Úvodní slovo předsedy ÚOHS Petra Mlsny na Májové konferenci 2024

Vážené dámy, vážení pánové,

je mi ctí vás přivítat na dalším ročníku Májové konference o veřejných zakázkách. Pravidelnou konferenci o veřejném zadávání jsme začali pořádat před třemi lety. Již předchozí dva ročníky ukázaly, že odborná veřejnost má o účast na námi pořádané konferenci mimořádný zájem, a to dokonce takový, že výrazně převyšoval naše kapacity. Abychom dali příležitost co největšímu počtu zájemců, rozhodli jsme se letos uspořádat tuto akci mimo prostory Úřadu a věřím, že i pro vás jakožto účastníky přinesou větší prostory více komfortu. Bohužel, navzdory významnému navýšení kapacity je poptávka po konferenci natolik značná, že řada zájemců zůstala před jejími branami. Velice tedy děkuji za přízeň, kterou konferenci projevujete, a při pohledu na připravený program věřím, že zítra odpoledne nebudete odcházet zklamaní. Jak představitelé Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak všichni další přednášející se vám budou snažit předat své znalosti a zkušenosti a budou jistě otevření diskuzi o všemožných zakázkových tématech.

Právě po zkušenostech z minulých ročníků jsme se hluboce zamýšleli nad koncepcí letošního programu. Nakonec jsme usoudili, že velmi přínosné by mohlo být vyslechnout si nositele různých pohledů na veřejné zadávání. Tedy nejen se zamýšlet nad pohledem ÚOHS, který spočívá zejména ve snaze o co nejširší soutěž o zakázku a dodržení zákonných pravidel, ale nechat zaznít také názor jiných kontrolních orgánů, které mají jiný úhel pohledu, a tedy i záběr se kterým ke kontrole veřejných zakázek přistupují. Nezřídka se ozývají hlasy, že zadavatelé se setkávají s různými kontrolními závěry, a to třeba i takovými, které se liší od závěrů Úřadu. Mnohdy však ďábel tkví v detailu a údajná rozdílnost závěrů může být dána zcela legitimně.

V předchozích letech jsme v rámci konference dávali prostor zejména zadavatelům, aby sdíleli své zkušenosti a postřehy z praxe. V letošním ročníku to budou naopak dodavatelé, pro něž bude vyčleněn celý samostatný blok a budou mít možnost prezentovat svůj úhel pohledu na veřejné zadávání či jeho přezkum. Naším cílem je, aby na se konferenci rozviřovala témata a setkávali účastníci obou stran veřejného zadávání a navzájem tak alespoň částečně pochopili své pozice a oprostili se od schematických představ. Například takových, že zadavatelům jde jen o to, aby co nejrychleji zadali předem vybrané firmě a naopak těch, že dodavatelé usilují pouze o nabourání zadávacího řízení a jeho obstrukce. Skutečnost je výrazně složitější a strukturovanější a nám všem by mělo jít zejména o to, aby veřejní zadavatelé za peníze daňových poplatníků nakupovali co nejlépe a nejefektivněji a plnění dostávali od kvalitních a poctivých dodavatelů. Věřím, že konference splní v tomto ohledu svůj účel, že budeme naslouchat i názorům, které nám nekonvenují, a ve výsledku nám všem tato zkušenost pomůže i v praktické rovině.

Musím připomenout, že na letošek připadá 30 let od chvíle, kdy byl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže pověřen dozorem nad zadáváním veřejných zakázek. Tato role je v současné době z některých stran zpochybňována, ať už kvůli tomu, že Úřad souběžně vykonává také další věcné působnosti nebo kvůli nastavenému právnímu rámci způsobu přezkumu veřejných zakázek. V této souvislosti je vhodné připomenout jednu zásadní skutečnost – je to právě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, kdo výrazně pomohl k tomu, že český zadavatel v zásadě ví, že je povinen zadávat podle zákona. Je to Úřad, kdo svou metodickou činností apeluje na zadavatele, aby o zadávacím řízení přemýšleli a zvažovali, jak soutěž o zakázky designovat, aby měla smysl. Pokud se vám toto tvrzení zdá příliš odvážné, podívejte se do našich sbírek rozhodnutí z doby před 15-20 lety. Uvidíte, že zásadním problémem tehdy bylo zadávání zcela mimo zákon a porušování naprosto elementárních jednoznačných pravidel. Troufám si říci, že na triviální chyby tohoto charakteru už, přinejmenším v návrhových řízeních, téměř nenarážíme a pokud ano, jedná se de facto mnohdy o chyby z nepozornosti.

Ano, zadávání veřejných zakázek není lehká disciplína. Zadavatel je spoután řadou pravidel, a to dokonce těch, která nemusí být prima facie zcela jednoznačná, viz základní zásady, a musí dobře zvažovat, jak stanovit zadávací podmínky, aby se o zakázku uskutečnila co nejširší soutěž. Mnohdy se zadávací řízení zadrhne na velice komplikovaném a čistě odborném detailu, na němž se zadavatel ani dodavatelé nejsou schopni shodnout. Zadavatel je na jedné straně pánem zadávacího řízení a může si zadávací podmínky vytvořit podle svých představ a potřeb. Současně by si však měl vždy uvědomovat, že má odpovědnost za řádné zadání a že na něj jsou kladeny vysoké nároky, protože je to právě on, kdo hospodaří s veřejnými prostředky.

Dotkl jsem se toho, že námitky, které nám v souvislosti s jednotlivými zadávacími řízeními přichází, se stávají čím dál více komplikovanými a jejich posouzení mnohdy vyžaduje vysoce specializované znalosti z nejrůznějších technických či vědeckých disciplín. Úřad tyto případy řeší pokud možno tím, že se ptá „trhu", aby si udělal obrázek o reálné situaci a možnostech. V nejsložitějších případech se pak musíme dotazovat znalců. Logickým důsledkem zjišťování materiální pravdy je ale současně správnější, a tedy i spravedlivější rozhodnutí. Právě popsaná situace se však netýká stovek nebo tisíců veřejných zakázek. To je mediálně šířený mýtus. Návrhová řízení, při nichž může dojít k zablokování zadávacího řízení, jsou vedena u cca 1 % veřejných zakázek, kterých je ročně zadáváno v režimu zákona cca 17 000. Stejně tak je nutné vyvracet i mediálně živený mýtus všemocného předsedy, který, běda!, rozhoduje cca o 0,5 % zakázek zadávaných ročně v České republice. Nekriticky bývá pak údajným neziskovým sektorem Úřad zkresleně vnímán jako ten, kdo zadání brzdí. Zamýšlel se však někdo detailněji nad tím, jak vypadá celý životní cyklus takové veřejné zakázky, na kolik měsíců či v některých případech dokonce let se počítá její příprava? Zamýšlel se někdo nad tím, že 99 % veřejných zakázek se odehraje na úrovni zadavatelů? Že právě komunikace mezi zadavatelem a dodatelem je klíčovým předpokladem úspěšného veřejného zadávání? Zamýšlel se někdo nad tím, že zkušenost s fungováním kolektivních orgánů v České republice je odstrašující? Zamýšlel se někdo nad tím, že mechanické přenášení právních úprav jiných států do českého prostředí bez ohledu na společenský, politický a ekonomický vývoj a kulturu, je hazard? Pokud by tvorba legislativy fungovala takto jednoduše, mohli bychom právní systém skládat jako puzzle.

Na stole nyní leží reforma přezkumu veřejného zadávání. S lítostí musím konstatovat, že základní koncepce návrhu bohužel vznikla, aniž by jí předcházela podrobná a kvalifikovaná diskuze se všemi stranami zainteresovanými na veřejném zadávání. Namísto zdokonalování systému přezkumu veřejných zakázek se připravuje radikální reforma, aniž by její autoři domýšleli její důsledky. Místo evoluce je snahou přinést revoluci za každou cenu. Takové nebezpečné experimenty mívají ovšem obvykle špatné konce. Od nutnosti zjistit materiální pravdu se má přezkum veřejných zakázek posunout ke spíše formálnímu posouzení argumentů předložených zadavatelem na straně jedné a dodavatelem na straně druhé. Na šetření skutečných podmínek na trhu a podrobné nezávislé přezkoumání věci ze strany dozorového orgánu nebude v podstatě prostor. Verdikt bude možná o pár týdnů rychlejší než dnes, ale je určitě potřeba položit si otázku, zda bude také správný. Je otázkou, jakou cenu jsme případně ochotni za takový přezkum zaplatit a případně jaký dopad bude mít nejen na veřejné zadávání, ale zejména na důvěru veřejnosti v poctivost veřejného zadávání, pokud budou aprobovány Úřadem v časovém tlaku tvrzení účastníků řízení, jež se ukáží v čase jako nepravdivá či dokonce lživá. Úřad je v každém případě otevřen seriózní diskuzi na toto téma, pokud k ní bude přizván. Velice rádi se v jejím rámci, při odborných debatách podělíme o naše jedinečné zkušenosti s přezkumem veřejných zakázek, které jsme nashromáždili v předchozích třech desetiletích.

Dámy a pánové, děkuji vám nyní za pozornost. Těším se na bohatý a zajímavý konferenční program a věřím, že vzájemně otevřeme, prodiskutujeme a třeba i vyřešíme alespoň některá témata, která jsou v současné době pro veřejné zadávání v České republice aktuální.

Petr Mlsna

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže