela opomenul, znamenalo by to, že se s jeho obsahem vůbec nevypořádal, tj. že jej v odůvodnění rozhodnutí nijak nereflektoval. V takovém případě by bylo namístě posuzovat, zda se jedná o tzv. opomenutý důkaz. Pokud však Úřad důkaz výslovně identifikuje, rekapituluje jeho obsah a následně vysvětlí, proč z něj nelze dovodit navrhovatelem tvrzený závěr, pak se o opomenutí důkazu jednat nemůže. V takovém případě jde nutně o hodnocení důkazu, s nímž navrhovatel nesouhlasí. Stejně tak nelze současně tvrdit, že Úřad důkaz „nevyhodnotil vůbec“, a zároveň mu vytýkat, že jej „vyhodnotil selektivně“, resp. že se zaměřil pouze na část jeho obsahu, která podle Úřadu neprokazuje splnění zadávací podmínky. Již samotné tvrzení o selektivním hodnocení totiž předpokládá, že k hodnocení důkazu došlo.
25. Navrhovatel namítá, že Úřad opomenul posoudit předložené vyjádření výrobce. Námitka opomenutí tohoto důkazu se však míjí s tím, jak Úřad v nynější věci postupoval (Úřad vyjádření výrobce neopomenul, srov. bod 95 napadeného rozhodnutí), a je proto zjevně nedůvodná.
26. U stanovisek zdravotnických zařízení a společnosti EUROPLASMA navrhovatel namítá jejich opomenutí, avšak současně rozporuje závěr Úřadu, že tato stanoviska mají obecný charakter a neprokazují konkrétní technickou funkcionalitu. V každém z těchto případů je tedy zřejmé, že jádrem námitky není absence vypořádání, ale nesouhlas s učiněným závěrem. Úřad se těmito důkazy zabýval v bodech 93, 94 a 96 napadeného rozhodnutí. Námitka opomenutí důkazů je tak zjevně nedůvodná.
27. Z hlediska systematiky přezkumu je proto nutné tyto rozkladové námitky podřadit nikoli pod tvrzenou nepřezkoumatelnost spočívající v opomenutí důkazů, ale pod námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů a proti posouzení skutečností z nich plynoucích. Lze dodat, že s ohledem na obsah podaných námitek a s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí by tyto argumenty rozkladu jako námitky směřující k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí musely být považovány za zjevně nedůvodné. Tento rámec je proto třeba mít na paměti při posuzování všech dílčích rozkladových námitek vztahujících se k jednotlivým důkazům.
28. Před samotným posouzením důvodnosti námitek navrhovatele směrem k nesprávnému, případně selektivnímu hodnocení důkazů, bylo nutné se nejprve zabývat otázkou novot uplatněných v rozkladovém řízení. Z doplnění rozkladu ze dne 6. 3. 2026 plyne, že navrhovatel předložil nový důkazní prostředek, označený jako „Doplnění vyjádření výrobce přístroje AURORA“, který má podle navrhovatele detailněji vysvětlovat splnění požadavku zadavatele. Z obsahu tohoto doplnění i z vyjádření navrhovatele však jednoznačně vyplývá, že tento důkaz byl opatřen až po vydání napadeného rozhodnutí, a to výlučně jako reakce na jeho závěry.
29. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je řízením návrhovým s uplatněním koncentrace řízení (ve smyslu § 251 odst. 4 zákona), jejímž účelem je zabránit postupnému „dohánění“ argumentace a důkazů až v pokročilé fázi řízení před Úřadem. V důsledku omezení plynoucího z § 251 odst. 5 zákona tak k tomuto novému důkazu nebylo možné přihlížet.
30. Lze podotknout, že uvádění nových skutečností nebo důkazů až v řízení o rozkladu není ostatně možné ani v obecném režimu dle správního řádu. Podle § 82 odst. 4 správního řádu totiž lze k novým důkazním návrhům v odvolacím řízení, jehož právní úpravou se řízení o rozkladu řídí, přihlédnout pouze tehdy, pokud je účastník nemohl uplatnit dříve. Navrhovatel však netvrdí žádnou objektivní překážku, která by mu bránila předložit doplněné vyjádření výrobce již v řízení před Úřadem. Naopak výslovně uvádí, že jej opatřil až v reakci na prvostupňové hodnocení daného případu. Koncentrace řízení se v nynějším případě tedy sice primárně řídí § 251 odst. 4 zákona, nicméně i kdyby jeho podmínky navrhovatel splnil, stejně by se nového důkazu nemohl dovolat s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu.
K námitkám nesprávného hodnocení technických aspektů
31. Z obsahu podaného návrhu, vyjádření navrhovatele v průběhu správního řízení, z vyjádření k podkladům rozhodnutí i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že navrhovatel předkládal důkazní prostředky za účelem prokázání svého tvrzení, že jím nabízené zařízení, tj. přístroj AURORA, naplňuje požadavek zadavatele v zadávací dokumentaci. Konkrétně jediný požadavek stanovený v příloze č. 2 „Minimální technická specifikace“ zadávací dokumentace. Zadavatel stanovil předmětný požadavek v zadávací dokumentaci takto: „Kontrola průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace“. V tabulce předkládané v nabídce pak měli uchazeči o veřejnou zakázku vyznačit následující: 1) Parametry požadavku ANO x NE, 2) Odkaz na dokument nabídky a 3) Strana dokumentu. Ze zadávací podmínky tak jednoznačně plyne požadavek zadavatele na to, aby nabízený přístroj disponoval požadovanou funkcionalitou. Jak je zřejmé z průběhu námitkového řízení i z průběhu správního řízení, mezi navrhovatelem a zadavatelem bylo předmětem sporu „pouze“ posouzení toho, zda zařízení nabízené navrhovatelem tento požadavek naplňuje. Zatímco zadavatel dospěl k závěru, že přístroj AURORA předmětný požadavek nenaplňuje, navrhovatel po celou dobu tvrdí opak.
32. Základní a vlastně i jedinou otázkou, kterou se v řízení měl Úřad zabývat, je, zda navrhovatel své tvrzení o naplnění požadavku zadavatele prokázal, tedy zda důkazní prostředky podporují tvrzení navrhovatele. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že touto otázkou se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval ve vztahu ke všem předloženým důkazním návrhům, přičemž dospěl ke správnému závěru, že důkazy předložené navrhovatelem neprokazují, že jím nabízené zařízení předmětný požadavek zadavatele skutečně naplňuje. V rámci přezkumu je ve vztahu k jednotlivým navrhovatelem odkazovaným důvodům dále přezkoumána správnost závěrů Úřadu s ohledem na obsah těchto důkazů.
K námitce nesprávného posouzení Vyjádření výrobce zařízení
33. V prvé řadě je nutno odmítnout námitku, že Úřad „zcela ignoroval“ vyjádření výrobce zařízení. Navrhovatel tuto výtku v rozkladu opakuje a v doplnění rozkladu ji opětovně akcentuje. Z doplnění rozkladu však přímo plyne, že napadené rozhodnutí se vyjádřením výrobce zabývalo, navrhovatel totiž sám cituje pasáže napadeného rozhodnutí, v nichž Úřad obsah vyjádření výrobce rekapituluje (včetně tvrzení výrobce o kontrole před zahájením a monitorování některých stavů během odběru) a následně vysvětluje, proč takové tvrzení nepovažuje za prokázání splnění technické podmínky. Úřad podle citovaných částí výslovně uvedl, že vyjádření výrobce se „obdobně jako samotná vyjádření navrhovatele“ opírá o kontrolu prostřednictvím detektoru vzduchu před zahájením procesu odběru, a vysvětlil, proč tento způsob kontroly nepovažuje za splnění požadavku „po celou dobu separace“. Úřad dále uvedl, že chybová hláška „Chyba 2103 – Nedetekováno žádné AC“ se týká fáze před zahájením odběru a není pro splnění požadavku relevantní, a že ani u hlášky „Chyba 3102 – Vzduch v lince (odběru)“ popis v návodu nenasvědčuje tomu, že by šlo o reakci na neprůchodnost AC roztoku, nýbrž uvádí jiné příčiny (netěsnosti/vzduch, prázdný vak AC, nesprávné připojení). Je tedy zřejmé, že nejde o opomenutí důkazu, ale o jeho věcné hodnocení, se kterým navrhovatel nesouhlasí. Takový nesouhlas však sám o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost, pokud jsou úvahy Úřadu z rozhodnutí seznatelné a logické.
34. Pokud jde o samotné vyjádření výrobce zařízení, Úřad v napadeném rozhodnutí popsal jeho obsah, identifikoval, že výrobce odkazuje především na kontrolu průchodnosti v rámci fáze předplnění a na obecné monitorování provozních stavů, a následně výslovně uvedl, že z tohoto vyjádření neplyne splnění stanovené technické podmínky (tedy existence samostatné, systematické a výrobcem garantované funkce průběžné kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace; viz bod 95 v návaznosti na bod 86 napadeného rozhodnutí).
35. Po přezkoumání obsahu Vyjádření výrobce zařízení AURORA ze dne 19. 12. 2025[1] je zřejmé, že výrobce se k otázce funkcionality kontroly průchodnosti AC roztoku vyjádřil v odst. 3 takto:
„Jako jeden z příkladů zařízení Aurora poskytuje nepřetržité monitorování průchodnosti připojení antikoagulantu (AC) během celého procesu separace. Před každým darováním zařízení Aurora zkontroluje, zda AC používaný pro naplnění roztoků dosahuje detektoru vzduchu. Pokud je průtok omezen, vygeneruje se výstraha 2103 No AC Detected (Nebyl detekován AC). Postup nelze zahájit, dokud není tento stav vyřešen. Během každého odběru Aurora nepřetržitě monitoruje odpojení nebo únik z AC linky a vyprázdnění (prázdný stav) AC nádoby. Pokud je vzduch nasáván z AC připojení nebo AC linky, je nasáván do linky dárce a detekován jako výstraha 3102 Vzduch v lince (odběr).“
Z tohoto vyjádření v jeho první větě vyplývá, že výrobce na úvod deklaruje nepřetržité monitorování průchodnosti připojení AC roztoku po celou dobu separace. Dále pak uvádí, jak přístroj kontroluje, zda AC dosáhl kontroly vzduchu, a to před samotným zahájením odběru. V průběhu odběru pak přístroj monitoruje odpojení nebo únik z AC linky a vyprázdnění AC nádoby. Dále výrobce uvádí, že pokud je z AC připojení nebo z AC linky nasáván vzduch do linky dárce, je detekován jako výstraha vzduchu v lince. Z obsahu vyjádření výrobce tak lze jednoznačně dovodit pouze to, že v samotném průběhu odběru systém kontroluje, zda: a) dochází k úniku z AC linky, b) došlo k vyprázdnění AC nádoby a c) je nasáván vzduch do linky dárce. Jakkoliv tedy výrobce první větou deklaruje monitorování průchodnosti připojení AC roztoku po celou dobu separace, je další popis konkrétních funkcionalit přístroje omezen pouze na výslovně uvedené detekce. Pokud tedy navrhovatel zakládá podporu pro své tvrzení o naplnění požadavku zadavatele na obsahu vyjádření výrobce přístroje, pak je nutno konstatovat, že ačkoliv první věta relevantní části vyjádření výrobce obecně potvrzuje naplnění požadavku zadavatele, návazné části popisující konkrétní detekční funkce přístroje již o naplnění požadavku zadavatele nijak nevypovídají. Současně je třeba uvést, že Úřad se při hodnocení vyjádření výrobce neomezil pouze na samotný text tohoto vyjádření, ale porovnal jej i s obsahem návodu k použití.[2]
36. V souvislosti s tím pak nutně vyvstává otázka, zda je přístroj schopen detekovat situaci, kdy je systém naplněn krví, ale AC roztok buď systémem neprochází vůbec nebo nemá dostatečný průtok tak, aby krev správně naředil, přičemž takovou funkci kontroly vyjádření výrobce ani návod k obsluze přístroje nepotvrzují. V tomto ohledu se jeví správný závěr Úřadu uvedený v bodu 95 napadeného rozhodnutí v návaznosti na bod 88 napadeného rozhodnutí, podle něhož v návodu k použití přístroje není k chybové hlášce 3102 uvedeno nic, co by nasvědčovalo, že se tato aktivuje v případě neprůchodnosti připojení AC roztoku. Takový závěr Úřadu je správný, neboť vyplývá z obsahu vyjádření výrobce přístroje i z návodu k obsluze.
37. Nelze tak dospět k závěru, že by vyjádření výrobce poskytlo dostatečnou oporu pro tvrzení navrhovatele, že technické řešení nabízeného přístroje cílí na odhalení případné obstrukce připojení antikoagulačního roztoku (např. zmiňovaným zalomením hadičky).
38. Navrhovatel namítá, že Úřad přiznal předloženému vyjádření výrobce nižší „váhu“, než jakou měl dle přesvědčení navrhovatele přisoudit odborným vyjádřením předloženým zadavatelem. K tomu je třeba říci, že z obsahu napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že Úřad hodnotil pouze jejich obsah s ohledem na to, zda tyto prokazují tvrzení navrhovatele. Jakkoliv tedy navrhovatel hovoří o tom, že Úřad některému důkazu přiznal větší „váhu“ než jinému, ve skutečnosti Úřad nic takového neudělal. Úřad si pouze položil otázku, zda se jednotlivé důkazy vyjadřují ke sporné skutkové otázce, tedy zda nabízený přístroj disponuje mechanismy schopnými spolehlivě odhalit obstrukci připojení antikoagulačního roztoku. U vyjádření výrobce předloženého navrhovatelem dospěl Úřad k tomu, že z něj v tomto ohledu neplyne nic tak konkrétního, aby byl Úřad schopen tuto spornou otázku zodpovědět ve prospěch navrhovatele.
K námitce nesprávného posouzení chybových hlášek
39. Další část námitek navrhovatele směřovala k tomu, že závěr Úřadu o nesplnění požadavku zadavatele navrhovatele nemá oporu v technické dokumentaci ani v předložených důkazech, z nichž vyplývá, že alarmy (zejména alarm vysokého tlaku a zastavení AC pumpy) jsou integrální součástí bezpečnostního systému zařízení a slouží právě k detekci neprůchodnosti či poruchy toku antikoagulantu během odběru. Úřad dle navrhovatele tímto nesprávným technickým hodnocením dospěl k chybnému závěru o nesplnění zadávací podmínky.
40. K tomu je nutné nejprve předeslat, že pro naplnění zadávací podmínky zadavatele nestačí, že systém „může“ v určitém souběhu okolností vyvolat alarm, nýbrž musí být prokázáno, že zařízení disponuje funkcionalitou kontinuální kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace, tj. že průchodnost je průběžně sledována jako rozhodná veličina a že je s ní svázána předvídatelná, výrobcem zamýšlená reakce. Úřad přitom detailně zdůvodnil, že navrhovatelem uváděné chybové hlášky tuto funkci neprokazují (viz body 73-76, 89-95 a 98 napadeného rozhodnutí). Po přezkoumání napadeného rozhodnutí je třeba závěr Úřadu považovat za správný,
41. Navrhovatel v rozkladu i v předchozích podáních opírá splnění podmínky zejména o chybové hlášky 3002, 10112 a 10113. K chybové hlášce 3002 „Vysoký tlak P2 (TMP)“ navrhovatel sám v návrhu (shrnuto v bodu 12 napadeného rozhodnutí) i v rozkladu používá formulaci, že zvýšený TMP „může“ souviset s omezením průtoku, resp. hovoří o „možné obstrukci hadiček“. Právě tato modalita (může) je podstatná, protože potvrzuje, že kontrola průtoku antikoagulantu je toliko částečná – omezení průchodu antikoagulantu může být odhaleno, pokud vyvolá vysoký transmembránový tlak, a tím i chybovou hlášku 3002. Nedochází tak k odhalení skutečnosti, že je průchod antikoagulačního roztoku omezen, ale pouze k odhalení následku, který je takové omezení způsobilé případně navodit. Nejde tedy o specifický mechanismus kontroly průtoku antikoagulačního roztoku, jehož zamýšleným účelem by bylo takovou situaci odhalit. Úřad proto nepochybil, když takovou chybovou hlášku nevyhodnotil jako důkaz existence požadované funkcionality, nýbrž jako jeden z obecných bezpečnostních mechanismů reagujících na širší okruh stavů (viz bod 91 napadeného rozhodnutí.) Podobně je tomu i u chybové hlášky 10112, kterou navrhovatel ve svých podáních někdy označuje jako „Nízký tlak AC“, což však neodpovídá tomu, jak tuto chybu označuje Návod k použití přístroje, ten ji označuje jako „Zastavení AC pumpy“, a jako důvod výskytu uvádí „Systém nebyl schopen akcelerovat (otáčet) pumpu antikoagulantu“. U chybové hlášky 10113, kterou navrhovatel (v návrhu) označuje jako „Vysoký tlak“, návod výslovně uvádí „Zastavení krevní pumpy“, přičemž jako důvod pro nahlášení chyby je uvedeno „Systém nebyl schopen akcelerovat (otáčet) krevní pumpu.“ Ani u těchto chybových hlášek označených navrhovatelem, nelze z obsahu Návodu k přístroji jakkoliv vyčíst, že by zamýšlenou funkcionalitou mělo být průběžné monitorování průchodnosti AC roztoku po dobu odběru. Je možné, že uvedené chybové hlášky v určitých případech omezení připojení antikoagulačního roztoku aktivovány budou, nicméně nejde o funkcionalitu, která by specificky tuto situaci sledovala. Úřad proto správně uzavřel, že navrhovatel dovozuje splnění požadavku z funkce, která je v návodu popsána a zamýšlena k řešení jiných stavů, a tím se jeho argumentace stává odvozenou a nepřesvědčivou ve vztahu k požadavku na kontinuální kontrolu průchodnosti.
42. Navrhovatel v rozkladu i návrhu dále namítá, že Úřad měl přiznat vyšší důkazní váhu vyjádření výrobce než odborným stanoviskům MUDr. Bohoňka a MUDr. Lejdarové, přičemž zdůrazňuje, že MUDr. Bohoněk přístroj několik let nepoužívá a MUDr. Lejdarová jej nepoužívala nikdy.
43. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad při vypořádání této námitky vycházel z obsahu a relevance jednotlivých podkladů. V této souvislosti je rozhodné, že ani vyjádření výrobce, ani argumentace navrhovatele, jak plyne z napadeného rozhodnutí, neposkytly jednoznačný technický popis zamýšlené funkce nepřetržité kontroly průchodnosti AC roztoku během separace, nýbrž popisovaly předplnění a monitorování jiných stavů (odpojení, únik, prázdný vak). Pokud jde o odborná stanoviska lékařů, Úřad přihlédl k tomu, že se věcně vyjadřují k technickému principu detekce průchodu antikoagulantu a srovnávají jej s jinými technickými řešeními (např. více detektorů, váha vaku), což je relevantní právě k otázce, zda lze z konstrukce přístroje a jeho dokumentace dovodit průběžnou kontrolu průchodnosti připojení AC roztoku, tzn. zda ji přístroj nabízený navrhovatelem skutečně má. Nejde tedy o situaci, kdy by Úřad bezdůvodně „věřil“ jedné straně a druhou ignoroval. Podklady předkládané navrhovatelem Úřad vyhodnotil buď tak, že odpovědi „k jádru věci“ neposkytují, resp. poskytují jen v rovině velmi obecné (zejm. vyjádření poskytovatelů zdravotních služeb), anebo že to, co z nich plyne, tvrzení navrhovatele neprokazuje (např. vyjádření výrobce). Úřad tedy vysvětlil, jak důkazy hodnotil, co z nich vyvodil, proč určitý typ argumentace považuje za obecný (bez vazby na konkrétní funkci) a proč jiný typ podkladů považuje za relevantnější pro technické posouzení funkce. V tomto směru tedy námitka navrhovatele není důvodná.
K námitce nesprávného posouzení stanovisek
44. Navrhovatel dále vytýká Úřadu, že nedostatečně zohlednil stanovisko společnosti EUROPLASMA a stanoviska nemocnic, a argumentuje, že tato stanoviska „v praxi“ potvrzují funkčnost a bezpečnost zařízení, a proto mají dokazovat i splnění požadavku.
45. Úřad však v napadeném rozhodnutí správně rozlišil, že předmětem přezkumu není obecná bezpečnost zařízení či absence nežádoucích událostí, ale otázka, zda navrhovatel prokázal splnění konkrétní zadávací podmínky, jejíž nesplnění vedlo k vyloučení (viz body 93, 94 a 96 v návaznosti na body 59-63 a 81-85 napadeného rozhodnutí).
46. Z napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu plyne, že stanoviska nemocnic a společnosti EUROPLASMA mají převážně povahu ujištění o spolehlivosti a bezpečnosti („přístroj se sám zastaví a upozorní obsluhu“, „žádné nežádoucí reakce“, „bezpečný pro každodenní provoz“), nikoli technického důkazu o tom, že přístroj nepřetržitě kontroluje průchodnost připojení AC roztoku jako samostatnou funkci po celou dobu separace. I když taková stanoviska mohou dokládat, že přístroj má obecně dostatečné bezpečnostní mechanismy, neprokazují bez dalšího naplnění konkrétního technického parametru požadovaného zadavatelem. Cílem posouzení tedy nebyl závěr o tom, zda je, či není přístroj bezpečný pro pacienta (o tom ostatně svědčí stanoviska uživatelů), ale toliko posouzení splnění sporného technického parametru. Úřad tedy nepochybil, pokud tyto reference posoudil jako nedostačující pro prokázání naplnění požadavku zadavatele.
K námitce „nepoužití“ videozáznamu navrhovatele
47. Navrhovatel dále v rozkladu namítá, že Úřad „selektivně“ vybral důkazy, když měl zohlednit i videozáznam jeho testu, který měl prokazovat aktivaci alarmu 3002 při simulaci neprůchodnosti AC linky, zatímco zadavatel předložil videozáznam testu, při němž přístroj na přerušení přívodu antikoagulantu údajně nereagoval.
48. Již ze skutkového popisu v napadeném rozhodnutí plyne, že Úřad o obou těchto testech věděl a že navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí výslovně zpochybňoval validitu testu zadavatele, a naopak dokládal vlastní test jako „dodržující odborné postupy“ s aktivací alarmu 3002. Úřad přitom své rozhodnutí nezaložil na porovnání, „který test vyšel“. Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda jde vůbec o důkazní návrhy, které je možné provést, přičemž v bodu 97 napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že „nelze zcela jednoznačně poznat, že se skutečně jedná o totožný přístroj, který byl předmětem posouzení nabídky navrhovatele, popř. pak zdali byl tento přístroj po celou dobu svého provozu užíván v souladu s případnými pokyny jeho výrobce. Podle Úřadu rovněž nelze zcela jednoznačně z uvedeného videozáznamu poznat, zdali je skutečně do testovaného přístroje vpravován AC roztok, popř. zdali naopak skutečně došlo k úplnému uzavření přívodu AC roztoku do hadičky.“ S ohledem na to pak Úřad nepřistoupil k provedení videozáznamu předloženého navrhovatelem, ale ani k provedení videozáznamu předloženého zadavatelem. Úřad tak nepřistoupil k selektivnímu posouzení navržených důkazů, přičemž k oběma předloženým testům přistoupil zcela shodně, když ani jeden z nich nezařadil mezi podklady rozhodnutí, avšak důvody k tomu v napadeném rozhodnutí výslovně uvedl.
K dalším námitkám rozkladu
49. Navrhovatel v rozkladu dále vytýká Úřadu, že se měl řídit rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS‑R0068/2025/VZ, v němž měl předseda Úřadu připustit, že splnění podmínky může být prokázáno vyjádřením výrobce.
50. K tomu je třeba předeslat že odkazy na jiná rozhodnutí mohou sloužit pouze jako podpůrná argumentace, nikoli jako mechanicky přenositelný závěr bez ohledu na skutkové okolnosti individuálních případů. V nynější věci Úřad vyhodnotil vyjádření výrobce jako jeden z podkladů, avšak z jeho obsahu (jak plyne z citovaných pasáží) nevyvodil prokázání kontinuální kontroly průchodnosti. Toto hodnocení je přezkoumatelné a odpovídá tomu, že vyjádření výrobce v této věci není jednoznačným technickým potvrzením zamýšlené funkcionality, ale opírá se o předplnění a o monitorování jiných stavů. Z toho důvodu nelze dovodit, že by Úřad měl povinnost jen na základě existence „vyjádření výrobce“ automaticky uzavřít splnění zadávací podmínky. Vždy je třeba zkoumat obsah a vztah takového vyjádření ke konkrétnímu požadavku zadavatele. Současně je zřejmé, že Úřad předložené vyjádření výrobce neodmítl provést jako důkaz, nicméně po posouzení jeho obsahu v něm nenalezl jednoznačné potvrzení ve vztahu k tvrzením navrhovatele. I v tomto je tedy nynější případ odlišný od rozhodnutí předsedy Úřadu, na které odkazuje navrhovatel.
51. Navrhovatel dále tvrdí, že Úřad I. stupně rozhodl „rychle“, což má indikovat nedostatečné zhodnocení důkazů. K tomu lze uvést, že rychlost rozhodnutí jako taková není kritériem zákonnosti. Rozhodné je, zda Úřad vycházel z dostatečných podkladů a zda své závěry odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí plyne, že Úřad měl k dispozici dokumentaci o zadávacím řízení, návod k použití, vysvětlení nabídky, vyjádření zadavatele, vyjádření navrhovatele, a zabýval se klíčovými chybovými hláškami a mechanismy, na nichž navrhovatel staví splnění podmínky. Proto nelze z pouhé rychlosti rozhodnutí dovodit procesní pochybení.
52. V neposlední řadě navrhovatel rozvíjí argumentaci, že jeho přístroj „splnil účel požadavku“ (bezpečnost dárce) a že zadavatel nesměl jeho řešení odmítnout jen proto, že je jiné než řešení jiných výrobců. Jak již bylo uvedeno výše, předmětem posouzení nebylo zodpovědět na otázku, zda je přístroj nabízený navrhovatelem obecně bezpečný, nýbrž zda splňuje konkrétní požadavek zadavatele. Úřad správně vymezil, že posuzuje splnění parametru uvedeného v Minimální technické specifikaci, který byl zadavatelem formulován jako technicko‑medicínský požadavek s následkem vyřazení při nesplnění. To, že zařízení může být obecně bezpečné (a může být certifikováno dle MDR[3]), neznamená, že splňuje konkrétní požadavek zadavatele na průběžnou kontrolu průchodnosti připojení AC roztoku. Zadavatel je oprávněn stanovit technické podmínky reflektující jeho provozní potřeby a požadovanou míru kontrolních mechanismů, a Úřad přezkoumává, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, pokud vyhodnotil, že nabídka navrhovatele podmínku nesplňuje. V tomto směru je zcela správný závěr Úřadu, že navrhovatel nepředložil takové důkazy, které by vyloučily důvodné pochybnosti o existenci kontinuální kontroly průchodnosti AC připojení během celé separace.
53. Nad rámec uvedeného je nutné připomenout, že je to navrhovatel, kdo svým návrhem a následně podaným rozkladem určuje rozsah přezkumu postupu zadavatele. Navrhovatel podaným návrhem směřoval svoji argumentaci pouze k tomu, že jeho přístroj beze zbytku naplňuje požadavek stanovený v zadávací dokumentaci. V rozkladu pak tuto svoji argumentaci zopakoval s tím, že se zaměřuje na výtky směrem k provedeným důkazům a jejich hodnocení. Pokud současně navrhovatel namítá, že jeho řešení naplňuje požadavky na bezpečnost srovnatelně s jinými přístroji, které požadovanou funkcí disponují, pak se z toho podává, že navrhovatel může mít za to, že je sporný technický požadavek příliš přísný a že zadavatel vlastně mohl umožnit i jiné technické parametry plnění. Pokud by tomu tak bylo, měl navrhovatel důsledněji zvážit, zda stanoveným technickým parametrům jeho přístroj vyhoví, a případně proti nim brojit námitkami ve lhůtě dle § 242 odst. 4 zákona. Tyto otázky však předmětem nynějšího správního řízení být nemohou, neboť při postupu dle § 48 zákona je zadavatel vázán stanovenými zadávacími podmínkami. To ostatně platí i pro Úřad při přezkumu rozhodnutí o vyloučení.
54. Z výše uvedených důvodů je nutno uzavřít, že rozkladové námitky v rozsahu, v jakém jsou přípustné, nejsou důvodné. Závěry Úřadu o tom, že navrhovatel neprokázal splnění zadávací podmínky stanovené zadavatelem, jsou správné a zákonné.
Závěr
55. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a se správními předpisy, je třeba konstatovat, že v nynější věci nejsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému posouzení Úřadu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Mgr. Jakub Joska, Greats advokáti, s.r.o., se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha
2. Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem třída Václava Klementa 147, 293 01 Mladá Boleslav,
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy