číslo jednací: 15332/2026/162
spisová značka: R0043/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Výstavba sportoviště pro mládež v obci Roudné |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 28. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 06815/2026/500 15332/2026/162 |
| Dokumenty |  2026_R0043.pdf 489 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0043/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-15332/2026/162 |
|
Brno 27. 4. 2026 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 4. 3. 2026
navrhovatelem
- EDIKT a.s., IČO 25172328, se sídlem Rudolfovská tř. 461/95, 370 01 České Budějovice,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0992/2025/VZ, č. j. ÚOHS- 06815/2026/500, ze dne 19. 2. 2026, vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- obec Roudné, IČO 00245372, se sídlem Roudenská 120, 370 07 Roudné, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 20. 12. 2025 Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem, ev. č. ČAK 12479, společníkem advokátní kanceláře HVH LEGAL advokátní kancelář s.r.o., IČO 25702599, se sídlem Korunní 1302/88, 101 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Výstavba sportoviště pro mládež v obci Roudné“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek ze dne 21. 10. 2025, jež byla uveřejněna na profilu zadavatele téhož dne pod systémovým číslem P25V00035730,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0992/2025/VZ, č. j. ÚOHS- 06815/2026/500 ze dne 19. 2. 2026
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 21. 10. 2025 zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
2. Návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení, které mu bylo odesláno 24. 11. 2025, (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“), a to z důvodu nedoložení katalogových listů svítidel, světelně technických výpočtů a stanovených certifikací, dokladů k prokázání základní, profesní a technické kvalifikace poddodavatele LEDsviti a z důvodu poskytnutí nepravdivých údajů v čestném prohlášení o referenční zakázce “LED osvětlení Sinobo stadium“ na základě § 48 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“).
3. Dne 8. 12. 2025 obdržel zadavatel námitky proti rozhodnutí o vyloučení navrhovatele z téhož dne (dále jen „námitky“). Zadavatel námitky rozhodnutím o námitkách ze dne 13. 12. 2025 odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“). Navrhovateli bylo rozhodnutí o námitkách doručeno 15. 12. 2025.
4. Navrhovatel podal dne 19. 12. 2025 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, který směřoval proti rozhodnutí o jeho vyloučení.
5. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „správní řízení“).
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 19. 2. 2026 vydal Úřad napadené rozhodnutí, jehož výrokem I. správní řízení v části návrhu navrhovatele týkajícího se: 1. namítaného stanovení nepřiměřených lhůt pro předložení dokladů ve výzvě k doplnění údajů ze dne 12. 11. 2025 a výzvě k doplnění a vysvětlení údajů ze dne 18. 11. 2025, 2. tvrzení, podle něhož zadavatel porušil § 122 odst. 3 zákona, neboť „před výběrem dodavatele (tj. před rozhodnutím o výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky) vyžadoval po navrhovateli doložení dokladů prokazujících kvalifikaci“ a 3. namítané nezákonnosti zadávacích podmínek, konkrétně požadavků na technické parametry svítidel a driveru, podle § 257 písm. h) zákona, zastavil, neboť předmětným částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
7. Výrokem II. Úřad návrh navrhovatele vyjma částí, ve vztahu k nimž bylo správní řízení zastaveno podle výroku I. napadeného rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona zamítl.
8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k I. výroku uvedl, že navrhovatel nesplnil podmínku přípustnosti návrhu na zahájení řízení podle § 250 odst. 1 zákona z důvodu opožděného podání námitek proti zákonnosti lhůt výzev o objasnění nabídky a proti zadávacím podmínkám, tudíž nebyly naplněny předpoklady pro věcné projednání této části návrhu ze strany Úřadu, a Úřad proto správní řízení zastavil. Úřad nejprve zkoumal řádnost a včasnost podaných námitek s ohledem na jejich obsah a dodržení lhůt pro jejich podání. K tomu Úřad uvedl, že lhůta pro podání námitek proti zákonnosti lhůt ve výzvách k objasnění nabídky č. 1 uplynula již dne 27. 11. 2025 a nabídky č. 2 již dne 3. 12. 2025 a lhůta pro podání námitek proti zadávacím podmínkám uplynula již 11. 11. 2025, přičemž navrhovatel podal námitky až 8. 12. 2025.
9. K výroku II. Úřad v odůvodnění uvedl, že navrhovatel nesplnil požadavky stanovené zadávací dokumentací na předložení světelně technických výpočtů svítidel, certifikace svítidel CE a certifikaci driveru CE, respektive EU prohlášení o shodě, ENEC, ENEC+. Na základě výzvy zadavatele k objasnění nabídky učiněné podle § 46 zákona a odpovědi navrhovatele Úřad uzavřel, že tyto doklady předložené navrhovatelem nebyly do nabídky ani doplněny. Byl tak naplněn důvod pro vyloučení dle § 48 odst. 2 písm. b) zákona. S ohledem na skutečnost, že byl prokázán alespoň jeden zákonný důvod pro vyloučení navrhovatele, považoval Úřad za nadbytečné zabývat se dalšími namítanými důvody vyloučení i další argumentací navrhovatele, a to s odkazem na zásadu procesní ekonomie. Zadavatel rovněž nepochybil, pokud nepřistoupil k opakovanému vyzývání podle § 46 zákona, neboť tento postup je nikoli povinností, ale právem zadavatele.
10. Vzhledem k tomu, že podle obsahu zadávací dokumentace a podle provedeného dokazování lze dovodit, že důvody pro vyloučení navrhovatele podle § 48 odst. 2 písm. b) zákona byly naplněny, shledal Úřad vyloučení navrhovatele zákonným.
III. Rozklad navrhovatele
11. Dne 4. 3. 2026 doručil zadavatel Úřadu rozklad ze dne 3. 3. 2026 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 19. 2. 2026. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
12. Navrhovatel v rozkladu tvrdí, že Úřad rozhodl nezákonně a věcně nesprávně. Konkrétně že Úřad nesprávně vyhodnotil zákonnost vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení a naplnění důvodů dle § 48 odst. 2 písm. b) zákona a zároveň, že Úřad nesprávně posoudil přípustnost námitek.
13. Navrhovatel namítá, že zákonná lhůta 15 dnů k podání námitek nezačala běžet doručením výzev dle § 46 zákona, ale až okamžikem vzniku újmy, tj. rozhodnutím o vyloučení ze dne 24. 11. 2025. Argumentaci staví na judikátu NSS sp. zn. 2 Afs 67/2010, podle něhož může lhůta k podání námitek počít běžet až v okamžiku, kdy se nezákonnost dostatečně a určitě projeví, tedy vyloučením. Současně se dle navrhovatele lhůta 15 dnů pro výzvy dle § 46 zákona vůbec neuplatní, jelikož se nejedná o obligatorně zasílané dokumenty ve smyslu § 242 odst. 2 zákona. Navrhovatel dále spatřuje procesní vadu napadeného rozhodnutí v tom, že Úřad smísil procesní a meritorní posouzení v otázce oprávnění zadavatele odeslat výzvy k předložení dokumentů dle § 122 odst. 3 zákona. Dle navrhovatele se Úřad vyjádřil k aplikaci uvedeného ustanovení věcně, ale tuto část řízení přesto zastavil, nikoliv zamítl.
14. Navrhovatel dále namítá, že vyloučení ze zadávacího řízení má být krajním prostředkem přiměřeným závažnosti pochybení. Tím, že má navrhovatel nejnižší nabídkovou cenu a byl vyloučen pouze na základě předložení technických listů namísto listů katalogových a na základě absence určitého dokumentu, označeného jako certifikát, v nabídce, byla porušena zásada přiměřenosti zakotvená v § 6 odst. 1 zákona. Zadavatel měl využít opakované výzvy dle § 46 zákona.
15. Další námitka směřuje proti porušení zásady hospodárnosti a efektivnosti. Úřad se měl pochybení dopustit, když aproboval postup, jehož přímým výsledkem je vyloučení ekonomicky nejvýhodnějšího uchazeče a uzavření smlouvy s dražším dodavatelem.
16. Navrhovatel dále brojí proti závěru Úřadu, že požadavek na „certifikaci CE“ je nutno automaticky vykládat jako požadavek na předložení „EU prohlášení o shodě“. Takový výklad podle navrhovatele nemá oporu v zadávací dokumentaci a představuje dodatečné zpřísnění požadavků v rozporu se zásadou transparentnosti a právní jistoty. Úřad měl použít výklad příznivější pro navrhovatele.
17. Ohledně požadavku dobrovolných certifikací ENEC a ENEC+ navrhovatel v rozkladu namítá, že je v rozporu s § 89 odst. 5 zákona, jenž ukládá zadavatelům připustit rovnocenná technická řešení, a rovněž s čl. 42 odst. 6 Směrnice 2014/24/EU, dle něhož, pokud zadavatel požaduje certifikáty vydávané třetí stranou, musí přijmout i jiné rovnocenné doklady. V posuzované věci zadavatel odmítl technické listy jako rovnocenný doklad k certifikátům ENEC/ENEC+ bez jakéhokoliv věcného zdůvodnění, proč jsou tyto certifikáty pro plnění veřejné zakázky nezbytné.
18. K poskytnutí technických listů namísto katalogových navrhovatel následně namítá to, že jejich ekvivalence byl připuštěna samotným Úřadem. Zadavatel měl použít výzvu dle § 46 zákona, jelikož nestanovil obsah katalogových listů v zadávací dokumentaci.
19. Navrhovatel dále namítá, že zadávací dokumentace nestanovila konkrétní formu, metodiku ani software, v němž mají být světelně technické výpočty zpracovány. Vytýkaný nedostatek je proto podle něj důsledkem nejasných zadávacích podmínek, které nemohou být vykládány k tíži dodavatele. Navrhovatel přitom ve svých technických listech doložil parametry svítidel (měrný výkon 140 lm/W, IP 66, IK08, Ra ≥ 80, asymetrická optika 60–65°), ze kterých je zřejmé, že navrhovaná svítidla jsou technicky způsobilá požadovaných hodnot osvětlenosti dosáhnout.
20. Nakonec navrhovatel namítá, že objektivním důvodem neobjasnění výzev zadavatele ohledně doplnění nabídky byly nepřiměřeně krátké lhůty 1 a 3 dny. Tato skutečnost je dle navrhovatele relevantní pro posouzení zákonnosti samotného vyloučení.
Závěr rozkladu
21. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil výrok I. napadeného rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému posouzení přípustnosti námitek a aby zrušil výrok II. napadeného rozhodnutí a buď v tomto rozsahu věc vrátil Úřadu k novému meritornímu projednání, nebo uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o vyloučení.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
22. Dne 16. 3. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu. Navrhovatel podle zadavatele neuvádí v rozkladu žádnou argumentaci, jež by ovlivňovala závěry napadeného rozhodnutí.
23. Zadavateli není jasné, z jakého důvodu mělo věcné posouzení uvedené Úřadem nad rámec posouzení procesního zakládat vady napadeného rozhodnutí.
24. Dále zadavatel zdůrazňuje, že nabídka, u které byly naplněny zákonné důvody pro vyloučení, nemůže být nikdy brána jako ekonomicky nejvýhodnější. Zákonnost postupu je vždy nadřazena hospodárnosti a efektivnosti.
25. Zadavatel má za to, že Úřad v napadeném rozhodnutí jasně a srozumitelně popsal, proč považuje doklady předložené navrhovatelem za nevyhovující požadavkům zadavatele v zadávací dokumentaci. I když se navrhovatel v rozkladu snaží zpochybnit dílčí a z kontextu vytržené části odůvodnění, nic to nemění na tom, že navrhovatel požadované dokumenty nepředložil a zadavatel byl oprávněn jej vyloučit.
26. K rozhodnutí o vyloučení zadavatel sděluje, že přestože Úřad z procesních důvodů posoudil pouze jeden důvod, u kterého shledal jeho oprávněnost, a nebylo tak třeba posuzovat další důvody pro vyloučení, stále považuje všechny jím uvedené důvody pro vyloučení za souladné se zákonem.
27. Zadavatel má proto za to, že právní posouzení napadeného rozhodnutí je věcně správné a rozklad by měl být zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
28. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
29. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, přičemž byl přijat následující závěr.
30. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu proti výroku I.
K opožděnosti námitek
31. Spornou otázkou v nyní šetřené věci tedy je, zda v šetřeném případě počala běžet lhůta 15 dní k podání námitek až samotným vyloučením ze zadávacího řízení.
32. Zákon výslovně v § 241 odst. 1 uvádí, že: „námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma“ a zároveň dle § 242 odst. 1: „musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem.“ Tvrzení navrhovatele, že lhůta k podání námitek začne plynout až od okamžiku, kdy se nezákonnost „vyjeví“ vyloučením ze zadávacího řízení a vznikem s tím spojené újmy dodavatele, nelze ve světle znění zákona navrhovateli přisvědčit.Dle zákona totiž postačí, pokud se dodavatel dozví o porušení zákona ze strany zadavatele, v důsledku kterého mu hrozí újma. Tehdy dodavateli poprvé vzniká možnost obrany proti postupu zadavatele.
33. Navrhovatel spatřuje vznik újmy až ve vyloučení ze zadávacího řízení, kdy mu měla vzniknout újma právě touto skutečností. V souladu s výše uvedeným je však nutné určit okamžik seznámení se navrhovatele s hrozbou újmy, nikoliv s tím, že újma již skutečně vznikla.
34. V nynějším případě újma začala navrhovateli hrozit již doručením konkrétní výzvy k objasnění nabídky, a to seznámením se navrhovatele se stanovením údajně nepřiměřené lhůty v této výzvě. Tím totiž musely navrhovateli vzniknout obavy z nedodání všech potřebných dokumentů ke splnění požadavků zadávací dokumentace včas (tj. v této lhůtě). Navrhovateli tedy hrozila újma již obdržením informace o tom, jakou lhůtu má pro dodání potřebných dokumentů k dispozici. S nevyhověním takové výzvě v jí určeném čase[1] je totiž spojena možnost vyloučení právě z důvodu dle § 48 odst. 2 písm. b) zákona. S takovou výzvou se totiž pojí dvě skutečnosti – jednak, že dodavatel nebude schopen jí vyhovět po stránce obsahové (doložit požadované dokumenty) a jednak po stránce časové (sice dokumenty zajistí, ale nepostačuje mu k tomu určená lhůta). Zde navrhovatel namítá nepřiměřenost stanovené lhůty, ale té si musel být vědom už v okamžiku, kdy mu byla výzva doručena. Ostatně on sám na tuto výzvu ve lhůtě i reagoval.[2]
35. Současně judikát uvedený navrhovatelem v rozkladu, tedy rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 67/2010 ze dne 25. 1. 2011, se týká přezkumu zákonnosti zadávacích podmínek. Pokud tedy navrhovatel v předmětné námitce brojí proti zákonnosti lhůt stanovených ve výzvách k objasnění nabídky, na předmětnou situaci tento judikát nelze aplikovat. U zadávacích podmínek lze totiž rozlišit okamžik jejich stanovení a okamžik jejich aplikace, přičemž alespoň teoreticky připadá v úvahu, že se obsah zadávací podmínky plně projeví až při její aplikaci. U úkonu spočívajícího ve stanovení lhůty k objasnění nabídky dle § 46 zákona nic takového zpravidla v úvahu nepřipadá, že neboť tento úkon zadavatele bývá z pohledu interpretace natolik jednoduchý, že pochybnosti o jeho obsahu (tj. od kdy běží stanovená lhůta a jakou má délku) nepřipadají v úvahu. Navrhovatel ostatně ani nic takového netvrdí. I kdyby tedy citovaný rozsudek na předmětnou situaci dopadal, nelze uzavřít, že Úřad rozhodl nesprávně zastavením správního řízení v této části návrhu, jelikož dotčené lhůty byly navrhovateli stanoveny zcela jasně, a předmětné nezákonnosti si tak navrhovatel mohl a měl být vědom již dnem obdržení konkrétní výzvy, nikoli až rozhodnutím o jeho vyloučení. Vyloučení navrhovatele bylo nadto v tomto případě dáno nedoložením potřebných dokladů, nikoliv pouhým jejich nedoložením ve lhůtě.
36. K tomu uvádí odborná literatura následující: „Vzhledem k tomu, že stěžovatel musí také v námitkách uvést okamžik, kdy se o namítaném porušení zákona dozvěděl (blíže § 244 odst. 2), je nutné, aby si stěžovatel byl vědom toho, že v případě pozdního podání zadavatel námitky odmítá jako opožděné [blíže § 244 odst. 3 písm. b)]. V praxi činí objektivní stanovení tohoto okamžiku často potíže, a je tak zdrojem polemik mezi všemi subjekty zadávacího řízení. Důvodem jeho zavedení byla snaha o to, aby uchazeč podal námitky obratem poté, co se o důvodu porušení zákona zadavatelem dozvěděl.“[3] (tučné zvýraznění doplněno).Z toho vyplývá, že pokud měl navrhovatel jakékoliv pochybnosti ohledně porušení zákona zadavatelem, nic mu nebránilo v podání námitek řádně a včas. Nepodání námitek včas nelze přičítat k tíži zadavatele.
K údajné procesní vadě napadeného rozhodnutí
37. K další námitce navrhovatele ohledně údajné procesní vady napadeného rozhodnutí, kdy Úřad správní řízení v části zastavil namísto věcného zamítnutí, lze shrnout, že Úřad má dle § 257 písm. h) zákona povinnost správní řízení zastavit. Ze zavedené rozhodovací praxe Úřadu je zřejmé, že Úřad nemá ohledně zastavení řízení žádnou možnost správního uvážení a zákonná povinnost zastavit řízení dle § 257 písm. h) zákona nepřipouští výjimku.[4] Daná situace, kdy Úřad uvedl věcnou argumentaci ohledně části návrhu nad rámec důvodů pro zastavení správního řízení, nezakládá procesní vadu napadeného rozhodnutí, ale naopak takový postup osvětluje navrhovateli náhled Úřadu na jeho námitky, což jde navrhovateli ku prospěchu.
VI. K námitkám rozkladu proti výroku II.
38. V úvodu je nutno uvést, proč Úřad zamítl část návrhu navrhovatele právě z důvodu, že navrhovatel nesplnil zadávací podmínky a že zadavatel byl dle § 48 odst. 2 písm. b) zákona oprávněn navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučit.
39. Obecně platí, že rozhodnutí o vyloučení ze zadávacího řízení obstojí, pokud obstojí alespoň jeden z důvodů, na kterých spočívá. Pokud tedy Úřad přezkoumá jen část rozhodnutí o vyloučení a dá v této části zadavateli zapravdu, nemusí se již zabývat ostatními důvody pro vyloučení. V nynějším případě byl navrhovatel vyloučen z několika různých důvodů. Úřad se však zabýval pouze následující problematikou.
40. Ze zadávací dokumentace[5] plynou požadavky zadavatele mimo jiné na předložení katalogových listů konkrétních nabízených svítidel, včetně informací o světelně technických výpočtech, certifikace svítidel CE, ENEC, ENEC+ a certifikace driveru CE. Dle nabídky navrhovatele[6] je zřejmé, že již od počátku nedoložil potřebné dokumenty vyžadované zadávací dokumentací. V nabídce chyběly minimálně právě již výše zmíněné světelně technické výpočty svítidel, certifikace svítidel CE, ENEC, ENEC+ a certifikace driveru CE. Zadavatel následně vyzval navrhovatele k objasnění své nabídky výzvou č. 1[7] ze dne 12. 11. 2025 a výzvou č. 2[8] ze dne 18. 11. 2025, i když tak učinit nemusel. Výzva k objasnění podle § 46 zákona je pouze právem zadavatele, nikoli jeho povinností. V rámci odpovědí na žádosti o objasnění[9] navrhovatel toliko doplnil technické listy svítidel.
41. Z výše uvedeného je patrné, že navrhovatel ani po výzvách k objasnění potřebné dokumenty nedoplnil a jeho nabídka tak byla od začátku neúplná a v rozporu se zadávacími podmínkami. Za nabídku nese odpovědnost výhradně dodavatel, tudíž nelze aprobovat postup navrhovatele, kdy vůbec nedoloží požadované dokumenty – světelně technické výpočty, certifikace svítidel CE, ENEC, ENEC+ a certifikaci driveru CE.
K údajnému porušení § 6 odst. 1 zákona, zásady hospodárnosti a efektivnosti
42. Spornou otázkou v nyní šetřené věci je, zda zadavatel porušil zásadu přiměřenosti, když navrhovatele ze zadávacího řízení vyloučil a následně, zda Úřad porušil zákon, když aproboval údajné porušení zásady hospodárnosti a efektivnosti, kterého se dle navrhovatele dopustil zadavatel.
43. I přesto, že navrhovatel mohl mít ekonomicky nejvýhodnější nabídku nebo že by jeho svítidla mohla fakticky odpovídat parametrům výkonu požadovaným dle zadávacích podmínek, navrhovatel zcela pomíjí zásadní východisko rozhodnutí o vyloučení a napadeného rozhodnutí, a sice že navrhovatel objektivně nesplnil zadávací podmínky, jelikož nedoložil požadované dokumenty v nabídce, a dokonce ani v jejím objasnění, které mu zadavatel vůbec nebyl povinen umožnit.
44. Co se týče dotčeného veřejného zájmu, lze jistě konstatovat, že je velmi zásadní nakládat s veřejnými prostředky efektivně a hospodárně, jak navrhovatel tvrdí v rozkladu. Toho se však nedosahuje apriorním upřednostněním nejlevnější nabídky, ale tím, že zákon usiluje o vytvoření férového a pro dodavatele čitelného prostředí, ve kterém k zadávání veřejných zakázek dochází. Tím je umožněna otevřená hospodářská soutěž o zadávanou veřejnou zakázku, která zpravidla generuje ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Proto jsou v zákoně nastaveny striktní zásady zadávání veřejných zakázek spolu s důrazem na formální stránku celého procesu. Právě přísné dodržování předem stanovených požadavků je tím, co ve výsledku utváří transparentní prostředí. I pokud by byla nabídková cena sebenižší, nelze stavět fakticky nejvýhodnější nabídku, která tyto požadavky nesplňuje, nad nabídky, které je splňují. Takový postup by vedl k porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek a v ostatních dodavatelích by legitimně vyvolával otázku, proč nebyli úspěšní, pokud se podřídili požadavkům, které zadavatel předem jasně stanovil, zatímco vítězný uchazeč tyto požadavky ignoroval. V takovém prostředí by se férová hospodářská soutěž o veřejnou zakázku odehrála jen velmi těžko. Zadavatel by pak neměl žádnou záruku toho, že si vybral skutečně nejvýhodnější nabídku, protože by nikdy nebyl schopen předvídat, co by mu ostatní uchazeči mohli nabídnout, kdyby také upustili od dodržení stanovených požadavků zadavatele. Nemluvě o tom, že by zadavateli také hrozilo, že neobdrží plnění, o které měl zájem.
45. K navrhovatelovým několikrát se opakujícím tvrzením v rozkladu, že zadavatel měl nebo dokonce musel použít § 46 zákona a opakovaně vyzvat navrhovatele k doplnění či vyjasnění nabídky, lze uzavřít, že výlučně sám navrhovatel odpovídá za správnost a úplnost nabídky. K tomu lze odkázat na odbornou literaturu k § 46 odst. 1 zákona, jež uvádí: „Odpovědnost za prokázání splnění podmínek účasti a odpovědnost za podanou nabídku (její úplnost a správnost) nese účastník zadávacího řízení. Účastník zadávacího řízené jakožto profesionál, který má zájem na uzavření smlouvy z veřejné zakázky, by si tak měl náležitě prostudovat zadávací podmínky a podat žádost o účast, resp. nabídku, která po obsahové stránce zadavatelem stanoveným podmínkám vyhovuje. (…).“[10] To potvrzuje i judikatura správních soudů s tím, že „[s]tejně jako zadavatel odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek, stejně tak uchazeč plně odpovídá za svou nabídku“.[11] Tím, že zadavatel vyzval navrhovatele k objasnění dvakrát, učinil tak v rámci svého uvážení. Činit tak vůbec nemusel. Zadavatel má pouze právo postupu podle § 46 zákona, nikoli povinnost tak učinit.
46. Stejný názor zastává i odborná literatura, jež dodává: „(…) postup dle komentovaného § 46 je pro zadavatele fakultativní (zadavatel může, ale nemusí žádost o objasnění či doplnění dle komentovaného ustanovení učinit) (…)[ú]častníci zadávacího řízení se tudíž nemohou spoléhat na to (a tedy ani se tohoto domáhat), že v případě, kdy jejich nabídka nebo žádost o účast (zcela či částečně) nevyhovuje zadávacím podmínkám, bude jim ze strany zadavatele poskytnuta možnost nedostatky v nabídce objasnit či odstranit doplněním chybějících údajů, dokladů, vzorků nebo modelů.“[12]
47. Je pravdou, že judikatura i rozhodovací praxe dovodily, že v určitých případech (např. zjevná administrativní chyba či nesrozumitelný údaj) je povinností zadavatele k výzvě dle § 46 zákona přistoupit, o takovou situaci se v daném případě nejedná. Navrhovatel zkrátka určité dokumenty vůbec nedoložil, ačkoliv zadavatel předem jasně stanovil, jaké dokumenty v nabídce požaduje.
48. Pokud tedy navrhovatel namítal, že zadavatel porušil zákon tím, že jej znovu dodatečně nevyzval k objasnění nabídky, nelze této námitce přisvědčit.
K výkladu pojmu certifikace CE
49. Další spornou otázkou je výklad pojmu certifikace CE Úřadem. Úřad pojem vyložil tak, že se jedná o dokument “EU prohlášení o shodě“. Navrhovatel argumentuje, že výklad Úřadu je extenzivní a překračující zadávací podmínky s tím, že měl Úřad použít výklad příznivější pro dodavatele.
50. Úřad ve své úvaze v bodě 111 napadeného rozhodnutí při výkladu pojmu certifikace CE vychází ze zavedené odborné praxe v oblasti elektrotechniky a světelné techniky. Nicméně je třeba dodat, že sám Úřad v šetřeném případě aplikuje výklad příznivější pro dodavatele, respektive navrhovatele.
51. Zadavatel stanovil následující: „Zadavatel požaduje doložení katalogových listů konkrétních svítidel uvedených v nabídce, včetně jejich světelně technických výpočtů vykazující parametry minimálně stejně kvalitní jako v přiložených světelně technických výpočtech uvedených v projektové dokumentaci a certifikace CE, ENEC, ENEC + a dále certifikaci driveru CE (viz požadavky na zpracování nabídky dle čl. 18. této zadávací dokumentace).“
52. Z výše uvedeného je jasné, že zadavatel požadoval doložit určitý dokument, který by osvědčoval splnění podmínek pro používání značky CE. Je otázka, o jaký dokument by mělo jít. Uvedenou zadávací podmínku lze vyložit tak, že
a) zadavatel požaduje doložení veškerých dotčených dokumentů, tj. EU prohlášení o shodě a technické dokumentace prokazující shodu výrobku s příslušnými normami, anebo že
b) zadavatel požaduje pouze dokument, který je výstupem celého procesu posuzování shody, tj. EU prohlášení o shodě.
Žádný jiný výklad patrně nepřichází v úvahu.
53. Úřad přitom vykládá pojem pouze v závislosti k dokumentu EU prohlášení o shodě (varianta b) jako požadavek na jediný dokument vydávaným výrobcem daného výrobku v rámci režimu posuzování shody výrobku s požadavky stanovenými příslušnými předpisy Evropské unie. Lze tedy uzavřít, že Úřad již v napadeném rozhodnutí vykládá pojem nejpříznivěji pro navrhovatele, a proto je daná námitka nedůvodná.
K certifikacím ENEC a ENEC +
54. Další spornou otázkou je zákonnost požadavků na dobrovolné certifikace ENEC a ENEC+, tedy problematika zákonnosti zadávacích podmínek.
55. V této souvislosti je třeba uvést, že navrhovatel je oprávněn zpochybňovat postup zadavatele v rámci přezkumu pouze tehdy, je‑li tento přezkum od samého počátku veden řádným způsobem. Zadávací podmínka obecně platí a zadavatel spolu s dodavateli jsou jí vázáni, pokud není zrušena buď zadavatelem samotným ve lhůtě k tomu určené (např. v otevřeném řízení ve lhůtě pro podání nabídek) anebo Úřadem ve správním řízení. Ke druhé z uvedených variant může na návrh navrhovatele dojít pouze tehdy, napadl-li navrhovatel zadávací podmínky včas podanými námitkami.
56. K tomu uvádí Úřad v rozhodnutí ze dne 20. února 2018, č. j. ÚOHS-R0215/2017/VZ-05187/2018/322/AHo, následující: „(…) vázanost zadávacími podmínkami jak ve vztahu k zadavateli, tak k dodavateli je nezbytná rovněž s ohledem na právní jistotu účastníků zadávacího řízení.“ Doplnit k této úvaze lze, že pokud by bylo možné zpochybnit aplikaci zadávací podmínky, která v zadávacím řízení platí a nebyla zrušena, a to z důvodu její údajné nezákonnosti, založilo by to hrubou netransparentnost zadávacího řízení, neboť jeho účastníci by si nemohli být jisti tím, jaká pravidla v dotčeném zadávacím řízení vlastně platí.
57. V šetřeném případě navrhovatel zpochybňuje tuto zadávací podmínku právě po uplynutí lhůty k podání nabídek, a to námitkami podanými proti svému vyloučení, tedy až po uplynutí lhůty k podání námitek proti zadávacím podmínkám. Nelze tak přistoupit k tomu, že by požadavek v zadávací dokumentaci ohledně certifikací ENEC a ENEC + byl v nynějším správním řízení posuzován z pohledu své zákonnosti. Požadavek je v zadávacím řízení zkrátka platný, protože nebyl revokován a zadávací řízení nebylo ani Úřadem zrušeno. Nabídka navrhovatele proto musí být posuzována podle tohoto požadavku. Z takového posouzení pak nutně vychází, že navrhovatel tento požadavek nesplnil.
K ekvivalenci technických a katalogových listů
58. Navrhovatel v rozkladu namítá konstatování Úřadu v napadeném rozhodnutí, že nelze vyloučit, že technické listy svítidel předložené navrhovatelem mohou představovat ekvivalent ke katalogovým listům.
59. Zde je třeba konstatovat, že Úřad v tomto smyslu nedal zadavateli zcela zapravdu, neboť v bodě 119 napadeného rozhodnutí uvedl, že nelze zcela vyloučit, že technické listy svítidel předložené navrhovatelem mohou představovat ekvivalent ke katalogovým listům. V tomto smyslu tedy nejsou Úřad a navrhovatel ve sporu.
60. Úřad nicméně toto uvádí nad rámec již uvedeného odůvodnění, v němž především poukázal na to, že předmětné technické listy svítidel jsou pouze informativními dokumenty popisujícími vlastnosti daných svítidel, a nelze je tak považovat za ekvivalent certifikace svítidel CE, ENEC a ENEC+ a certifikaci driveru CE v daném případě.
61. Polemika o tom, jaký obsah má mít katalogový a jaký technický list, tedy nemůže změnit nic na závěru, že navrhovatel vůbec nedodal určité dokumenty, které zadavatel požadoval (zejm. certifikace ENEC a ENEC+ a certifikace driveru CE, jakož i světelně technické výpočty). Žádný jiný způsob prokázání těchto certifikací zadavatel neumožnil.
K světelně technickým výpočtům
62. Poslední spornou otázkou byla údajná nejednoznačnost požadavku na světelně technické výpočty. Navrhovatel namítá nestanovení konkrétního formátu či programu v zadávacích podmínkách, ve kterém měl být výpočet proveden.
63. Ze zadávacích podmínek plyne,[13] že nebyl určen formát či přesný požadovaný software pro světelně technické výpočty, nicméně požadavek na samotný výpočet v zadávací dokumentaci byl stanoven v sekci technických podmínek. Navrhovatel tedy pro splnění zadávací dokumentace měl zadavateli předložit daný konkrétní výpočet, což ani po výzvách k objasnění navrhovatel neučinil. Tato „neurčitost“ zadávací podmínky, resp. její mírnost ohledně způsobu či formy výpočtu či přesného softwaru, jak tvrdí navrhovatel, nemůže odůvodňovat absolutní absenci jakéhokoliv výpočtu v nabídce navrhovatele a ani nemůže být přičítána k tíži zadavateli. Nepředložení výpočtů zakládá další z důvodů zadavatele pro naplnění zákonných důvodů k vyloučení navrhovatele.
64. Navrhovatel rovněž v rozkladu namítá, že v technických listech uvedl parametry svítidel, které mají dokládat, že navrhovaná svítidla jsou technicky způsobilá požadovaných hodnot osvětlenosti dosáhnout. K tomu je třeba uvést, že navrhovatel měl v nabídce doložit právě výpočet, tedy popsat, jakým způsobem se v konkrétním případě pomocí konkrétního zařízení dosáhne konkrétních hodnot. To navrhovatel neučinil a nechal v podstatě na zadavateli, aby výpočet z technických parametrů svítidel provedl sám.
65. Navrhovatel nakonec namítá, že nepřiměřené krátké lhůty ve výzvách k objasnění nabídky fakticky znemožnily úplné doplnění nabídky. K tomu lze uvést, že přezkum zákonnosti nepřiměřeně krátkých lhůt nemůže předcházet přezkumu včasnosti podaných námitek. Pokud navrhovatel usiloval o přezkum délky zadavatelem stanovených lhůt, měl se proti nim bránit včas podanými námitkami.
VII. Závěr
66. Z výše uvedených důvodů je třeba uzavřít, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné. Navrhovatel byl ze zadávacího řízení vyloučen v souladu s ustanovením § 48 odst. 2 písm. b) zákona.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Mgr. Ing. Tomáš Němec, advokát, HVH LEGAL advokátní kancelář s.r.o., Korunní 1302/88, 101 00 Praha
2. EDIKT a.s., Rudolfovská tř. 461/95, 370 01 České Budějovice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Zadavatel totiž není povinen přijmout objasnění nabídky doručené po stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí o rozkladu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0068/2022/VZ, bod 29.
[2] Viz položky 24 až 27 ve správním spise.
[3] KRČ, Robert, VANĚČEK, Jan. § 242 [Lhůty pro podání námitek]. In: KRČ, Robert, VANĚČEK, Jan. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 852, marg. č. 3.
[4] Rozhodnutí o rozkladu ze dne 17. 4. 2023, č.j. ÚOHS-14520/2023/161, sp. zn. ÚOHS-R0032/2023/VZ
[5] Položka č. 14 ve správním spise, čl. 5.1
[6] Položka č. 17 ve správním spise
[7] Položka č. 24 ve správním spise
[8] Položka č. 26 ve správním spise
[9] Položky č. 25 a 27 ve správním spise
[10] Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online
[11] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2017, č. j. 9 As 189/2016-32
[12] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 46 [Objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 345.
[13] Položka ve spise č. 14, čl. 5