číslo jednací: 15125/2026/161
spisová značka: R0036/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Elektronické vedení informací státního zastupitelství (ELVIZ) |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 30. 4. 2026 |
| Související rozhodnutí | 05985/2026/500 15125/2026/161 |
| Dokumenty |  2026_R0036.pdf 5.4 MB |
|
PID |
UOHSX00MSKMA |
|
Adresát/i dle rozdělovníku
|
|
Č. j. |
ÚOHS-15125/2026/161 |
||
|
Sp. zn. |
ÚOHS-R0036/2026/VZ |
||
|
Datum, místo |
29. 4. 2026, Brno |
Rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 2. 3. 2026 doplněném dne 12. 3. 2026, podaném navrhovatelem
■ CCA Group a.s., IČO 25695312, se sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 12. 12. 2025 advokátní kanceláří Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0986/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05985/2026/500 ze dne 13. 2. 2026, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 15. 12. 2025 na návrh z téhož dne výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
■ Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel
■ O2 IT Services s.r.o., IČO 02819678, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 00 Praha 4,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Elektronické vedení informací státního zastupitelství (ELVIZ)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 12. 2024 pod ev. č. Z2024-064118, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 12. 2024 pod ev. č. 779715-2024, ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0986/2025/VZ, č. j. ÚOHS-05985/2026/500 ze dne 13. 2. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 15. 12. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“) ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
Napadené rozhodnutí
2. Úřad rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl ve výroku I tak, že se správní řízení v části odpovídající návrhu v tom rozsahu, ve kterém návrh směřuje proti údajnému porušení ustanovení § 220 zákona, podle § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky.
3. Ve výroku II napadeného rozhodnutí potom Úřad rozhodl tak, že se návrh vyjma té části, ve vztahu ke které bylo správní řízení zastaveno výrokem I, podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku I uvedl, že námitky podané navrhovatelem nesplňovaly v této části zákonné náležitosti podle § 244 zákona, neboť jednak neobsahovaly konkrétní vymezení tvrzeného porušení zákona (navrhovatel se omezil toliko na obecné tvrzení o možném pochybení, které nebylo podloženo žádnou relevantní argumentací či skutečností, z níž by navrhovatel své pochybnosti vyvozoval), ani údaj o tom, kdy se navrhovatel o tomto možném porušení dozvěděl. Za této situace nelze námitky považovat za řádně podané.
5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku II v rámci posouzení zákonnosti postupu zadavatele uvedl, že posouzení technické kvalifikace vybraného dodavatele ve vztahu k významné službě A není netransparentní ani nepřezkoumatelné. Ze zprávy o hodnocení ve spojení se zněním zadávací dokumentace je zřejmé, jakým způsobem zadavatel dospěl k závěru o splnění tohoto kvalifikačního požadavku, a navrhovatelova námitka je proto v této části nedůvodná. Stejně tak ze zprávy o hodnocení vyplývají dostatečné a vzájemně související údaje, na jejichž základě lze přezkoumatelným způsobem dovodit, že zadavatel posoudil a ověřil splnění časového požadavku na významné služby B, C a E. Úřad proto konstatoval, že postup zadavatele při posouzení splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele není ani v této části v rozporu se zákonem či se zásadou transparentnosti.
6. Úřad dále konstatoval, že v případě [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] neshledal důvodné pochybnosti o tom, že by požadovanou praxí v právních oblastech vymezených zadávací dokumentací fakticky nedisponovala. Současně však Úřad připustil, že způsob, jakým byla praxe této osoby zachycena ve zprávě o hodnocení nabídek, nebyl zcela podrobný ve vztahu ke všem dílčím právním odvětvím výslovně uvedeným v zadávací dokumentaci. Z dokumentace o zadávacím řízení zároveň dle Úřadu vyplývá, že vybraný dodavatel pro tutéž pozici uvedl rovněž [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2], v jehož případě popis požadované praxe přesně odrážel požadavky stanovené zadávací dokumentací a není důvod se domnívat, že by zadavatelem stanovené požadavky nebyly splněny. I pokud by tedy Úřad přistoupil na výklad navrhovatele a považoval popis praxe [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] ve zprávě o hodnocení nabídek za nedostatečný, nic by to neměnilo na skutečnosti, že vybraný dodavatel splnil požadavky zadavatele na prokázání technické kvalifikace prostřednictvím [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2]. Případné nedostatky v míře podrobnosti popisu praxe jedné z osob v rámci zprávy o hodnocení nabídek tak nemohly mít vliv na posouzení splnění předmětné části kvalifikace vybraného dodavatele jako celku.
7. Úřad pak k tvrzené nezákonnosti postupu zadavatele při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny (dále též jako „MNNC“) uzavřel, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když identifikoval pochybnosti o reálnosti nabídkové ceny ve vztahu k předmětu plnění, využil postup podle § 113 zákona, vyžádal si písemné objasnění způsobu stanovení nabídkové ceny, které akceptoval, a svůj postup a informace o přijatelnosti nabídkové ceny zachytil přezkoumatelným a transparentním způsobem v dokumentaci o zadávacím řízení.
Námitky rozkladu
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 13. 2. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 2. 3. 2026, byl podán v zákonné lhůtě. Dne 12. 3. 2026 Úřad obdržel doplnění rozkladu. Navrhovatel je přesvědčen, že je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, tedy nezákonné, a rovněž nesprávné a nepřezkoumatelné, pročež jej napadá v celém jeho rozsahu.
9. Navrhovatel nejprve rozsáhle napadá závěry Úřadu k výroku II napadeného rozhodnutí. Navrhovatel konstatuje, že se Úřad dle něj nezabýval jeho argumentací uvedenou v návrhu, námitkách a jeho vyjádření se k podkladům rozhodnutí ani argumentací zadavatele uvedenou v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření zadavatele k návrhu. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu dle něj nepřezkoumatelné, a navrhovatel je tak dle svého mínění nucen opakovat znovu již uvedené argumenty, což ve fázi podání rozkladu nedává smysl. Právě s těmito argumenty se měl Úřad vypořádat již v napadeném rozhodnutí, což dle navrhovatele neučinil.
10. Obecně ke skutečnostem vyplývajícím z dokumentace o zadávacím řízení a ke smyslu a účelu oznámení o výběru navrhovatel poukazuje, že k většině informací vyplývajících z dokumentace o zadávacím řízení neměl v době podání námitek a návrhu přístup, tudíž tyto informace jsou z pohledu zákonnosti oznámení o výběru dle navrhovatele irelevantní. Navrhovatel tvrdí, že zákonnost postupu zadavatele nelze dovozovat z toho, co vyplývá z dokumentace o zadávacím řízení, když tyto informace měl zadavatel k dispozici, ale z neznámých důvodů se je rozhodl neuvádět v relevantních dokumentech, tj. v oznámení o výběru a následně v rozhodnutí o námitkách. Zákonnost oznámení o výběru tak dle navrhovatele musí vycházet z informací, které jsou v oznámení o výběru uvedeny.
11. Navrhovatel setrvává na svých námitkách vůči jím tvrzeným vadám oznámení o výběru ve vztahu k dotčeným významným službám, konkrétně mu jde o finanční objem významné služby A a o informaci o datu uvedení systému do běžného provozu u významné služby B, C a E v nabídce vybraného dodavatele. Dle názoru navrhovatele oznámení o výběru v případě těchto významných služeb předkládaných vybraným dodavatelem neobsahuje informace rozhodné k prokázání kvalifikace vybraného dodavatele. Oznámení o výběru tak dle navrhovatele prokázání kvalifikace vybraného dodavatele transparentně neosvědčuje.
12. Navrhovatel dále trvá na námitce, že z oznámení o výběru nevyplývá naplnění požadavků zadavatele na konkrétní právní praxi u osoby právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Pro účely zákonnosti a transparentnosti oznámení o výběru není dle navrhovatele rozhodné, co bylo obsaženo v nabídce vybraného dodavatele nebo v jiných dokumentech, které tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení a nejsou účastníkům zadávacího řízení dostupné. Dle navrhovatele je rozhodné, co je uvedeno v oznámení o výběru, pouze to by měl Úřad v napadeném rozhodnutí zohlednit.
13. Co se potom týče prokazování kvalifikace u právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2], zadavatel dle navrhovatele zjevně kvalifikaci u této osoby uváděné vybraným dodavatelem považoval za prokázanou, jinak by ji do oznámení o výběru neuváděl. V návaznosti na námitky navrhovatele zadavatel v rozhodnutí o námitkách uznal, že kvalifikace tímto coby fyzickou osobou prokázána nebyla (neboť společník advokátní kanceláře poskytuje právní služby prostřednictvím advokátní kanceláře, nikoliv pod svým vlastním jménem) a že s ním pro účely prokázání kvalifikace nepočítá. Oznámení o výběru tak je dle navrhovatele zatíženo vadou a mělo být zrušeno.
14. K námitce nezákonnosti postupu zadavatele při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny má navrhovatel za to, že Úřad rezignoval na vypořádání jeho argumentů. Navrhovatel poukazuje, že Úřad není z povahy své role jakožto garanta zákonnosti zadávání veřejných zakázek vázán toliko jednoznačně identifikovanými návrhovými body a je oprávněn přezkoumat zadávací řízení jako celek, což platí o to více, pokud je na možná porušení zákona navrhovatelem přímo upozorněn, ale navrhovatel s ohledem na informační deficit není schopen poskytnout podrobnosti.
15. Navrhovatel se závěrem vymezuje vůči výroku I napadeného rozhodnutí a podotýká, že Úřad ve své argumentaci nesprávně tvrdí, že navrhovatel v návrhu modifikoval svou argumentaci oproti podaným námitkám, což navrhovatel popírá. Navrhovatel zdůrazňuje, že upozorňoval na potencialitu porušení zákona. Nelze tedy ani tvrdit, že námitky nesplňovaly náležitosti. Navrhovatel výslovně netvrdil, že k porušení zákona jednoznačně došlo, protože to dle něj nebyl schopen jakkoliv verifikovat. Úřad dle navrhovatele rezignoval na svou zákonnou povinnost a roli garanta zákonnosti zadávání veřejných zakázek, když se k tomuto bodu návrhu vůbec nevyjádřil, aby případně toto posouzení Úřad provedl ze své úřední povinnosti, což je z hlediska procesní ekonomie zcela standardní a zákonný postup.
Závěr rozkladu
16. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
17. Dne 20. 3. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, v němž v úvodu odkazuje na své rozhodnutí o námitkách navrhovatele a své vyjádření k návrhu. Zadavatel předně uvádí, že se s napadeným rozhodnutím ztotožňuje. Dále se podrobně vyjadřuje ke skutečnostem uvedeným v rozkladu.
18. Zadavatel je přesvědčen, že Úřad v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval, že vycházel z dokumentace o zadávacím řízení při posouzení, zda zadavatel mohl učinit závěr o splnění podmínek účasti v zadávacím řízení. V tomto případě je tedy dle zadavatele zapotřebí vnímat odlišnost od tvrzení navrhovatele, který se snaží vytvořit dojem, že se Úřad snažil zadavateli „pomoct“ tím, že v dokumentaci o zadávacím řízení hledal podporu pro údajně nejasné informace vyplývající z oznámení o výběru.
19. Co se týče prokazování významných služeb A i B, C, E, je zadavatel přesvědčen, že Úřad dospěl k logickému závěru, že je možné na základě údajů uvedených v oznámení o výběru dojít k závěru o splnění podmínek účasti vybraného dodavatele v zadávacím řízení. Lze tak dle zadavatele jednoznačně stanovit, že minimální úroveň stanovená zadavatelem byla u předmětných významných služeb splněna. Obdobný závěr správně dle zadavatele učinil Úřad i v případě prokazování kvalifikace u osoby právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Co se týče posuzování prokazování kvalifikace u právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2], zadavatel se domnívá, že spor je čistě akademický, neboť zadavatel jasně prokázal, že vybraný dodavatel disponuje požadovanou kvalifikací alespoň jednou osobou pro tuto pozici ([TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]), která splňuje všechny požadavky plynoucí ze zadávací dokumentace.
20. Při posouzení údajné nezákonnosti postupu zadavatele při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny postupoval Úřad dle názoru zadavatele zcela korektně. Popsal postup zadavatele při vypořádání mimořádně nízké nabídkové ceny v kontextu rozhodovací praxe své i správních soudů a dospěl k závěru, že zadavatel splnil veškeré požadavky na něj kladené.
21. K námitkám proti výroku I napadeného rozhodnutí zadavatel dodává, že zcela souhlasí s Úřadem ohledně toho, že námitky v rozsahu tvrzeného pochybení byly podány opožděně. V tomto ohledu vnímá zadavatel jakékoliv další argumenty navrhovatele jako bezpředmětné. Zadavatel dodává, že i kdyby navrhovatelovy námitky byly podány včas, musel by je odmítnout, neboť není vůbec jasné, z čeho navrhovatel dovozuje porušení zákona. Není dle zadavatele přípustné, aby navrhovatel či kterýkoliv jiný dodavatel bez dalšího uvedl, že si myslí, že byl porušen zákon, aniž by vysvětlil, jak k takovému závěru došel.
22. Zadavatel poukazuje na dle něj nesmyslnost, účelovost a věcnou nesprávnost argumentace navrhovatele, jejímž cílem je pouze vyvolat dojem, že jak zadavatel, tak Úřad rozsáhlým způsobem porušili zákon, přičemž k podpoře těchto tvrzení navrhovatel používá dle mínění zadavatele zavádějící až ryze manipulativní argumenty a zásadním způsobem dezinterpretuje zákonné povinnosti zadavatele a základní zásady správního řízení.
23. Zadavatel navrhuje, aby byl podaný rozklad v plném rozsahu zamítnut a předseda Úřadu tak potvrdil napadené rozhodnutí.
24. Vybraný dodavatel se k rozkladu navrhovatele nevyjádřil.
Řízení o rozkladu
25. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
26. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
K námitkám rozkladu
K výroku II napadeného rozhodnutí
27. Gros argumentace navrhovatele směřuje proti výroku II napadeného rozhodnutí, proto nejprve vypořádám námitky proti této části napadeného rozhodnutí.
28. Navrhovatel v rozkladu opakovaně zmiňuje, že se Úřad dle jeho mínění nezabýval jeho argumentací uvedenou v návrhu, námitkách a jeho vyjádření se k podkladům rozhodnutí ani argumentací zadavatele uvedenou v rozhodnutí o námitkách a ve vyjádření zadavatele k návrhu. V tomto ohledu také navrhovatel dovozuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a tvrdí, že je nucen své již dříve zmíněné argumenty opakovat v rozkladu.
29. S touto námitkou navrhovatele se neztotožňuji. Otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí byla opakovaně řešena i soudní judikaturou, například lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2013-165 ze dne 10. 12. 2015 nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2015-26 ze dne 2. 6. 2016. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 10/2022-392 ze dne 20. 7. 2023 je pak uvedeno: „Nejprve se soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Její příčinou může být buď nesrozumitelnost, nebo nedostatek důvodů. V obou případech však platí, že je potřeba s tímto institutem zacházet obezřetně a vyhradit jeho užití pouze těm případům, kdy vady odůvodnění reálně brání soudu v tom, aby napadené rozhodnutí přezkoumal (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, bod [19], k nedostatku důvodů pak usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS, body [29] - [30]). Zejména je nutno zdůraznit, že správní orgán, stejně jako soud, není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247). Rozhodnutí obou stupňů přitom tvoří jediný celek a navzájem se doplňují (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012-47).“
30. Napadené rozhodnutí shledávám ve světle uvedené judikatury z hlediska skutkových zjištění i jejich právního posouzení plně přezkoumatelným. Je totiž postaveno na zákonných ustanoveních, obsahuje důkazy pro podporu tvrzených skutečností a úvahy Úřadu v něm obsažené jsou zcela zřejmé, logické a konzistentní. Úřad zjistil stav věci dostatečně, aby mohl učinit kvalifikované závěry o zákonnosti postupu zadavatele. Úřad dostatečně odůvodnil, proč postup zadavatele při posouzení splnění technické kvalifikace vybraného dodavatele není v rozporu se zákonem či se zásadou transparentnosti. Úřad rovněž jasně a odůvodněně konstatoval, že zadavatel při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného dodavatele postupoval v souladu se zákonem. Konkrétní vymezení, jak Úřad v napadeném rozhodnutí přistoupil k vypořádání jednotlivých námitek navrhovatele, je následně uvedeno níže v textu tohoto rozhodnutí, a to v částech, které se věnují vypořádání jednotlivých rozkladových námitek.
31. Důvody, pro které Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, jsou zřejmé a lze je v řízení o rozkladu přezkoumat. Ostatně i sám navrhovatel s nimi polemizuje. Proto také mohu v návaznosti na výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 10/2022-392 ze dne 20. 7. 2023 zdůrazňující jednotu rozhodnutí obou stupňů na napadené rozhodnutí ve všech navrhovatelem namítaných aspektech bezpochyby odkázat. Navrhovatel totiž v podaném rozkladu v zásadě opakuje argumenty, které již vznášel v řízení před Úřadem. Rozklad tak nepřináší novou argumentaci, na jejímž základě by bylo možno dospět k odlišnému závěru, než který vyslovil Úřad v napadeném rozhodnutí. V návaznosti na právě citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 10/2022-392 ze dne 20. 7. 2023 také akcentuji, že není účelné, aby Úřad či předseda Úřadu reagovali jednotlivě na každou dílčí námitku navrhovatele, pokud rozhodnutí jako celek obsahuje logické a přesvědčivé odůvodnění, což v případě napadeného rozhodnutí rozhodně platí.
32. Ostatně výše řečené potvrzuje i rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 5/2024-380 ze dne 12. 8. 2025.[1] Úřad tak i v kontextu citované judikatury vypořádal v napadeném rozhodnutí námitky navrhovatele více než dostatečně, aniž by se jakkoli odchýlil od své konstantní rozhodovací praxe, jak se snaží neopodstatněně namítat navrhovatel. Předesílám tak, že v tomto duchu rovněž přistoupím i k vypořádání námitek rozkladu.
33. Obdobnou optikou je třeba posuzovat také šíři odůvodnění oznámení o výběru dodavatele, které zadavatel odeslal účastníkům zadávacího řízení dle § 123 zákona. Navrhovatel napadá zákonnost oznámení o výběru dodavatele ze dne 6. 11. 2025, jehož přílohou je dokument nazvaný „Zpráva o hodnocení nabídek a posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele“ (dále také souhrnně jako „oznámení o výběru“), z toho důvodu, že dle navrhovatele neobsahuje všechny informace relevantní pro doložení splnění kvalifikace a dalších požadavků zadavatele vybraným dodavatelem. Navrhovatel přitom primárně nezpochybňuje faktické splnění zadávacích podmínek vybraným dodavatelem. Tvrdí však, že fakta dokládající splnění požadavků zadavatele vybraným dodavatelem nejsou v dostatečně podrobné míře součástí oznámení o výběru dodavatele, tudíž jej Úřad jako zákonný dokument neměl aprobovat. S touto námitkou navrhovatele nemohu souhlasit. Požadavek na rozumnou míru podrobnosti je třeba vztáhnout i na údaje uváděné zadavatelem v oznámení o výběru dodavatele.
34. Dle komentáře k § 123 zákona (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) je zadavatel v oznámení o výběru dodavatele „povinen nejen konstatovat, že vybraný dodavatel splňuje veškeré podmínky účasti, ale současně v něm uvede z hlediska prokazování splnění kvalifikace seznam konkrétních dokladů, kterými vybraný dodavatel prokazoval kvalifikaci, přičemž u požadované profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2, ekonomické a technické kvalifikace doplní rovněž údaje rozhodné pro prokázání splnění jednotlivých kritérií kvalifikace. Zadavatel je tedy povinen uvést takové informace, z nichž bude patrné, že předložený kvalifikační požadavek byl splněn, např. u osvědčení o referenci alespoň název referenční zakázky, její rozsah, identifikační údaje objednatele, datum dokončení a další relevantní informace prokazující splnění kvalifikace v plném rozsahu.“
35. Jak vyplývá z rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0409/2019/VZ, č. j. ÚOHS-08213/2020/513/IHl ze dne 12. 3. 2020, „zadavatel sice primárně posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení provádí na základě údajů a dokladů obsažených v nabídce, tj. na základě seznamu významných dodávek a služeb, který předkládá účastník zadávacího řízení. Pokud zadavatel nemá žádné relevantní indicie zpochybňující správnost předloženého seznamu, resp. věrohodnost informací z něho vyplývajících, nelze zadavateli nic vytknout, pokud na základě tohoto seznamu konstatuje prokázání kvalifikace, potažmo splnění podmínek účasti. Jinými slovy, ze zákona nevyplývá povinnost zadavatele objasňovat účastníkem předložený seznam dodávek v každé situaci, tj. i když nemá o splnění kvalifikačního kritéria žádné pochybnosti.“
36. Co do míry podrobností oznámení o výběru je třeba vycházet ze zákona, který požaduje seznam dokladů prokazujících kvalifikaci, nikoli předkládání celých takových dokladů či obsahové citace z nich. Pokud zadavateli nevzniknou důvodné pochybnosti o prokázání kvalifikace, není povinen veškeré údaje uváděné dodavatelem zjišťovat či přezkoumávat do úplných detailů, jak naznačuje navrhovatel v rozkladu, a ani není povinen veškeré detaily uvádět v oznámení o výběru. K naplnění § 123 zákona zcela postačuje, když zadavatel požadované doklady a údaje uvede v takové míře, aby nevzbuzovaly důvodné pochybnosti o splnění kvalifikace vybraným dodavatelem, byly konzistentní a srozumitelné a v takových podrobnostech, aby je případně Úřad mohl přezkoumat, což v daném případě zjevně nastalo.
37. V přezkoumávaném případě tedy zadavatel požadavky zákona naplnil více než dostatečně, když dokument nazvaný „Zpráva o hodnocení nabídek a posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele“ přiložený k oznámení o výběru a čítající 45 stran, je dostatečně podrobný a plně přezkoumatelný, což osvědčil i Úřad v napadeném rozhodnutí. Není pravdou, že by snad Úřad „dotvářel“ argumentaci zadavatele nad rámec oznámení o výběru dodavatele. Úřad pochopitelně posuzoval daný postup zadavatele v kontextu zadávacího řízení, které našlo odraz v dokumentaci o zadávacím řízení, tedy byl oprávněn přezkoumat, zda závěry učiněné zadavatelem v oznámení o výběru mohly z dokumentace o zadávacím řízení vyplývat. Ovšem závěr o zákonnosti postupu zadavatele vychází toliko z deklaratorního ověření skutečností vyplývajících z dokumentace o zadávacím řízení, když podstata splnění zadávacích podmínek vybraným dodavatelem je obsažena právě v oznámení o výběru, které nevykazuje žádné vady, jež by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o dostatečné kvalifikaci vybraného dodavatele. Co se potom týče konkrétních výhrad navrhovatele, které považuji za neopodstatněné, uvádím následující.
K významným službám
38. Dle názoru navrhovatele oznámení o výběru v případě významných služeb předkládaných vybraným dodavatelem neobsahuje informace rozhodné k prokázání kvalifikace vybraného dodavatele. Konkrétně mu jde o finanční objem významné služby A a o informaci o datu uvedení systému do běžného provozu u významné služby B, C a E v nabídce vybraného dodavatele.
39. Lze shrnout, že zadavatel v čl. 11.12.1 zadávací dokumentace ve znění vysvětlení zadávací dokumentace č. 12 stanovil požadavek na předložení seznamu významných služeb, obsahující mj. jednu významnou službu odpovídající vymezení významné služby A. Zadavatel následně stanovil rozsáhlé požadavky na významnou službu mj. tak, že požadoval, aby předmět této významné služby spočíval v zajištění činností definovaných v bodech i – vi. Předmětem významné služby A tak musela být (i.) analýza, (ii.) detailní návrh řešení, (iii.) zpracování detailního implementačního plánu projektu informačního systému, (iv.) vývoj/rozvoj, implementace, integrace včetně WS a konfigurace informačního systému, (v.) pilotní provoz, proces akceptačního testování a předávání informačního systému do běžného provozu a (vi.) zpracování uživatelské, provozní, architektonické a technické dokumentace informačního systému. Zadavatel dále stanovil požadavky na hodnotu významné služby, podle kterých hodnota významné služby za plnění definované v bodech i. až v., tj. hodnota zajištění všech výše jmenovaných činností kromě zpracování uživatelské, provozní, architektonické a technické dokumentace informačního systému (tj. kromě činnosti uvedené v bodě vi.), musela činit minimálně 40 mil. Kč bez DPH. Zadavatel dále stanovil požadavek, aby součástí významné služby bylo kontinuální poskytování služeb podpory a rozvoje informačního systému v hodnotě minimálně 10 mil. Kč bez DPH. Z uvedeného tak vyplývá, že zadavatel stanovil samostatně požadavek na hodnotu tvorby informačního systému a požadavek na hodnotu následného poskytování podpory a rozvoje.
40. K významným službám B, C a E shrnuji, že zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil požadavek, aby dodavatelé předložili seznam významných služeb poskytnutých za posledních pět let před zahájením zadávacího řízení, přičemž výslovně uvedl, že tato podmínka je splněna tehdy, pokud byl předmětný informační systém v uvedeném období uveden do běžného provozu. Současně zadavatel v rámci zadávací dokumentace poskytl vzor seznamu významných služeb (příloha č. 4 zadávací dokumentace), v němž požadoval mj. uvedení doby plnění významné služby, tedy časového vymezení realizace referenční zakázky. Zadavatel pak při posouzení kvalifikace tyto údaje předložené vybraným dodavatelem převzal do zprávy o hodnocení a ve vztahu k posuzované významné službě uváděl i informaci o datu uvedení informačního systému do běžného provozu.
41. Vybraný dodavatel k prokázání významných služeb B, C a E předložil jednu významnou službu „Smlouva o dodávce, implementaci a zajištění služeb podpory, provozu a rozvoje informačního systému pro Monitoring Approach“, která měla splňovat požadavky kladené na každou z nich. Ve zprávě o hodnocení zadavatel ve vztahu k této službě uvedl mj. údaj: „Datum uvedení IS do běžného provozu: Akceptační protokol podepsán dne 27. 3. 2024, v současnosti probíhá poskytování služeb podpory provozu a rozvoje“, a dále údaj o době plnění služby „10. 3. 2022 – doposud“.
42. Právní posouzení námitky týkající se významné služby A provedl Úřad dostatečně v bodech 169 až 182 napadeného rozhodnutí a právní posouzení týkající se významných služeb B, C a E potom v bodech 183 až 192 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji, jelikož mám za to, že v nich Úřad přesvědčivě vysvětlil, proč daným námitkám navrhovatele nemohl dát za pravdu. Zde dále uvádím následující.
43. Při posouzení reference týkající se významné služby A považuji za stěžejní bod 179 napadeného rozhodnutí, kde Úřad zdůraznil, že cena významné služby A – Informační systém datových schránek ISDS 2023+ – uvedená jako cena bez služeb podpory a rozvoje přesahuje částku 150 mil. Kč. Jedná se tedy o hodnotu několikanásobně převyšující minimální požadovanou hodnotu 40 mil. Kč bez DPH. Za této situace nelze předpokládat, že by hodnota plnění relevantního pro posouzení splnění kvalifikačního požadavku, tj. činností vymezených v bodech i. až v., nedosahovala minimální požadované hranice 40 mil. Kč bez DPH.
44. Částka minimální hodnoty 40 mil. Kč bez DPH se totiž vztahovala k přesně stanoveným činnostem vymezeným právě v bodech i. až v., a to k analýze, návrhu řešení, zpracování implementačního plánu projektu, vývoje a rozvoje, implementace, integrace, konfigurace, pilotní provoz, akceptační testování a předání do běžného provozu. Jednalo se tak o částku pokrývající vlastní realizaci informačního systému zahrnující činnosti vymezené v bodech i. až v. zadávací dokumentace. Zbývající část nezahrnutá pod požadovanou minimální hodnotu 40 mil. Kč bez DPH zahrnovala zpracování uživatelské, provozní, architektonické a technické dokumentace informačního systému a následné kontinuální poskytování služeb podpory a rozvoje informačního systému.
45. Zbývající část nezahrnutá pod požadovanou minimální hodnotu 40 mil. Kč bez DPH coby poslední fáze tvořila dle vyjádření zadavatele zanedbatelnou položku, že zadavatel vůbec nepožadoval její vyčíslení. Vybraný dodavatel uvedl, že jeho významná služba A měla hodnotu více než 150 milionů Kč. Nemám tak pochybnost, že je možné z těchto údajů dovodit splnění minimální požadované úrovně 40 mil. Kč bez DPH. Pokud by alespoň minimální úroveň splněna být neměla, znamenalo by to, že z celkové sumy nejméně 150 mil. Kč by za plnění odpovídající společným požadavkům na významné služby i. až v. bylo vyhrazeno méně 40 mil. Kč a fáze zpracování dokumentace by činila minimálně 110 mil. Kč. Takový závěr lze označit za nesmyslný, neboť není představitelné, že by existoval informační systém, jehož analýza, implementační plán, návrh řešení, vývoj a pilotní provoz by v celkovém souhrnu stály téměř třikrát méně než samotné zpracování dokumentace k němu.
46. Zadavatel nastavil minimální požadavek 40 mil. Kč na referenci významné služby A, lze mu tak dát jednoznačně za pravdu, že nemohl mít nejmenší pochybnost u hodnoty reference ve výši více než 150 mil. Kč, jelikož přesahovala několikanásobně jeho minimální limit. Oznámení o výběru dodavatele tak nevzbuzuje důvodnou pochybnost o transparentnosti závěru o splnění tohoto kvalifikačního požadavku vybraným dodavatelem. Na tomto závěru ničeho nemění ani bod 181 napadeného rozhodnutí zmiňující ověření reference u objednatele významné služby A – České pošty, s.p., kdy objednatel výslovně nepotvrdil pouze údaj stanovený pod bodem xii. zadávací dokumentace, kterýžto dílčí požadavek však nebyl předmětem přezkumu, neboť ve vztahu k němu nebylo nic namítáno. Z obsahu sdělení však vyplývá, že reference jako celek potvrzena byla. Nadto není zadavatel povinen ověřovat reference, pokud nemá o splnění kvalifikačního kritéria pochybnosti. V přezkoumávaném případě také nic nenasvědčuje riziku nesplnění této reference, proto lze považovat její ověřování za veskrze nadbytečné.
47. Při posouzení reference týkající se významných služeb B, C a E postupoval Úřad obdobně správně jako u významné služby A. Jsem přesvědčen, že navrhovatelova námitka proti průkaznosti daného údaje o podepsání akceptačního protokolu, že byl informační systém v posledních pěti letech skutečně uveden do běžného provozu, je přesvědčivě vypořádána zejména v bodech 187 až 189 napadeného rozhodnutí.
48. Zejména pak zdůrazňuji, že zadavatel převzal údaj o podpisu akceptačního protokolu dne 27. 3. 2024 přímo z nabídky vybraného dodavatele, neučinil tak však izolovaně, když údaj výslovně uvedl ve spojení s informací, že se jedná o „datum uvedení IS do běžného provozu“. Uvedený údaj je vhodné posuzovat v kontextu ostatních informací zachycených ve zprávě o hodnocení/oznámení o výběru. Z dokumentu plyne, že doba plnění významné služby probíhá v období „10. 3. 2022 – doposud“ a že v současnosti již probíhá poskytování služeb podpory provozu a rozvoje informačního systému.
49. Z uvedených údajů je zřejmé, že fáze vytváření systému musela být již završena – jedná se o systém dokončený a plnění se nachází v navazující fázi jeho běžného provozu. Jestliže realizace služby započala v roce 2022, tj. před méně než pěti lety a podle údajů uvedených zadavatelem již přešla do fáze provozu a podpory, muselo k uvedení systému do běžného provozu dojít v průběhu tohoto plnění, tedy zjevně v období posledních pěti let před zahájením zadávacího řízení. Tento závěr vyplývá z celkového časového a věcného rámce plnění služby, a to i nezávisle na uvedení data podpisu akceptačního protokolu.
50. Posouzení splnění uvedené podmínky tak nestojí výlučně na interpretaci údaje o akceptačním protokolu, nýbrž na souhrnném vyhodnocení všech údajů zachycených ve zprávě o hodnocení, která je přílohou oznámení o výběru. Nelze tak dát za pravdu námitce navrhovatele, že z oznámení o výběru nevyplývá, že byl informační systém předložený jako reference u významných služeb B, C a E v posledních pěti letech skutečně uveden do běžného provozu. Právě naopak v návaznosti na výše popsané lze konstatovat, že údaj v oznámení o výběru doplněný o kontext zahrnující plnění dané služby, který je rovněž promítnut v oznámení o výběru, nevzbuzuje žádné pochybnosti o splnění daného kvalifikačního požadavku vybraným dodavatelem. Pro ověřování této reference zadavatelem potom platí totéž, co bylo výše konstatováno u významné služby A.
51. Lze tak uzavřít, že minimální úroveň stanovená zadavatelem byla u předmětných referenčních významných služeb A i B, C, E splněna, což našlo transparentní odraz v oznámení o výběru dodavatele.
Ke zkušenostem členů týmu
52. Navrhovatel namítá, že z oznámení o výběru nevyplývá naplnění požadavků zadavatele na konkrétní právní praxi u osoby právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Co se týče kvalifikace u právního specialisty [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2], zadavatel ji dle navrhovatele považoval i u této osoby uváděné vybraným dodavatelem za prokázanou, když ji uvedl do oznámení o výběru. Až na námitku navrhovatele, že kvalifikace touto fyzickou osobou (neboť společník advokátní kanceláře poskytuje právní služby prostřednictvím advokátní kanceláře, nikoliv pod svým vlastním jménem) prokázána nebyla, zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že s [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] pro účely prokázání kvalifikace nepočítá. Oznámení o výběru tak je dle navrhovatele z tohoto důvodu zatíženo vadou a mělo být zrušeno.
53. Lze shrnout, že z článku 12.12.2. a bodu 12 přílohy č. 6 zadávací dokumentace plyne, že zadavatel stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona, kdy požadoval, aby dodavatel disponoval osobou na pozici právní specialista (ve smyslu procesní analytik) – netrestní působnost státního zastupitelství s nejméně dvouletou praxí v oblasti občanského práva, práva obchodních korporací, insolvenčního práva, občanského soudního řízení a zákona o zvláštních řízeních soudních. Zadavatel současně stanovil, že dodavatel má u této osoby uvést identifikační údaje zaměstnavatele, pracovní pozici, dobu praxe a obsah praxe v rozsahu umožňujícím ověřit splnění uvedených podmínek, přičemž praxi bylo možné prokázat výkonem jakéhokoliv právního povolání.
54. Vybraný dodavatel ve své nabídce předložil seznam členů realizačního týmu, ve kterém na pozici právní specialista (ve smyslu procesní analytik) – netrestní působnost státního zastupitelství uvedl dvě osoby, a to [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] a [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2]. Zadavatel obě osoby uvedl i ve zprávě o hodnocení nabídek.
55. Právní posouzení námitky týkající se [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] provedl Úřad v bodech 199 až 202 a 213 napadeného rozhodnutí a právní posouzení týkající se [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] potom v bodech 203 až 212 a 213 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji. Úřad zde vhodně vysvětlil, proč daným námitkám navrhovatele nemohl dát za pravdu. Dále uvádím následující.
56. Právě v bodě 200 napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval obsahem oznámení o výběru, resp. zprávy o hodnocení nabídek zachycujícím splnění kvalifikačního požadavku příslušné právní praxe u [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Zadavatel zde u uvedené osoby nepřevzal kompletní výčet pozic a údajů obsažených v profesním životopise, ale obecně shrnul praxi, když uvedl korporátní právní praxi u společnosti O2 Czech Republic s.r.o. coby praxi „v oblasti veřejných zakázek, smluvního práva a zastupování před soudy apod.“ Jednalo se tedy pouze o demonstrativní výčet informací, které byly předloženy v profesním životopisu, ze kterého zadavatel vycházel. Zadavatel dále uvedl praxi právníka u O2 IT Services s.r.o. coby konzultanta v právní oblasti. Doplňuji, že přímo ze zprávy o hodnocení nabídek je patrné, že praxi korporátního právníka vykonává tato osoba od srpna 2021 dosud.
57. Jsem toho názoru, že již přímo ze zprávy o hodnocení nabídek je zřejmé, že [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] naplnila kvalifikační požadavek na vykázanou právní praxi „výkonem jakéhokoliv právního povolání“, zde konkrétně na pozici firemní právník a rovněž na minimálně dvouletou takovou praxi, když na této pozici pracuje od srpna 2021. Údaje nezbytné pro učinění závěru, že tato osoba požadovanou kvalifikaci splňuje, tak jsou obsaženy přímo ve zprávě o hodnocení nabídek.
58. Fakt, že nabídka vybraného dodavatele obsahovala podrobnější profesní životopis této osoby, z něhož zadavatel také vycházel, což Úřad v napadeném rozhodnutí rovněž zohlednil, ničeho nemění na závěru, že údaje shrnuté ve zprávě o hodnocení nabídek poskytují dostatečný věcný základ pro závěr, že uvedená osoba splňuje požadavek minimálně dvouleté praxe v právních oblastech vymezených zadávací dokumentací. Úřad tedy správně neshledal důvodné pochybnosti o tom, že prostřednictvím [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] byla požadovaná dvouletá praxe v příslušných právních oblastech prokázána. Přičemž zadavatel nebyl povinen podrobnější profesní životopis přikládat ke zprávě o hodnocení nabídek ani jeho obsah v ní detailně rozepisovat, jak se snaží namítat navrhovatel. Takový dokument je interní povahy a zcela postačuje, když údaje rozhodné pro posouzení kvalifikace jako splněné jsou zmíněny a shrnuty ve zprávě o hodnocení nabídek, což v daném případě prokazatelně nastalo. Nesdílím tedy názor Úřadu, že způsob, jakým zadavatel zaznamenal výsledek posouzení splnění předmětného požadavku do zprávy o posouzení nabídek „lze považovat za ne zcela ideální“. Jistě lze vždy určité informace definovat podrobněji, avšak způsob, jakým zadavatel zachytil posouzení nabídky ve zprávě o posouzení nabídek, považuji za zcela dostatečný. Obsah zprávy o hodnocení nabídek tak nikterak nenasvědčuje jakékoli pochybnosti, že [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] požadovanou praxí v právních oblastech vymezených zadávací dokumentací fakticky nedisponovala.
59. Co se potom týče [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2], tak je třeba v návaznosti na výše uvedené předeslat, že zadavatel prokázal, že vybraný dodavatel disponuje požadovanou alespoň jednou osobou kvalifikovanou pro danou právní pozici, jíž je [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Tento argument nicméně v žádném případě neznamená, že by bylo nutné připustit pochybení zadavatele při posuzování kvalifikace u [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] v oznámení o výběru, které by snad mělo vést ke zrušení tohoto dokumentu zadavatelem, jak zmiňuje navrhovatel. Navrhovatel argumentoval v námitkách, že kvalifikace touto fyzickou osobou (neboť společník advokátní kanceláře poskytuje právní služby prostřednictvím advokátní kanceláře, nikoliv pod svým vlastním jménem) prokázána nebyla. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách nato uvedl, že s [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] pro účely prokázání kvalifikace nepočítá.
60. Předně je třeba uvést, že Úřad rozhodnutí o námitkách přezkoumává toliko z pohledu § 245 zákona, tedy zda se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem. Nelze naopak tvrdit, že by zadavatel mohl názorem vyjádřeným v rozhodnutí o námitkách měnit své předchozí rozhodnutí o výběru. I přes názor uvedený v rozhodnutí o námitkách tedy platí, zadavatel akceptoval prokázání kvalifikace i prostřednictvím [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2]. Ostatně ani v rozhodnutí o námitkách zadavatel nedospěl k závěru, že technická kvalifikace nebyla splněna. Naopak výslovně setrval na závěru, že požadavek na danou pozici byl splněn, a to s ohledem na [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] uvedenou vybraným dodavatelem pro tuto roli. Skutečnost, že zadavatel současně dal navrhovateli za pravdu, že [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] jakožto společník nemůže vykonávat advokacii jako samostatný advokát, nepředstavuje uznání nesplnění kvalifikace, ale pouze dílčí (navíc nesprávné, viz níže) vyjádření k postavení jedné z osob. Zadavatel tedy nezpochybnil výsledek posouzení kvalifikace, tj. že vybraný dodavatel disponuje osobou splňující požadavky na danou pozici, a z tohoto důvodu ani nepřistoupil k přijetí jakéhokoli opatření k nápravě. Za této situace nelze dovodit, že by námitkám navrhovatele bylo byť jen částečně vyhověno ve smyslu § 245 zákona. Souhlasím proto s Úřadem v bodě 212 napadeného rozhodnutí, že nelze přisvědčit názoru navrhovatele, že samotné konstatování zadavatele týkající se [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] automaticky zakládalo povinnost přijmout opatření k nápravě, a tedy zrušit oznámení o výběru.
61. Nadto plně souhlasím s názorem Úřadu vyjádřeným v bodech 206 až 211 napadeného rozhodnutí, že vybraný dodavatel naplnil kvalifikační požadavek na vykázanou právní praxi i u osoby [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2]. Skutečnost, že uvedená osoba je současně advokátem zapsaným v seznamu advokátů a vykonává advokacii jako společník advokátní společnosti, nevylučuje, aby byla tato fyzická osoba uvedena jako člen realizačního týmu vybraného dodavatele pro účely prokázání technické kvalifikace, a to samostatně v pozici poddodavatele, tj. nikoli jako zaměstnanec/společník poddodavatele – advokátní kanceláře. Je nutno zdůraznit, že § 79 odst. 2 písm. d) směřuje na odbornou kvalifikaci fyzických osob, neboť ony jsou nositeli specifické profesní zkušenosti. To ostatně koresponduje i se skutečností, že zadavatel požadoval vedle konkrétních zkušeností u těchto osob doložení magisterského vzdělání v oboru právo a právní věda. Je tedy otázkou, jak by vůbec mohl být tento požadavek prokazován prostřednictvím advokátní společnosti, jak tvrdí navrhovatel, když tato jistě právní vzdělání mít nemůže.
62. Obsah předmětné role tak, jak je popsána zadavatelem, je zaměřen na procesní a funkční analýzu netrestní agendy státního zastupitelství v souvislosti s návrhem a implementací informačního systému. Role představuje odborného konzultanta, jehož úkolem je zajistit, aby informační systém správně reflektoval procesy či agendy netrestní působnosti státního zastupitelství. Nejedná se tedy o výkon advokacie ve smyslu zákona o advokacii, ale o jiné specifické odborné právní služby. Zákon o advokacii nijak nebrání advokátovi v tom, aby vykonával další odborné činnosti, mezi které mohou patřit právě služby konzultační a procesně-analytické poskytované v rámci vývoje informačního systému. Zadavatel svůj požadavek nevymezil jako požadavek na poskytování služeb advokáta, když splnění kvalifikace je možné rovněž prostřednictvím osoby působící mimo režim výkonu advokacie. Skutečnost, jak bude následně daný odborník za své služby odměňován, v otázce prokazování kvalifikace nehraje roli.
63. Lze tak mít i s ohledem na informace obsažené v oznámení o výběru za prokázané, že [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 2] kvalifikační požadavky dle zadávací dokumentace splnil, stejně jako je splnila i [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ]. Zadavatel pak u obou odborníků v oznámení o výběru dostatečně transparentně uvedl, proč kvalifikaci prokazovanou těmito osobami uznal. Následné sdělení zadavatele v rozhodnutí o námitkách na tyto závěry nemůže mít vliv, neboť zadavatel rozhodnutí o výběru nezrušil. Nebylo tedy třeba se v bodě 213 napadeného rozhodnutí vymezit pro situaci, kdy by popis praxe [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] ve zprávě o hodnocení nabídek byl nedostatečný, jak to učinil Úřad. Takové vymezení však bylo učiněno pouze nad rámec nosných důvodů napadeného rozhodnutí a není tedy třeba je jakkoliv korigovat.
K posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny
64. Navrhovatel nesouhlasí s tím, jak Úřad vypořádal jeho námitky vůči postupu zadavatele při posouzení MNNC. Navrhovatel poukazuje, že Úřad není z povahy své role jakožto garanta zákonnosti zadávání veřejných zakázek vázán toliko jednoznačně identifikovanými návrhovými body a je oprávněn přezkoumat zadávací řízení jako celek.
65. Lze shrnout, že zadavatel nabídkovou cenu vybraného dodavatele či její dílčí části v rámci rozpadu nákladů i s ohledem na námitky podané v rámci zadávacího řízení identifikoval jako mimořádně nízké, a proto před oznámením o výběru postupoval podle § 113 odst. 4 zákona a vyžádal si její písemné zdůvodnění žádostí o objasnění MNNC ze dne 11. 8. 2025 (dále jen „žádost o objasnění MNNC“). MNNC byla identifikována mj. z důvodu, že někteří členové realizačního týmu mají nezvykle nízký počet alokovaných člověkodní za jeden měsíc poskytování služeb podpory a údržby (podrobněji viz bod 158 napadeného rozhodnutí). Nabídka byla v návaznosti na žádost o objasnění MNNC vybraným dodavatelem objasněna dne 18. 8. 2025 (viz bod 159 napadeného rozhodnutí). Postup zadavatele při posuzování MNNC byl rovněž podrobně zachycen ve zprávě o hodnocení nabídek (viz bod 160 napadeného rozhodnutí).
66. Právní posouzení námitky týkající se MNNC provedl Úřad dostatečně v bodech 215 až 227 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry souhlasím, jelikož mám za to, že v nich Úřad přesvědčivě vysvětlil, proč ani v této části nemohl dát navrhovateli za pravdu. Dodávám následující.
67. K MNNC je především úvodem nutno uvést, že smyslem tohoto institutu je ochrana zadavatele před nekvalitním plněním. Úřad pak není v situaci, kdy by do posouzení MNNC věcně zasahoval, je-li postup zadavatele transparentní alespoň do té míry, že je zachyceno, že se zadavatel zjišťováním a posouzením MNNC zabýval a s jakým závěrem.
68. Identifikovaná MNNC může mít povinný vliv na okruh uchazečů pouze tehdy, jedná-li se o MNNC z důvodů uvedených v § 113 odst. 6 zákona, tedy cena je nízká z důvodu porušování právních předpisů, v důsledku poskytnutí veřejné podpory v rozporu s předpisy EU nebo její odůvodnění neobsahuje potvrzení skutečností podle § 113 odst. 4 zákona. Tehdy zadavatel musí vyloučit dodavatele ze zadávacího řízení, tato povinnost však zadavateli prokazatelně nevznikla, jak výslovně ověřil v rámci objasnění MNNC, což našlo svůj odraz i ve zprávě o hodnocení nabídek. Zadavatel rovněž může účastníka vyloučit, pokud nebyla MNNC zdůvodněna. Zadavatel však není povinen účastníka automaticky vyloučit, pokud MNNC byla shledána, tedy pokud se rozhodl plnění za MNNC přijmout spolu s případným rizikem vad plnění.
69. Po zadavateli nelze požadovat, aby dokazoval, že nabídková cena určitého účastníka zadávacího řízení skutečně není mimořádně nízká. Z legální definice tohoto institutu obsažené v § 28 odst. 1 písm. o) zákona se jedná o kategorii subjektivní, neboť mimořádně nízkou je taková nabídková cena, která se jako taková jeví ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Jde tedy o institut v prvé řadě závislý na uvážení samotného zadavatele a sloužící zejména k ochraně jeho budoucí investice. Akceptací nabízených cen přijímá zadavatel riziko, že mohou být příliš nízké.
70. V naznačeném kontextu je nutno zdůraznit limitaci ingerence Úřadu do posuzování MNNC zadavatelem, jak zmínil Úřad s důrazem na vůli a úsudek zadavatele v bodech 218 a 227 napadeného rozhodnutí. V této souvislosti lze doplňkově odkázat např. i na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 69/2021-68 ze dne 31. 8. 2023, z něhož vyplývá, že nemá být úkolem Úřadu zabývat se otázkou, zda konkrétní nabídka vůbec obsahovala MNNC nebo zda měl zadavatel považovat odůvodnění MNNC poskytnuté dodavatelem za dostatečné. Úřad tak pouze posuzuje, zda zadavatel svůj postup odůvodnil transparentním a přezkoumatelným způsobem.
71. V daném případě se Úřad postupem zadavatele týkajícím se identifikace MNNC u vybraného dodavatele, žádostí o objasnění MNNC a posouzení objasnění MNNC zabýval v bodech 221 až 227 napadeného rozhodnutí. V případě, že se zadavatel rozhodne MNNC vybraného dodavatele akceptovat, Úřad není oprávněn zasahovat do takového postupu zadavatele, ani jej zpochybňovat. Úřadu pouze přísluší kontrola rámce posouzení MNNC zadavatelem, což také Úřad v napadeném rozhodnutí učinil.
72. V návaznosti na výše uvedené je tak zcela nepřípadná námitka navrhovatele, že by měl Úřad přezkoumávat jeho výhrady vůči postupu zadavatele při posuzování MNNC ještě nad rámec samotných podaných námitek. Správní řízení zahájené na návrh navrhovatele je nadto řízené zásadou dispoziční a zásadou kontradiktornosti, nikoli zásadou vyšetřovací. Zde řečené platí tím spíše, že se ze strany Úřadu jednalo právě o kontrolu rámce posouzení MNNC zadavatelem, když navíc u Úřadu nevyvstala sebemenší pochybnost o zákonnosti postupu zadavatele.
73. Ze skutkových zjištění Úřadu podrobně popsaných v bodech 158 až 160 napadeného rozhodnutí vycházel Úřad v bodech 223 až 225 napadeného rozhodnutí, v nichž právně přezkoumal postup zadavatele při posouzení MNNC týkající se ověření věcných skutečností při odůvodnění MNNC vybraným dodavatelem (mimo rámec § 113 odst. 6 zákona týkající se eventuality povinného vyloučení, která zde nenastala). Dané skutečnosti se týkaly žádosti zadavatele o objasnění vybraným dodavatelem ve smyslu, jak je možné plnit veřejnou zakázku za stanovenou nabídkovou cenu a v požadované kvalitě, když dodavatel počítá s nestandardně malým rozsahem zapojení své pracovní síly, resp. konkrétních rolí. Z objasnění vybraného dodavatele bylo zjištěno, že tento potvrdil reálnost nabídkové ceny tvrzením, dle kterého činnosti některých členů realizačního týmu budou v určité etapě (buď v etapě podpora a údržba nebo v etapě rozvoj) realizovány v rámci činnosti jiného ze členů realizačního týmu (např. činnosti osoby v roli hlavního business analytika budou v etapě podpora a údržba plně poskytovány adekvátně kvalifikovanou osobou v pozici IT specialista), potažmo práce některých členů realizačního týmu má být zahrnuta v měsíční paušální sazbě (např. specialista na elektronické písemnosti).
74. Úřad akcentoval, že zadavatel vysvětlení vybraného dodavatele vyhodnotil jako dostačující, neboť z něj dovodil, že nízký rozsah zapojení některých rolí v určitých fázích plnění není důsledkem nereálnosti nabídkové ceny či podhodnocení pracnosti plnění, ale odlišného organizačního a personálního modelu zajištění služeb. Zadavatel tedy na základě poskytnutého objasnění neshledal, že by plnění veřejné zakázky za nabídnutou cenu nebylo reálné.
75. Tento závěr Úřadu našel svůj odraz i ve zprávě o hodnocení nabídek citované v bodě 160 napadeného rozhodnutí. Zde pro úplnost opakuji shrnutí zadavatele k MNNC: „Komise tedy uzavírá, že po důkladném posouzení nabídkové ceny vybraného dodavatele včetně zohlednění objasnění mimořádně nízké nabídkové ceny dospěla k závěru, že mimořádně nízká nabídková cena vybraného dodavatele byla vybraným dodavatelem dostatečně zdůvodněna a zadavatel nemá pochybnost, že vybraný dodavatel je schopen za nabízenou cenu předmět plnění realizovat. Komise přitom zohlednila jak obdobné veřejné zakázky realizované zadavatelem, tak závěry odborníků konstatujících, že vybraný dodavatel předložil návrh řešení zcela souladný se zadávacími podmínkami. Při svém rozhodování komise rovněž přihlédla k prohlášením vybraného dodavatele, který potvrdil jak skutečnosti presumované v ustanovení § 113 odst. 4 zákona, tak výši svých dílčích nabídkových cen.“ Takový postup zadavatele považuji spolu s Úřadem za postup odpovídající § 113 zákona, který je dostatečně transparentní i přezkoumatelný.
76. Úřad v bodě 225 napadeného rozhodnutí rovněž vypořádal námitku navrhovatele vůči zadavatelově akceptaci vysvětlení MNNC, že v určitých fázích mohou být činnosti některých rolí zajišťovány jiným členem realizačního týmu. Zadávací dokumentace dle navrhovatele stanovila pravidlo, že jedna osoba nemůže vykonávat více pozic, a že připuštění nahrazování rolí je tak v rozporu se zadávacími podmínkami.
77. Úřad správně poukázal, že zadávací dokumentací bylo mj. stanoveno, že zadavatel vzhledem k předmětu veřejné zakázky a počtu požadovaných pozic uvádí, že jedna osoba nemůže zastávat současně více pozic. Ze zadávací dokumentace však vyplývá, že účelem bylo vymezit požadovanou strukturu realizačního týmu z hlediska stanovených rolí a kvalifikačních předpokladů osob, které je budou zastávat, a zabránit kumulaci rolí u jedné osoby. Vybraný dodavatel požadovanou strukturu realizačního týmu naplnil, jednotlivé role obsadil osobami s požadovanou kvalifikací a existenci těchto osob v týmu zadavatel v rámci posouzení nabídky nijak nezpochybnil. Zadávací dokumentace však současně nestanovila přesnou míru zapojení jednotlivých osob ani nevyhradila jednotlivé typy dílčích činností výlučně konkrétním rolím bez možnosti jejich zajištění jiným členem týmu s odpovídající kvalifikací.
78. Navrhovatel ve své argumentaci směšuje pojem „role“ jakožto funkčního a odpovědnostního postavení osoby v rámci realizačního týmu s pojmem jednotlivých dílčích činností, které jsou v rámci plnění veřejné zakázky vykonávány. Skutečnost, že určitý úkol vykoná osoba zařazená do jiné role, pokud její odborná kvalifikace takový postup umožňuje, sama o sobě neznamená, že by tato osoba zastávala jinou roli ve smyslu zadávacích podmínek. Hypoteticky si lze představit situaci, kdy by vybraný dodavatel porušil zákon, a to tehdy, když by například uvedl, že dílčí úkoly budou vykonávány skrz osoby, které je ve skutečnosti plnit nebudou. Jednalo by se tedy o uvedení nepravdivých údajů, takové eventualitě však v daném případě nic nenasvědčuje a ani ji nikdo, ani navrhovatel, nikterak nenamítá.
79. Z objasnění MNNC vyplývá, že rozdíl v cenové úrovni nabídky vybraného dodavatele je mimo jiné důsledkem odlišné koncepce nabídkové ceny a jiného rozdělení činností mezi členy realizačního týmu, včetně využití méně nákladných osob tam, kde je jejich kvalifikace pro dané činnosti dostatečná. Souhlasím plně s Úřadem, že takový postup představuje legitimní organizační model plnění, který zadávací dokumentace výslovně nezakazovala. Lze proto uzavřít, že skutečnost, že vybraný dodavatel v rámci vysvětlení MNNC uvedl možnost zajištění některých činností jinými členy týmu s odpovídající kvalifikací, není v rozporu se zadávacími podmínkami.
80. Lze tak spolu s Úřadem uzavřít, že zadavatel při posouzení MNNC vybraného dodavatele postupoval v souladu se zákonem, když identifikoval pochybnosti o reálnosti nabídkové ceny ve vztahu k předmětu plnění, využil postup podle § 113 zákona, vyžádal si písemné objasnění způsobu stanovení nabídkové ceny, které akceptoval, a svůj postup a informace o přijatelnosti nabídkové ceny zachytil přezkoumatelným a transparentním způsobem v dokumentaci o zadávacím řízení.
K výroku I napadeného rozhodnutí
81. Navrhovatel se v závěru rozkladu vymezuje i proti výroku I napadeného rozhodnutí, v němž Úřad správní řízení zčásti zastavil, neboť návrhu v této části nepředcházely řádně a včas podané námitky. Navrhovatel zdůrazňuje, že upozorňoval na potencialitu porušení zákona. Nelze tedy ani tvrdit, že námitky nesplňovaly náležitosti. Navrhovatel výslovně netvrdil, že k porušení zákona jednoznačně došlo, protože to dle něj nebyl schopen jakkoliv verifikovat. Úřad dle navrhovatele rezignoval na svou zákonnou povinnost a roli garanta zákonnosti zadávání veřejných zakázek, když se k tomuto bodu návrhu vůbec nevyjádřil, aby případně toto posouzení Úřad provedl ze své úřední povinnosti.
82. Lze shrnout, že navrhovatel v rámci svého návrhu vznesl pochybnost o splnění § 220 zákona, tj. schválení zadávací dokumentace oprávněnou osobou s potřebným osvědčením, s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky přesahující 300 mil. Kč bez DPH a postavení zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona.
83. Navrhovatel v námitkách, které předcházely návrhu, upozornil na povinnost vyplývající z § 220 zákona a uvedl, že uveřejněnou verzi zadávací dokumentace podepsal [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ 3]. V návaznosti na tuto skutečnost vyslovil pochybnost o splnění uvedené povinnosti. Současně navrhovatel uvedl, že za součást zadávací dokumentace považuje i následná vysvětlení zadávací dokumentace, k nimž se povinnost vyplývající z dotčeného ustanovení rovněž váže. Navrhovatel uvedl, že pouze poukázal na možné porušení zákona, které mohl zadavatel rozptýlit jednoduchou odpovědí, že podmínka stanovená § 220 byla splněna, což mohlo být následně ověřeno Úřadem.
84. Právní posouzení této námitky provedl Úřad v bodech 79 až 97 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry souhlasím.
85. Zdůrazňuji, že ze strany navrhovatele se jedná o pouhou spekulaci bez reálného základu. Nikdo totiž nevznesl pochybnost, že by osoba, která zadávací dokumentaci i její následná vysvětlení podepsala, nesplňovala požadavky dle § 220 zákona. Z vyjádření navrhovatele ani není zřejmé, z čeho dovozuje svou pochybnost o splnění uvedené povinnosti. Navrhovatel vůbec neuvedl, proč si myslí, že byl mohl být porušen zákon, ani nikterak nevysvětlil, co jej k takovému závěru o vyslovení pochybnosti týkající se nedodržení § 220 zákona vůbec vedlo.
86. Každopádně Úřad správně upozornil v bodech 91 a 92 napadeného rozhodnutí, že navrhovatel nejdříve mohl získat pochybnost o možném pochybení zadavatele v tomto směru v den uveřejnění zadávací dokumentace, tj. 19. 12. 2024, přičemž nejzazší moment pak mohl představovat okamžik podání nabídky, kdy bylo zřejmé, že navrhovateli je obsah zadávací dokumentace již znám, a tím tedy mohla být založena i pochybnost o splnění požadavků vyplývajících z § 220 zákona.
87. Vzhledem k tomu, že běh lhůty pro podání námitek podle § 242 odst. 4 zákona započal nejpozději podáním nabídky navrhovatelem, tj. dne 24. 3. 2025, který byl zároveň posledním dnem lhůty pro podání nabídek, námitky navrhovatele mohly být podány nejpozději dne 8. 4. 2025. Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že námitky proti domnělému porušení § 220 zákona byly zadavateli doručeny až dne 22. 11. 2025. S ohledem na shora uvedené tak Úřad správně dospěl k závěru, že ve smyslu výše uvedeného výkladu argumentace navrhovatele týkající se porušení § 220 zákona nebyla dodržena lhůta pro podání námitek, když tyto byly podány po lhůtě stanovené § 242 odst. 1 zákona. Námitky v této otázce tak byly podány opožděně ve smyslu § 245 odst. 3 písm. b) zákona a zadavatel je tak v souladu se zákonem odmítl.
88. Vzhledem k tomu, že návrhu v této části týkající se pochybnosti o nesplnění podmínek stanovených § 220 zákona, nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad správně v této části správní řízení bez dalšího zastavil.
89. Co se potom týče žádosti navrhovatele, aby případně Úřad provedl posouzení jeho námitky ze své úřední povinnosti, obecně uvádím, že na něj není právní nárok. Zahájení řízení z moci úřední vždy záleží na tom, zda Úřad v konkrétně posuzovaném případě shledá důvodné pochybnosti ohledně souladu postupu zadavatele se zákonem. Jak je uvedeno například v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ans 1/2009-58 ze dne 8. 7. 2009, „je tomu tak především proto, že možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob“. Jak již bylo zmíněno výše, v daném případě ani sám navrhovatel neuvedl vůbec žádné indicie, které by jakkoli mohly nasvědčovat porušení zákona. Ostatně ani předseda Úřadu spolu s Úřadem nepojal jakékoli sebemenší podezření, že by mohlo k porušení zákona dojít, proto je třeba námitku domáhající se šetření věci z moci úřední odmítnout jako zcela bezpředmětnou.
K zákonnosti napadeného rozhodnutí
90. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti a shrnuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.
91. K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavatel namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.
Závěr
92. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.
93. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i
1. Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2
2. Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Helfertova 2040/13, 613 00 Brno
3. O2 IT Services s.r.o., Za Brumlovkou 266/2, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] „…stejně jako reakce soudu na konkrétní žalobní námitky, tak i reakce žalovaného na konkrétní rozkladové námitky, je, co do šíře odůvodnění, spjata s otázkou hledání rozumné míry. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každé tvrzení. Proto zpravidla postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13), případně, za podmínek tomu přiměřeného kontextu, i s akceptací odpovědi implicitní, což připouští Ústavní soud (srov. např. usnesení ze dne 18. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2774/09) i Nejvyšší správní soud (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2011, č. j. 4 Ads 58/2011-72). Podle krajského soudu ze správních rozhodnutí implicitně vyplývá odpověď na otázku, že se žalovaný od své dosavadní praxe neodchýlil.“