Májová konference rozebírala záludnosti kvalifikace a sbližovala pohledy zadavatelů a dodavatelů

Ve dnech 13. a 14. května 2025 proběhl již čtvrtý ročník Májové konference o veřejných zakázkách, jejímž pořadatelem je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Před téměř dvěma stovkami odborníků na veřejné zadávání zahájil konferenci předseda Úřadu Petr Mlsna.

Předseda ÚOHS připomněl, že veřejné zakázky tvoří až 15 % HDP České republiky a efektivní zadávání může tedy nemalou měrou podpořit výkonnost ekonomiky. Přestože Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svou činností ovlivnit veřejné zadávání jen částečně, snaží se ve své rozhodovací praxi zohledňovat především pragmatický přístup, aby veřejné zakázky vycházely z reálné situace na trhu. Předseda Mlsna připomněl nedávnou legislativní změnu v podobě zvýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu a současně také zdůraznil význam probíhající veřejné konzultace k revizi zakázkových směrnic na úrovni Evropské unie. Podle Petra Mlsny může být změna směrnic velkou příležitostí a zejména menší členské státy měly usilovat o zohlednění svých zájmů v rámci směrnice. Kompletní projev předsedy ÚOHS naleznete zde.

Místopředsedkyně Úřadu Markéta Dlouhá se věnovala nejdříve tzv. subvencové novele, jejímž původním účelem bylo zavést do zákona o zadávání veřejných zakázek některá prováděcí ustanovení související s nařízením o zahraničních subvencích. Prostřednictvím pozměňovacích návrhů se však nakonec stala nositelem pro navýšení limitů pro veřejné zakázky malého rozsahu. Místopředsedkyně navázala na úvodní projev předsedy Úřadu a podrobně rozebrala postoj Úřadu k chystané revizi unijních zadávacích směrnic. Úřad předložil Evropské komisi svůj postoj, v němž zejména usiluje o to, aby směrnice zůstaly základním právním rámcem zadávání (to by mj. umožňovalo zachování vnitrostátní terminologie a institutů vyplňujících mezery v unijní úpravě). Současně Úřad apeloval na to, aby směrnice upravovaly zadávací postupy („how to buy“) a minimalizovala se pravidla pro to, co mají zadavatelé nakupovat („what to buy“). Ke zdrženlivosti Úřad nabádá také v tom ohledu, aby nedošlo k unáhlenému znemožnění (či výraznému ztížení) hodnocení pouze podle nejnižší ceny, protože i tento způsob hodnocení je u některých typů zakázek zcela dostatečný.

Místopředsedkyně Dlouhá se poté zabývala rozhodovací činností Úřadu. Kromě statistických údajů za rok 2024 také uvedla několik frekventovaných témat, na která Úřad při své činnosti narazil. Jedním z nich je dilema zadavatelů, zda stanovit předpokládanou hodnotu zakázky podle § 18 ZZVZ nebo § 19 ZZVZ, tedy, zda jde o funkční celek nebo o zakázku pravidelné povahy. V této souvislosti pak ve vztahu ke stanovování předpokládané hodnoty upozornila na problematiku provozních jednotek s funkční samostatností. Obdobně se Úřadu často dostávalo „na stůl“ nezákonné stanovování zadávacích podmínek –bezdůvodné omezení soutěže, příliš široce vymezený předmět plnění či netransparentnost znění zadávacích podmínek. Velice aktuálním tématem bylo také prokazování a posuzování kvalifikace, zejména referencí získaných ve sdružení, u kterého Markéta Dlouhá přiznala, že i Úřad byl překvapen, do jakých detailů může jít argumentace navrhovatelů. V kontextu prokazování kvalifikace se věnovala také důkaznímu břemenu při vylučování či výběru dodavatele. Dále upozornila na téma aktivní legitimace a faktu, že je ze strany zadavatelů nadužíváno její zpochybnění vůči navrhovatelům, kteří iniciují správní řízení u Úřadu. V kontextu méně tradičních způsobů zadávání veřejných zakázek upozornila na aspekty, které musí dodavatelé reflektovat při zadávání veřejné zakázky v jednacím řízení s uveřejním v kontextu toho, kdy lze zpochybňovat zákonnost zadávacích podmínek či přístup zadavatele k jejich vysvětlení. Pochvaly se naopak dočkali zadavatelé zadávající inovativními metodami, kteří nejsou častým předmětem přezkumu ÚOHS, protože nad zadáváním uvažují a dokážou zadávat správně. „Dozor ze strany ÚOHS nebrání inovativním postupům, v podstatě stále přezkoumáváme obdobné klasické typy případů,“ uvedla místopředsedkyně Úřadu.

Náměstek Radim Sršeň z Ministerstva pro místní rozvoj podrobně vyložil subvencovou novelu a s ní spojené navýšení limitů VZMR ze dvou na tři miliony korun, resp. z šesti na devět milionů korun u stavebních prací a další změny související například se zveřejňováním smluv. Stručně představil také „povodňovou metodiku“, u které vyzdvihl i zapojení zástupců ÚOHS. Z novely vyvstaly některé podněty na možné změny v právní úpravě, například odstranění některých formalit z JŘBU, možnost pro vládu/hejtmana zrušit dočasně povinnost zadávat podlimitní veřejné zakázky v postižených oblastech. Náměstek Sršeň také upozornil, že Evropská komise na podzim zveřejní nové finanční limity pro nadlimitní zakázky, které budou účinné od roku 2026. Shrnul také náměty ministerstva pro revizi zadávacích směrnic – například spojení veškeré úpravy do jednoho předpisu, nahrazení jasně stanovených typů zadávacích řízení volnějším procesním postupem, důraz na digitalizaci, provázání na sektorální předpisy, zvýšení limitů pro nadlimitní zakázky a rozšíření výjimek. Závěrem připomněl probíhající aktualizaci metodik pro zadávání veřejných zakázek a veřejné zakázky malého rozsahu i přípravu standardů odpovědného veřejného zadávání.

O své postřehy z veřejného zadávání se též podělil předseda slovenského Úradu pre verejné obstarávanie Peter Kubovič, který představil novinky ve slovenské právní úpravě a činnost jím vedeného úřadu na poli dotovaných veřejných zakázek. Rovněž se věnoval otázkám a problematice platformy eForms a dále přiblížil i aktivity související se zapojením umělé inteligence do procesů slovenského dozorového orgánu.

Podobně jako v loňském roce byla pro účastníky konference velice atraktivní debata ředitele Odboru veřejných zakázek ÚOHS Mojmíra Floriana se soudci správních soudů Petrem Mikešem z Nejvyššího správního soudu a Davidem Rausem z Krajského soudu v Brně. Účastníci si tak vyslechli názory ÚOHS i soudců na možnosti využití dynamického nákupního systému, otázku využití výhrady plnění přímo vybraným dodavatelem (§ 105 odst. 2 ZZVZ), nekvantifikovatelná kritéria hodnocení, změny kvalifikace podle § 88 odst. 1 nebo limity geografického omezení referencí zadavatelem.

V dalším bloku konference dal Úřad prostor pro porovnání pohledu zadavatelů, dodavatelů a právních zástupců na veřejné zakázky s cílem navést účastníky veřejného zadávání k postupům, které budou kultivovat zakázkové prostředí. Martin Vyklický z VUT Brno a Jakub Váňa z Jihomoravského kraje na straně jedné a Hana Nevřalová ze Svazu podnikatelů ve stavebnictví na straně druhé provedli publikum zadávacím řízením od předběžných tržních konzultací, přes zadávací dokumentaci a její vysvětlování, hodnocení a objasňování nabídek až po fázi realizace zakázky, přičemž neupozorňovali pouze na problémy, s nimiž se v dané fázi zadavatelé či dodavatelé v praxi potýkají, ale též upozorňovali na to, co je z jejich pohledu vhodné pro stabilní a férové společné fungování zadavatelů a dodavatelů. Pohled dodavatele zprostředkovala také případová studie zástupce technologické společnosti ALEF NULA Michala Zedníčka, který umožnil nahlédnout do uvažování dodavatele při jeho účasti v konkrétním zadávacím řízení.

Z pohledu právního zástupce okomentoval vzájemný vztah zadavatelů a dodavatelů advokát Jiří Harnach. Odlehčenou formou kategorizoval různé druhy námitek, s nimiž se ve své advokátní praxi setkal.

Judikaturu Soudního dvora Evropské unie v oblasti veřejných zakázek a rozhodnutí o souvisejících předběžných otázkách představila ředitelka Odboru druhostupňového rozhodování Iveta Pospíšilíková. Velkou pozornost samozřejmě věnovala mnohokrát zmiňovanému rozsudku C652/22 ve věci Kolin, podle kterého dodavatelé ze třetích zemí nemají nárok na rovný přístup a nediskriminaci k zakázkám v Evropské unii. Úřad k rozsudku zpracoval metodiku, aby čeští zadavatelé měli určité vodítko, jak postupovat. Podle metodiky by měl zadavatel stanovit podmínky pro účast dodavatelů ze třetích zemí v zadávací dokumentaci, aby dané zadávací řízení mělo transparentní a jasná pravidla. Zadavatel by také měl myslet na to, jak bude přistupovat ke konsorciím. Metodice a dopadům rozsudků SDEU ve vztahu k dodavatelům ze třetích zemí se podrobně věnoval paralelní kulatý stůl.

Velkou pozornost publika vzbudily informace o rozsudku SDEU C-424/23 DYKA Plastics NV, v němž soud v podstatě konstatoval, že zadavatel nesmí určit konkrétní materiál, z něhož má být výrobek zhotoven, má toliko vymezit jeho funkčnost.

Druhý den konference zahájil Aleš Havránek z Ministerstva pro místní rozvoj prezentací o Národní infrastruktuře pro elektronické zadávání veřejných zakázek (NIPEZ), která zahrnuje například informační systém o veřejných zakázkách, Národní elektronický nástroj, Věstník veřejných zakázek, Profily zadavatele, Registr veřejných zakázek a řadu dalších součástí. Cílem projektu je primárně vytvořit jedno místo pro vyhledávání probíhajících veřejných zakázek a pro podávání nabídek a také umožnit jednodušší prokazování kvalifikace. Přednášející informoval o současném stavu projektu a ubezpečil, že nebude znamenat větší administrativní zátěž pro zadavatele, naopak data budou mezi jednotlivými modely sdílena a dodavatelé najdou všechny obchodní příležitosti na jednom místě, kde budou moci současně podat nabídku.

Následně přednášel další zástupce MMR Ondřej Ječný, který představil možnosti využití umělé inteligence ve veřejném zadávání, které je zatím poměrně v počátcích. Potenciál však spočívá například ve využití chatbotů v rámci standardizace a sjednocení postupů a orientaci ve vnitřních předpisech zadavatele. Vlastní AI by pak mohla sloužit k tvorbě manažerských shrnutí zakázek, k jejich kontrole, hodnocení nabídek, tvorbě zadávací dokumentace nebo k detekci chyb v zadávací dokumentaci. dokumentaci. Na nutnost zohledňování kybernetické bezpečnosti spolu s rozvíjející se elektronizací. Z hlediska kybernetické bezpečnosti se pak na využívání AI se podíval Michal Zedníček ze sdružení AFCEA, který zdůraznil, že AI v organizaci musí projít nezbytnou analýzou rizik. Dále též upozornil na pravidla plynoucí z tzv. NIS 2.

Veřejné zakázky nejsou pouze pod dozorem ÚOHS, ale podléhají také kontrole dalších orgánů, a proto se o postřehy ze své praxe rozdělili i zástupce Ministerstva financí Jiří Fojtík a zástupci Centra pro regionální rozvoj Eva Marečková a Josef Šetek. Pro kontrolu ze strany MF ČR je stěžejní hledisko průkazné hospodárnosti zajištěného plnění, kdy správný postup podle ZZVZ je předpokladem k zajištění hospodárnosti. Zadavatelé podle Jiřího Fojtíka v poslední době často chybují v nesprávném stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, která pak není zadávána jako funkční celek nebo zakázka pravidelné povahy. Svůj příspěvek pak dále v detailu zaměřil stanovování předpokládané hodnoty pro veřejné zakázky pravidelné povahy. Dále ve svém příspěvku upozornil, že zadavatelé mohou předcházet případným problémům se změnami závazků ze smluv vhodným nastavením vyhrazených změn a k tomuto přidal příklady dobré praxe. Zástupci Centra pro regionální rozvoj zdůrazňovali, že hodnocení pouze na nejnižší cenu nemusí nést vždy kýžené výsledky. V tomto kontextu se věnovali tématu multikriteriálního hodnocení a ubezpečovali, že je vhodné i pro dotované veřejné zakázky. Taktéž i zástupci CRR uvedli několik příkladů dobré praxe.

Paralelně probíhal ve druhém dni konference také kulatý stůl o prokazování kvalifikace dodavatelů, který odhalil řadu zajímavých otázek, v nichž se litera zákona a její výklad do určité míry míjejí s realitou praxe. Zejména v souvislosti s ustanovením zákona, že referencí získanou ve sdružení dodavatel prokazuje svou kvalifikaci pouze v rozsahu, ve kterém se na referenční zakázce podílel. Dodavatelé namítali, že dokumenty dokládající takovou referenci v podstatě v některých případech není možno získat. Navrhovali, aby se takovou referencí mohli ve stejné míře prokazovat všichni členové sdružení. Mezi účastníky kulatého stolu také zazníval názor, že zadavatelé by měli důsledně zvažovat, zda nevyužít dispozitivnosti předmětného ustanovení zákona, jelikož by to mohlo posílit soutěže o veřejné zakázky.

Konferenci uzavřely příspěvky advokátů specializujících se na veřejné zadávání. Jan Slezák z Asociace pro veřejné zakázky se zaměřil na změny závazků ze smluv, upozornil na relevantní zákonná ustanovení, přičemž se zaměřil na jejich možné výklady. Následně uvedl několik komplikovanějších praktických příkladů výpočtů změn v plnění veřejné zakázky. Michal Šilhánek z Unie administrátorů veřejných zakázek se pak zamýšlel, jak řešit nepravdivé údaje v nabídkách. Kladl přitom otázku, zda by jedním z řešení bylo opětovné zavedení blacklistu nespolehlivých zadavatelů nebo naopak zavedení tzv. whitelistu, resp. registru ověřených referencí.

 

Tiskové oddělení ÚOHS
25/92