číslo jednací: R88/2009/VZ-16094/2009/310/PMo

• Instance: II.
• Věc: Realizace a medializace českých dnů v Číně
• Účastníci:
  1. České centrály cestovního ruchu – Czech Tourismu
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 152 odst. 5 písm. b) sř - rozklad zamítnut
• Rok: 2009
• Datum nabytí právní moci: 29. 12. 2009
• Související rozhodnutí: S260/2008/VZ-6009/2009/530/PRa; R88/2009/VZ-16094/2009/310/PMo

Č. j. ÚOHS-R88/2009/VZ16094/2009/310/PMo

V Brně dne 18. prosince 2009

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu dne 3.6.2009 zadavatelem -

·  Českou centrálou cestovního ruchu – Czech Tourismem, příspěvkovou organizací Ministerstva pro místní rozvoj České republiky, se sídlem Vinohradská 46, 120 41 Praha 2, IČ 49277600, zastoupenou na základě plné moci ze dne 21.8.2008 advokátem Mgr. Bohuslavem Hubálkem, se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18.5.2009,  č. j. ÚOHS-S260/2008/VZ-6009/2009/530/PRa, o přezkoumání úkonů zadavatele -

České centrály cestovního ruchu – Czech Tourismu, příspěvkové organizace Ministerstva pro místní rozvoj ČR, se sídlem Vinohradská 46, 120 41 Praha 2,  IČ 49277600, zastoupené na základě plné moci ze dne 21.8.2008 advokátem Mgr. Bohuslavem Hubálkem, se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1, jehož dalšími účastníky správního řízení jsou Čedok a.s., Na Příkopě 18, 111 35 Praha 1, IČ 60192755 a Teris a.s., se sídlem Štětkova 18, 140 68 Praha 4, IČ 63998220,  

učiněných při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Realizace a medializace českých dnů v Číně“, zadávané dle zákona č. 40/2004 Sb, o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno na centrální adrese dne 28.12.2005 pod evidenčním číslem 50015778 a Úředním věstníku Evropské unie dne 30.12.2005 pod evidenčním číslem 2005/S 251-248210,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18.5.2009,  č. j. ÚOHS-S260/2008/VZ-6009/2009/530/PRa

p o t v r z u j i

  a podaný rozklad

z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

I.  Zadávací řízení a řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.  Česká centrála cestovního ruchu – Czech Tourism, příspěvková organizace Ministerstva pro místní rozvoj ČR, se sídlem Vinohradská 46, 120 41 Praha 2, IČ 49277600, zastoupenou na základě plné moci ze dne 21.8.2008 advokátem Mgr. Bohuslavem Hubálkem, se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“), uveřejnila podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), na centrální adrese dne 28.12.2005 pod evidenčním číslem 50015778 a Úředním věstníku Evropské unie dne 30.12.2005 pod evidenčním číslem 2005/S 251-248210 oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Realizace a medializace českých dnů v Číně“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2.  V zadávací dokumentaci k veřejné zakázce v čl. 7.nazvaném „Další kvalifikační kritéria“ je v bodě 7.2. „prokazování technické způsobilosti“ dle § 33 zákona v písmenu a) uvedeno: „Zadavatel požaduje, aby uchazeč v průběhu tří let před vyhlášením zadávacího řízení na plnění této veřejné zakázky realizoval alespoň tři obdobné zakázky. Obdobnou zakázkou se rozumí zakázka, v rámci které uchazeč vykonal marketingovou činnost spojenou s propagací České republiky jako turistické destinace na trhu cestovního ruchu v některé z asijských zemí“. 

3.  Dne 27.2.2006 podali společnou nabídku společnosti Čedok a.s, se sídlem Na Příkopě 18, 111 35 Praha a Teris a.s., se sídlem Štětkova 18, 140 68 Praha 4, a to na základě prohlášení o společném podání nabídky ze dne 24.2.2006 (dále jen „vybraný uchazeč“). Součástí nabídky vybraného uchazeče byl přehled zahraničních akcí realizovaných v Číně v letech 1994–2005. Jedná se o 18 zahraničních akcí realizovaných převážně v Číně a z převážné části zaměřeny na průmysl, vyjma jedné akce, která je zaměřena na cestovní ruch. Jelikož zadavatel obdržel jedinou nabídku, uzavřel dne 28.3.2006 s uvedeným uchazečem smlouvu na plnění veřejné zakázky. 

4  Jelikož Úřad po přezkoumání vyžádaných dokumentů získal pochybnosti o tom, zda bylo v případě předmětné veřejné zakázky postupováno v souladu se zákonem, zahájil správní řízení z úřední povinnosti dle ust. § 96 zákona. 

5.  Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem  č.j. S260/2008/VZ-19831/2008/530/Ra ze dne 2.10.2008. Oznámení o zahájení správního řízení převzali účastníci řízení – tedy zadavatel a vybraný uchazeč (společnosti Čedok a.s. a Teris a.s.) dne 6.10.2008 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno. Současně Úřad usnesením č.j. S260/2008/VZ-19833/2008/530/Ra ze dne 10.2.2008 stanovil zadavateli lhůtu pro doložení originálu dokumentace o zadání veřejné zakázky a účastníkům řízení lhůty, v nichž se mohli vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí.

Napadené rozhodnutí

6.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 18.5.2009 rozhodnutí č.j. ÚOHS-S260/2008/VZ-6009/2009/530/Pra podle § 101 zákona, v němž konstatoval, že zadavatel se dopustil správního deliktu ve smyslu ust. § 102 odst. 1 písm. b) zákona, a to tím, že nesplnil povinnost stanovenou v ust. § 30 odst. 2 písm. b) zákona v návaznosti na ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona, neboť nevymezil odpovídajícím způsobem úroveň technické způsobilosti, když jako kritérium technické způsobilosti zvolil požadavek realizace nejméně tří zakázek, ve kterých uchazeč vykonával marketingovou činnost spojenou s propagací České republiky jako turistické destinace na trhu cestovního ruchu v některé z asijských zemí, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek. Dále Úřad konstatoval, že zadavatel nesplnil povinnost stanovenou v ust. § 61 odst. 1 a odst. 5 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče z další účasti v zadávacím řízení, přestože neprokázal splnění technické způsobilosti požadované zadavatelem v zadávací dokumentaci, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek. Za spáchání výše uvedeného správního deliktu uložil zadavateli Úřad pokutu ve výši 90 000,- Kč. 

7.  Právě otázka rozsahu, v jakém byla uchazečem prokázána technická způsobilost,  představuje podstatnou část rozhodnutí Úřadu. V ust. § 33 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona je uvedeno, že technickou způsobilost prokazuje uchazeč, jde-li o veřejnou zakázku na službu mimo jiné i seznamem významných služeb poskytnutých v posledních třech letech s uvedením jejich rozsahu, doby plnění a připojením osvědčení o řádném poskytnutí služby vyhotoveného veřejným nebo soukromým objednatelem, případně prohlášením dodavatele o poskytnutí služby, není-li možno takové osvědčení od soukromého dodavatele získat. V článku 7. zadávací dokumentace zadavatel v bodě 7.2. nazvaném „prokazování technické způsobilosti“ dle § 33 zákona v písmenu a) uvedl, že požaduje, aby uchazeč v průběhu tří let před vyhlášením zadávacího řízení na plnění této veřejné zakázky realizoval alespoň tři obdobné zakázky s tím, že obdobnou zakázku definoval jako zakázku, v rámci které uchazeč vykonal marketingovou činnost spojenou s propagací ČR jako turistické destinace na trhu cestovního ruchu v některé z asijských zemí. Z uvedeného zákonného ustanovení tedy jednoznačné vyplývá, že zadavatel je podle druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky povinen vymezit finanční, ekonomická a technická kvalifikační kritéria, které musí vyjadřovat objektivně odůvodnitelné požadavky a způsobilost uchazečů k plnění veřejné zakázky. Stanovením nepřiměřených požadavků na způsobilost uchazečů totiž dochází k nepřípustnému omezení okruhu potenciálních dodavatelů, což vede k jejich diskriminaci tím, že jim znemožňuje zúčastnit se příslušného zadávacího řízení.

8.  Úřad v napadeném rozhodnutí dále uvedl, že na základě již zmíněného bodu 7.2. písm. a) zadávací dokumentace z uvedeného požadavku zadavatele vyplývá, že zadavatel po uchazeči požadoval tři zakázky na propagaci konkrétní turistické destinace - České republiky na konkrétním asijském trhu cestovního ruchu. Takto vymezená technická způsobilost je však značně omezující. Jelikož propagovat určitou turistickou destinaci v asijských zemích je specifické, bylo by přiměřené požadovat referenční zakázky realizované v Asii. Jedná se o služby spojené s turistickou propagací, proto by bylo dostačující, aby uchazeč měl zkušenosti s propagací cestovního ruchu bez ohledu na turistickou destinaci, kterou v zakázkách propagoval. Zadavatel v daném případě omezil svůj požadavek jen na ČR jako celek, což nelze požadovat za oprávněný požadavek na reference, protože, jak již bylo uvedeno, v tomto případě by ke splnění oprávněného požadavku na reference měla postačovat propagace kterékoli turistické destinace. Podmínkou uvedenou v bodě 7.2. zadávací dokumentace mohl zadavatel podstatným způsobem omezit okruh uchazečů o veřejnou zakázku. Zadavatel dále potvrzuje nepřiměřenost úrovně technické způsobilosti svým postupem, kdy vybranému uchazeči jakožto uchazeči jedinému uznal reference 18 zahraničních akcí realizovaných v Číně, i když se z větší části nejednalo o propagaci ČR na trhu s cestovním ruchem. 

9.  Pokud jde o skutečnost, že zadavatel nevyloučil vybraného uchazeče za nesplnění technické způsobilosti, Úřad ve svém rozhodnutí odkázal na ust. § 61 odst. 1 zákona, podle kterého hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zadávacích podmínek. Nabídky, které nesplňují zadávací podmínky proto musí být vyřazeny s tím, že pokud nedošlo k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se nabídka za vyřazenou. Podle ust. § 61 odst. 5 zákona musí zadavatel uchazeče, jehož nabídka byla při posuzování nabídek vyřazena, bezodkladně vyloučit. Zadavatel tedy dle rozhodnutí Úřadu nesplnil svou povinnost uvedenou v § 61 odst. 1 a odst. 5 zákona tím, že vybraného uchazeče nevyloučil z účasti na zadávacím řízení. Tento  postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek. 

10.  Pokud se jedná o uložení pokuty zadavateli za správní delikt, kterého se zadavatel dle Úřadu dopustil tím, že v souladu s ust. § 61 odst. 1 a odst. 5 zákona nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení za nesplnění podmínek technické způsobilosti jím stanovených v zadávacím řízení, je třeba konstatovat, že zadavatel dále svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 102 odst. 1 písm. b) tím, že na základě svého nezákonného postupu uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, ačkoli se zadávací řízení mělo zrušit. Před uložením pokuty Úřad zjistil, že v daném případě je splněna podmínka uvedená v § 105 odst. 3 zákona – a sice, že řízení o uložení pokuty za protiprávní jednání lze zahájit do pěti let ode dne, kdy bylo spácháno. K protiprávnímu jednání zadavatele – k uzavření předmětné smlouvy - totiž došlo dne 28.6.2006 a správní řízení bylo zahájeno dne 6.10.2008. Předmětná lhůta tedy byla zachována. 

II.  Námitky rozkladu

11.  Úřad obdržel proti shora uvedenému rozhodnutí dne 3.6.2009 rozklad, v němž zadavatel napadá předmětné rozhodnutí. V podaném rozkladu uvádí, že rozhodnutí Úřadu je jako celek nesprávné, a proto podaný rozklad směřuje proti rozhodnutí jako celku (tedy proti výrokům I., II. a III. napadeného rozhodnutí). 

12.  Zadavatel v prvé řadě vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením Úřadu, že svým vymezením úrovně technické způsobilosti uchazečů omezil množství dodavatelů schopných prokázat svou technickou způsobilost k plnění veřejné zakázky a tím nesplnil svou povinnost stanovenou v ust. § 30 odst. 2 písm. b) zákona v návaznosti na ust. § 33 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona. Zadavatel svůj nesouhlas s tvrzením Úřadu opřel o své odborné poznatky a dlouholeté zkušenosti s realizací reklamy v oboru cestovního ruchu, na základě kterých podle svých slov dobře ví, že ČR může v zahraničí úspěšně propagovat jen dodavatel, který má detailní znalost turistického potenciálu ČR, v důsledku čehož je schopen zdůraznit turisticky zajímavé cíle, které může ČR zahraničním návštěvníkům nabídnout. Názor Úřadu, že „by bylo dostačující, aby uchazeč měl zkušenosti s propagací cestovního ruchu bez ohledu na turistickou destinaci, kterou v zakázkách propagoval“, resp. že „by ke splnění oprávněného požadavku na reference měla postačovat propagace kterékoliv turistické destinace“,  zadavatel nepovažuje z odborného hlediska za správný. Zadavatel dále podotkl, že potřeba co nejlépe marketingově využít turistické zajímavosti ČR, které jsou pro ni charakteristické a které z ní činí zcela výjimečnou a turisticky atraktivní destinaci, ho vedla k tomu, že v zadávacích podmínkách veřejné zakázky požadoval, aby měl realizátor reklamní kampaně zkušenosti s vytvářením image ČR, resp. aby byl důkladně seznámen se specifiky ČR z hlediska jejího turistického potenciálu a aby tak mohl disponovat co nejpodrobnějšími znalostmi využitelnými pro účely reklamní kampaně. 

13.  Zadavatel konstatoval, že není pravdivé tvrzení Úřadu, že „omezil svůj požadavek pouze na Českou republiku jako celek“. Propagací ČR totiž zadavatel podle svých slov samozřejmě rozuměl také propagaci jednotlivých územních částí ČR, neboť propagace byť i jen určité části území ČR upoutává pozornost potenciálních zahraničních návštěvníků k ČR jako celku. Z těchto důvodů zadavatel namítl, že jeho požadavek na realizaci referenčních zakázek vztahujících se k propagaci ČR a nikoli jiné turistické destinace byl oprávněný.

14.  Zadavatel poukázal na to, že v rozhodnutí Úřadu je obsažen zásadní rozpor. A to mezi výrokem I. písm. a) kde Úřad uvádí, že zadavatel „nesplnil povinnost stanovenou v ustanovení § 30 odst. 2 písm. b) zákona…., přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek“ a odůvodněním uložené pokuty, kde Úřad uvádí, že  „V případě stanovení odpovídající úrovně technické způsobilosti uchazečů podle ust. § 30 odst. 2 písm. b) zákona, se zadavatel nedopustil správního deliktu, jelikož jednání nenaplnilo podmínky uvedené v  § 102 odst. 1 písm. a) zákona“. Zadavatel tak poukázal na skutečnost, že s ohledem na tento rozpor trpí rozhodnutí formální nesprávností.

15.  Zadavatel dále vyjádřil svůj nesouhlas s tvrzením Úřadu obsaženým ve výroku  I. písm. b) rozhodnutí, podle kterého „nesplnil povinnost podle ustanovení § 61 odst. 1  a odst. 5 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče z další účasti na zadávacím řízení, přestože neprokázal splnění technické způsobilosti požadované zadavatelem v zadávací dokumentaci, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit hodnocení nabídek“. Zadavatel poukázal na ust. § 61 odst. 1 zákona, podle kterého „Hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zadávacích podmínek. Nabídky, které nesplňují zadávací podmínky, musí být vyřazeny…“, přičemž podle odst. 5 ustanovení „Uchazeče, jehož nabídka byla při posuzování nabídek vyřazena, musí zadavatel bezodkladně vyloučit ze zadávacího řízení...“ Zadavatel podle svých slov v předmětném zadávacím řízení přijal pouze jednu nabídku. Hodnotící komise dospěla k závěru, že tento uchazeč prokázal splnění kvalifikace, a to ve všech kritériích uvedených v zadávacích podmínkách veřejné zakázky, tedy včetně kritéria technické způsobilosti. Hodnotící komise proto doporučila zadavateli uzavřít s tímto uchazečem smlouvu na plnění veřejné zakázky. Zadavatel se ztotožnil s tímto závěrem hodnotící komise, neboť u dokumentů předložených uchazečem v nabídce za účelem prokázání splnění technického kvalifikačního kritéria nepochybně vyplývalo, že předmětem všech prezentovaných zakázek bylo komplexní zajištění prezentačních  a marketingových aktivit, a že se jednalo o zakázky realizované za účelem propagace ČR v Číně.

16.  Podle tvrzení zadavatele neměla hodnotící komise důvod jakkoli pochybovat o 

technické způsobilosti tohoto uchazeče. Zadavatel neměl důvod k vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Skutečnost, že oba dodavatelé (kteří podali společnou nabídku)  provozují cestovní kanceláře a mají tudíž v oblasti cestovního ruchu rozsáhlé zkušenosti, zadavatele utvrdila v názoru, že uchazeč je plně způsobilý plnit veřejnou zakázku.

17.  Dále konstatoval, že uložení pokuty ze strany Úřadu považuje za nesprávné, neboť v

důsledku svého jednání nedošlo k naplnění skutkové podstaty žádného správního deliktu. I pokud by k Úřadem tvrzenému naplnění skutkové podstaty správního deliktu ze strany zadavatele došlo, zadavatel se domnívá, že výše uložené pokuty (90 000,- Kč ) je nepřiměřeně vysoká, a to zejména s ohledem na stupeň správního deliktu. Poukázal i na skutečnost, že předmětná zakázka je již dávno splněna, a to v celém rozsahu (podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách).  Vzhledem k tomu, že zadavatel neobdržel v průběhu zadávacího řízení žádné námitky proti svému postupu, je stupeň závažnosti případného správního deliktu zcela nepatrný. Závěrem poukázal na svou bezúhonnost.

Závěr rozkladu

18.  Z uvedených důvodů zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Pro případ, že by předseda Úřadu rozhodnutí Úřadu nezrušil a řízení nezastavil, zadavatel navrhl, aby uloženou pokutu přiměřeně snížil.

III.  Řízení o rozkladu

Stanovisko předsedy Úřadu

19.  Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí v rámci autoremedury a v souladu s § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen „správní řád“), věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

20.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí ustavenou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

21.  Úřad tím, že ve svém rozhodnutí č.j. ÚOHS-S260/2008/VZ-6009/2009/530/PRa   ze dne 18.5.2009, konstatoval nesplnění zákonné povinnosti zadavatele, v důsledku čehož se dopustil správního deliktu ve smyslu § 102 odst. 1 písm. b) zákona a zároveň  i správního deliktu ve smyslu § 102 odst. 2 písm. a) zákona s tím, že za posléze jmenovaný delikt uložil zadavateli pokutu ve výši 90 000,- Kč, rozhodl správně  a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

IV.  K námitkám rozkladu

22.  S argumentací zadavatele, který vytýkal Úřadu, že v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel vymezením úrovně technické způsobilosti uchazečů omezil množství dodavatelů schopných prokázat svou technickou způsobilost k plnění veřejné zakázky a tím nesplnil svou povinnost stanovenou v ust. § 30 odst. 2 písm. b) zákona v návaznosti na ust. § 33 odst. 1 písm. c) bod 2. zákona, se nelze ztotožnit. Ze zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá, že zadavatel požadoval tři zakázky na propagaci konkrétní turistické destinace – České republiky, a to na konkrétním trhu – asijském trhu cestovního ruchu. Úřad tedy shledal úroveň předmětného kvalifikačního kritéria jako nepřiměřenou (vzhledem k druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky)  a zadavatel tak svým postupem omezil okruh potenciálních uchazečů, neboť v případě mírnějšího znění tohoto kvalifikačního kritéria by zadavatel mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří mají bohaté zkušenosti s propagací turistických destinací  na asijských trzích. 

23.  Pokud se jedná o námitku zadavatele, kterou poukazoval na nepravdivost tvrzení Úřadu, podle kterého „zadavatel omezil svůj požadavek pouze na Českou republiku jako celek“, je třeba zdůraznit, že z předmětu veřejné zakázky i z celé zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá, že se jedná o propagaci právě České republiky jako celku. Ze zadávací dokumentace nevyplývá, že by zadavatel u sporného kritéria nepožadoval reference na propagaci ČR jako celku, ale za splnění tohoto kritéria by požadoval i propagaci některých částí ČR. Je tedy nutné konstatovat, že v případě, že zadavatel za propagaci ČR jako turistické destinace považoval i propagaci určitých částí či území ČR, měl to v zadávací dokumentaci uvést. K námitce zadavatele, že úspěšně propagovat ČR v zahraničí může jen dodavatel, který má detailní znalost turistického potenciálu ČR, Úřad podotýká, že propagace turistických destinací je podnikatelskou činností a společnosti, které takovou propagaci poskytují, jistě vědí, že pro úspěšnou kampaň a propagaci se s předmětem propagace – s turistickou destinací musí podrobně seznámit. Je tedy zřejmé, že nezáleží na skutečnosti, které turistické destinace potencionální uchazeč propagoval, nýbrž na tom, jaké má zkušenosti s propagací turistických destinací, popř. způsob propagace a jejich úspěšnost. 

24.  Námitce zadavatele, podle které Úřad pochybil, když ve výroku I. písm. b) rozhodnutí

konstatoval, že zadavatel porušil zákonné ustanovení, když nevyloučil vybraného uchazeče z další účasti na zadávacím řízení, i když neprokázal splnění technické působilosti požadované zadavatelem v zadávací dokumentaci, rovněž nelze vyhovět. V závislosti na argumentaci zadavatele Úřad uvádí, že zadavatel v čl. 7 bodě 7.2. písm. a) jednoznačně stanovil požadavek na reference tří zakázek, jejíchž předmětem měla být propagace ČR jako turistické destinace na trhu s cestovním ruchem v některé asijské zemi. Nelze souhlasit s názorem zadavatele, že prezentace na akcích zaměřených na průmysl lze posoudit jako prezentaci ČR na trhu s cestovním ruchem. Argumentace zadavatele, že předmětem referenčních zakázek vybraného uchazeče bylo komplexní zajištění prezentačních a marketingových aktivit, potvrzuje názor vyjádřený Úřadem, podle kterého měla být předmětem prokázání technické způsobilosti schopnost uchazeče spojená s prezentačními marketingovými schopnostmi uchazečů. 

25.  Nelze se ztotožnit ani s námitkou zadavatele, že rozhodnutí Úřadu je stiženo formální nesprávností v důsledku v něm obsaženého zásadního rozporu. K němu mělo podle zadavatele dojít u výroku I. písm. a) ve vztahu k odůvodnění uložené pokuty. V této souvislosti je vhodné konstatovat, že Úřad v souladu s ust. § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, provedl z moci úřední usnesením č.j. S260/2008/VZ-8231/2009/530/Pra ze dne 1.7.2008, které nabylo právní moci dne 17.7.2009 opravu v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož písemné vyhotovení předmětného rozhodnutí obsahovalo zřejmou nesprávnost spočívající v nesprávném znění druhého odstavce k odůvodnění uložení pokuty uvedeného na straně 7 tohoto rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí i ze zbývajících částí odůvodnění je přitom zřejmé, že se jedná  o nesprávnou formulaci uvedeného odstavce. 

26.  Co se týká výše pokuty, považuji za vhodné deklarovat, že v daném případě se jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, za kterou mohl Úřad zadavateli uložit pokutu až do výše 950 000,- Kč. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl ke všem okolnostem daného případu. Vzhledem k tomu, že pokuta byla stanovena v dolní hranici možné sazby, neshledal jsem důvody pro její snížení.

V.  Závěr

27.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

28.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.

otisk úředního razítka

   Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.  Mgr. Bohuslav Hubálek, advokát se sídlem Těšnov 1, 110 00 Praha 1

2.  Čedok a.s., Na Příkopě 18, 111 35 Praha 1

3.  Teris a.s., Štětkova 18, 140 68 Praha 4

Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce,

    nebo časový údaj na obálce datové zprávy