číslo jednací: 02610/2026/162
spisová značka: R0178/2025/VZ

• Instance: II.
• Věc: Rekonstrukce Pálffyovského paláce
• Účastníci:
  1. hlavní město Praha
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí v části potvrzeno, v části zrušeno a věc vrácena k novému projednání
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 21. 1. 2026
• Související rozhodnutí: 47095/2025/500; 02610/2026/162

Spisová značka:  ÚOHS-R0178/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-02610/2026/162

Brno 21. 1. 2026

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 17. 12. 2025 obviněným

• Hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Staré Město, 110 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-47095/2025/500 ze dne 2. 12. 2025, vydanému ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0299/2025/VZ zahájeném dne 24. 5. 2025 z moci úřední ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů obviněným při zadávání

• veřejné zakázky „Pražská konzervatoř, P1 – rek. 2. patra Pálffy“ zadávané jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž plnění uzavřel obviněný dne 3. 1. 2022 smlouvu s dodavatelem Decorum spol. s.r.o., IČO 26421259, se sídlem V tůních 1357/11, Nové Město, 120 00 Praha 2,
• veřejné zakázky „Pražská konzervatoř, P1 – rek. hlavního sálu Pálffy“, zadávané jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž plnění uzavřel obviněný dne 16. 10. 2020 smlouvu s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10,
• veřejné zakázky „Pražská konzervatoř, P1 – rek. malého sálu Pálffy“ zadávané jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž plnění uzavřel obviněný dne 16. 6. 2020 smlouvu s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 a
• veřejné zakázky „Pražská konzervatoř, P1 – rek. rozvodů topení“ zadávané jako veřejná zakázka malého rozsahu, na jejíž plnění uzavřel obviněný dne 22. 4. 2020 smlouvu s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodl takto:

I.

Výroky I a V napadeného rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

p o t v r z u j i

a podaný rozklad v této části

z a m í t á m.

II.

Výrok III napadeného rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů

r u š í m

a věc v tomto rozsahu

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Postup obviněného při zadávání veřejných zakázek a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Obviněný uzavřel v souvislosti s rekonstrukcí Pálffyovského paláce (budova na adrese Valdštejnská 158/14, 159/16 – Malá strana, Praha 1):

• dne 3. 1. 2022 smlouvu o dílo na veřejnou zakázkou „Pražská konzervatoř, P1 – rek. 2. patra Pálffy“ s dodavatelem Decorum spol. s.r.o., IČO 26421259, se sídlem V tůních 1357/11, Nové Město, 120 00 Praha 2 (dále jen „veřejná zakázka 1“),
• dne 16. 10. 2020 smlouvu o dílo na veřejnou zakázkou „Pražská konzervatoř, P1 – rek. hlavního sálu Pálffy“ s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 (dále jen „veřejná zakázka 2“),
• dne 16. 6. 2020 smlouvu o dílo na veřejnou zakázkou „Pražská konzervatoř, P1 – rek. malého sálu Pálffy“ s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 (dále jen „veřejná zakázka 3“) a
• dne 22. 4. 2020 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Pražská konzervatoř, P1 – rek. rozvodů topení“ s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany (dále jen „veřejná zakázka 12“).

2.             Obviněný zadal veřejné zakázky 1 až 3 a 12 jako veřejné zakázky malého rozsahu.

3.             Pražská konzervatoř, IČO 70837911, se sídlem Na rejdišti 77/1, Staré Město, 110 00 Praha, (dále jen „obviněný 2“ nebo „zadavatel 2“[1]) – uzavřel v souvislosti s rekonstrukcí Pálffyovského paláce:

• dne 19. 8. 2021 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Rekonstrukce velkého sálu Pálffyovského paláce II“ s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 (dále jen „veřejná zakázka 4“),
• dne 13. 7. 2021 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Rekonstrukce velkého sálu Pálffyovského paláce – truhlářské práce a zlacení“ s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 (dále jen „veřejná zakázka 5“),
• dne 8. 3. 2021 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Restaurování salónku Pálffyovského paláce II“ s dodavatelem Ante-ing a.s., IČO 24160300, se sídlem Pod strašnickou vinicí 796/28, Strašnice, 100 00 Praha 10 (dále jen „veřejná zakázka 6“),
• dne 28. 4. 2020 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Rekonstrukce Pálffyovského paláce – truhlářské a malířské práce“ s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany (dále jen „veřejná zakázka 7“),
• dne 28. 4. 2020 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Rekonstrukce Pálffyovského paláce – prostorová akustika“ s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany (dále jen „veřejná zakázka 8“),
• dne 15. 8. 2022 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Rekonstrukce Pálffyovského paláce s osazením koncovými prvky“ s dodavatelem Decorum spol. s.r.o., IČO 26421259, se sídlem V tůních 1357/11, Nové Město, 120 00 Praha 2 (dále jen „veřejná zakázka 9“),
• dne 22. 5. 2019 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Bednění stropů, hrubá instalace elektro, křídlo II, III, IV, V, VI; II. NP – první etapa v Pálffyovském paláci II“ s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany (dále jen „veřejná zakázka 10“),
• dne 4. 6. 2019 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Nové omítky stropů, křídlo II, III, IV, V, VI; II. etapa – dokončení úpravy povrchů v Pálffyovském paláci II“ s dodavatelem Realitní a stavební společnost s.r.o., IČO 41432037, se sídlem Fantova 693/45, 614 00 Brno – Obřany (dále jen „veřejná zakázka 11“).

4.             Obviněný 2 zadal veřejné zakázky 4 až 11 jako veřejné zakázky malého rozsahu.

5.             Úřad obdržel dne 3. 9. 2024 podnět k prošetření postupu obviněného a obviněného 2 při uzavírání smluv mj. na veřejné zakázky 1 – 12.

6.             Přípisem ze dne 25. 4. 2025 Úřad oběma obviněným oznámil zahájení řízení o přestupku, a tímto dnem bylo současně podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“) ve spojení s § 78 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

II.             Napadené rozhodnutí

7.             Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad shledal obviněného vinným ze spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem jsou stavební práce související s rekonstrukcí objektu budovy Pražské konzervatoře – tzv. Pálffyovského paláce – zadané jako veřejné zakázky 1, 2, 3 a 12 nezadal v zadávacím řízení a pro její zadání nepoužil ani žádný jiný možný postup, který lze podle § 2 odst. 3 zákona použít, ačkoli k tomu byl povinen, neboť „předpokládaná hodnota plnění v rámci výše uvedených veřejných zakázek tvoří jeden funkční celek a tato plnění byla zadávána v časové souvislosti, a zároveň nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky, neboť do ní nezahrnul ani předpokládanou hodnotu“ veřejných zakázek 4 – 11.

8.             Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad shledal obviněného 2 vinným ze spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, jejímž předmětem jsou stavební práce související s rekonstrukcí objektu budovy Pražské konzervatoře – tzv. Pálffyovského paláce – zadané jako veřejné zakázky 4 - 11 nezadal v zadávacím řízení a pro její zadání nepoužil ani žádný jiný možný postup, který lze podle § 2 odst. 3 zákona použít, ačkoli k tomu byl povinen, neboť „předpokládaná hodnota plnění v rámci výše uvedených veřejných zakázek tvoří jeden funkční celek a tato plnění byla zadávána v časové souvislosti, a zároveň nesprávně stanovil předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky, neboť do ní nezahrnul ani předpokládanou hodnotu“ veřejných zakázek 1, 2, 3 a 12.

9.             K přestupkům dle výroku I a II napadeného rozhodnutí Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dotčené veřejné zakázky zadané obviněnými jako veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž jednotícím účelem byla rekonstrukce Pálffyovského paláce, byly zadávány ve vzájemné časové souvislosti, neboť byly realizovány za jedním společným cílem a je zřejmé, že tvoří jeden funkční celek. Z postupu obviněného a obviněného 2 je dle Úřadu rovněž evidentní, že k uzavření předmětných smluv o dílo nedošlo náhodnou shodou okolností, ale že jednotlivé úkony dotčených subjektů (které jsou navíc vzájemně mj. organizačně a majetkově propojeny) byly vzájemně koordinovány tak, aby na sebe navazovaly, přičemž realizace některých prací poptávaných obviněným 2 (veřejné zakázky 4 – 11) byla smluvně přímo navázána na dotaci poskytovanou mu obviněným. Úřad tedy v bodu 137 napadeného rozhodnutí uzavřel, že veřejné zakázky 1 – 12 byly zadávány ve vzájemné časové souvislosti a při existenci funkčního celku, přičemž daná plnění nepředstavují „nepředvídatelná“ či „nárazová“ plnění. Jelikož spolu předmětná plnění úzce souvisí, měla být předpokládaná hodnota předmětných veřejných zakázek sečtena a obvinění měli zadat tyto stavební práce v odpovídajícím zadávacím řízení dle tohoto součtu.

10.         V bodu 139 napadeného rozhodnutí Úřad dále uvedl, že v šetřeném případě obvinění nezadali veřejné zakázky v zadávacím řízení, neboť nestanovili předpokládanou hodnotu v souladu s § 18 odst. 2 zákona, i když k tomu byli povinni. Obviněný měl tedy stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou stavební práce související s rekonstrukcí Pálffyovského paláce, zadané jako veřejné zakázky 1 – 3 a 12 v souhrnu s předpokládanou hodnotou plnění veřejných zakázek 4 – 11, tedy všech veřejných zakázek tvořících jeden funkční celek. Obviněný 2 pak měl stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou stavební práce související s rekonstrukcí Pálffyovského paláce, zadané jako veřejné zakázky 4 – 11 v souhrnu s předpokládanou hodnotou plnění veřejných zakázek 1 – 3 a 12, tedy všech veřejných zakázek tvořících jeden funkční celek. V důsledku uvedeného tedy měla být předpokládaná hodnota stanovena ve výši 42 457 699,19 Kč bez DPH, přičemž tato hodnota odpovídá podlimitní veřejné zakázce.

11.         Výrokem III napadeného rozhodnutí uložil Úřad obviněnému za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 590 000,- Kč.

12.         Výrokem IV napadeného rozhodnutí ve znění opravného rozhodnutí č. j. ÚOHS-01474/2026/500 ze dne 13. 1. 2026 uložil Úřad obviněnému 2 za spáchání přestupku uvedeného ve výroku II napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 500 000,- Kč.

13.         Při stanovení pokut Úřad vycházel ze skutečnosti, že celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obvinění dopustili přestupku uvedeného ve výrocích I a II napadeného rozhodnutí, činí dle uzavřených smluv o dílo částku 51 373 815,98 Kč vč. DPH. Horní hranice pokuty tedy činila 5 137 381,59 Kč. Úřad dále posuzoval, zda šetřené přestupky nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněných a shledal, že v případě obviněného existuje souběh s přestupky, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správních řízení sp. zn. ÚOHS-S0635/2021/VZ, ÚOHS-S0224/2022/VZ a ÚOHS-S0257/2022/VZ. V souladu s absorpční zásadou Úřad přihlédl k již uloženým pokutám za sbíhající se přestupky a přistoupil k uložení souhrnného trestu.

14.         Výrokem V Úřad uložil obviněnému povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

15.         Výrokem VI Úřad uložil obviněnému 2 povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

III.           Rozklad obviněného

16.         Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 2. 12. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 17. 12. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

17.         Obviněný ve svém rozkladu namítá, že ačkoli veřejné zakázky spolu mohou souviset místně, časově i věcně, vzhledem k neexistenci záměru kompletní rekonstrukce Pálffyovského paláce z jeho strany neexistuje nic, co by nasvědčovalo tomu, že se jedná o provázaná plnění ve smyslu funkčního celku dle § 18 odst. 2 zákona. Z jeho strany neexistoval žádný společný jednotící záměr kompletní rekonstrukce uvedeného objektu.

18.         Pokud jde o uloženou pokutu, upozorňuje obviněný, že ve správním spise chybí podstatné podklady rozhodnutí – konkrétně předchozí rozhodnutí Úřadu o přestupcích obviněného, které byly shledány v souběhu s nyní řešeným přestupkem. Dále obviněný upozorňuje na vadu bodu 168 napadeného rozhodnutí, který obsahuje dvě různé částky pro výpočet pokuty. Obviněný rozporuje postup Úřadu v souvislosti s posouzením souběhu přestupků a rovněž závěry, které Úřad vyvodil pro výši ukládané pokuty. Obviněný pokládá uloženou pokutu za nepřiměřenou.

Závěr rozkladu

19.         Závěrem svého rozkladu obviněný předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

20.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

21.         Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

22.         V případě výroku I napadeného rozhodnutí nebyly shledány důvody pro jeho změnu či zrušení, neboť Úřad jím rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí bylo v této části potvrzeno.

23.         Výroky II, IV a VI týkající se obviněného 2 napadeného rozhodnutí nebyly napadeny rozkladem, a proto nabyly právní moci dne 18. 12. 2025, kdy v souladu s § 83 odst. 1 správního řádu marně uplynula lhůta pro podání rozkladu.

24.         V případě výroku III napadeného rozhodnutí byly shledány důvody pro jeho zrušení a vrácení Úřadu k novému projednání, které jsou popsány dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu.

25.         Výrok V napadeného rozhodnutí sice rozkladem výslovně napaden nebyl, nicméně představuje výrok závislý na výroku I napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že výrok I napadeného rozhodnutí je na základě tohoto rozhodnutí o rozkladu potvrzen, dochází k potvrzení rovněž výroku V napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

K námitkám týkajícím se spáchání přestupku

26.         Úřad se v napadeném rozhodnutí zabýval otázkou spáchání přestupku obviněným velice detailně, uvedl veškerá relevantní skutková zjištění a vyvodil z nich správné právní závěry, které přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Správně se zabýval časovou, místní, věcnou i funkční souvislostí všech jednotlivých veřejných zakázek a shledal, že všechny tyto okolnosti vypovídají o jejich úzké souvislosti a provázanosti, na jejichž základě měla být stanovena předpokládaná hodnota zahrnující hodnotu všech těchto plnění. Vzhledem k tomu, že zadavatel předpokládanou hodnotu nestanovil tímto způsobem, postupoval v rozporu se zákonem, neboť nezadal veřejnou zakázku ve správném režimu, resp. v některém z v úvahu přicházejícím druhu zadávacích řízení.

27.         Obviněný v této souvislosti rozporuje toliko závěry Úřadu týkající se veřejné zakázky coby funkčního celku, resp. vyšší úrovně provázanosti veřejných zakázek 1 – 12 než ve formě pouhé nahodilé souvislosti. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2024, č. j. 8 As 43/2023-52.

28.         Vedle naplnění pojmu „funkční celek“ a určité kvalifikované provázanosti, na které upozorňuje obviněný parafrází obsahu uvedeného rozsudku, je třeba uvést, že tento rozsudek akcentuje rovněž společně koordinované jednání vedené společným cílem, které svědčí právě o jednotícím záměru či potřebě realizovat celou veřejnou zakázku (bod 35 rozsudku), a dále komplexní zhodnocení všech skutkových okolností. Z tohoto důvodu není nezbytně nutné, aby Úřad „měl v ruce“ nějaký písemně vyjádřený prvotní záměr obviněného provést kompletní rekonstrukci Pálffyovského paláce. Je celkem možné, že v březnu roku 2018, kdy byla zahájena rekonstrukce střechy a fasády dotčené budovy, ještě nepředpokládal, že bude potřebné či dokonce nezbytné provést i ostatní zakázky.

29.         Na základě jeho dalších kroků spočívajících v postupném poptávání obdobných stavebních a restaurátorských prací týkajících se jediné budovy, jakož i ve vyzývání obviněného č. 2 k zabezpečení provádění některých z těchto stavebních prací[2] a poskytování finančních dotací za tímto účelem je však zcela zřejmé, že všechny dotčené veřejné zakázky jsou součástí komplexní rekonstrukce Pálffyovského paláce, který je ve vlastnictví obviněného. V případě zakázek 10 a 11[3], zakázek 12, 7 a 8[4], zakázek 3, 2, 6, 5 a 4[5] a zakázek 1 a 9[6] (zakázky jsou uvedeny v pořadí dle časové souslednosti uzavírání jednotlivých smluv) byly shledány provazby, které znamenají, že tyto zakázky na sebe přímo navazují. Jak dále vyplývá z Výzvy k zaslání cenové nabídky ze dne 17. 2. 2021 týkající se veřejné zakázky 6[7], „v rámci rekonstrukce budovy Pálffyovského paláce bude probíhat rekonstrukce 2. patra budovy. V jedné z historických prostor připravovaných pro rekonstrukci chybí lustr. Architekt i památkáři se shodli, že nový Iustr by měl stylově vycházet z lustru, který je v prostorách malého salónku (bude se jednat o jeho kopii). Tento Iustr je nyní sejmutý a prochází celkovou repasí a restaurováním. Při této je potřeba udělat odlitky, které pak budou použity pro výrobu chybějícího lustru“. Rekonstrukce druhého patra budovy, na kterou výzva obviněného 2 v této části poukazuje a se kterou počítá, byla předmětem následně zadané veřejné zakázky 1 obviněného, na kterou následně navazuje veřejná zakázka 9 obviněného 2.

30.         Z uvedeného je zcela zřejmé, že oba obvinění měli jasnou a velmi konkrétní představu o všech stavebních a restaurátorských pracích tvořících veřejné zakázky 1 – 12, jejich kroky byly vzájemně koordinované, navazující a prováděné v úzké součinnosti, což svědčí o jejich vzájemné spolupráci a provázanosti jednotlivých plnění. Na podporu této skutečnosti lze uvést fakt, že i vybraní dodavatelé jsou u souvisejících veřejných zakázek totožní, a to i přesto, že smlouvy uzavírali obvinění samostatně. Jak bylo uvedeno shora, obviněný dokonce ve všech případech zakázek 4 – 11 instruoval obviněného 2, aby tyto zakázky zadal. Interní nastavení procesů zadávání mezi těmito dvěma subjekty je bezpředmětné, nemůže ani jednoho z nich zbavit povinnosti respektovat zákon a realizovat příslušné zadávací řízení, pokud je tak pro určitou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zákonem stanoveno. 

31.         I když tedy neexistuje písemně zaznamenaný záměr, v němž by obviněný vyjádřil vůli dotčenou nemovitost kompletně rekonstruovat, nelze na základě zjištěného skutkového stavu o této okolnosti pochybovat. Při celkovém pohledu na všechny uzavřené smlouvy je totiž záměr zrekonstruovat celou budovu evidentní. Jak ostatně vyplývá ze zpráv z jednání hodnotící komise, na které odkazuje Úřad v bodu 136 napadeného rozhodnutí, „v březnu 2018 započaly stavební práce spojené s rozsáhlou, plánovanou a dlouhodobou rekonstrukcí objektu Pálffyovského paláce“.

32.         Vzhledem k tomu, že obviněný v této souvislosti vznáší spíše obecnou námitku o neexistenci jednotícího záměru, lze v podrobnostech odkázat na příslušnou část napadeného rozhodnutí, kde je vyčerpávajícím způsobem odůvodněno, proč a jakým způsobem spolu všechny dotčené veřejné zakázky souvisí. Závěry napadeného rozhodnutí zcela vyhovují postulátům rozsudku Nejvyššího správního soudu, na který obviněný odkazuje, odkaz na tento rozsudek tedy jeho procesní postavení nijak nepodporuje.

K důvodům zrušení výroku III napadeného rozhodnutí

33.         Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši 590 000 Kč. V této souvislosti zohlednil souběh dalších tří přestupků obviněného. Vycházel při tom z ustálené rozhodovací praxe správních soudů, podle které „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu.“[8] Podle této doktríny platilo, že souběh je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více přestupků dříve, než bylo pro některý z nich vyhlášeno rozhodnutí o jejich spáchání (za podmínky, že později nabylo právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení), přičemž pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se přestupky.

34.         Z bodu 158 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad shledal, že přestupek obviněného dle výroku I napadeného rozhodnutí je v souběhu s těmito přestupky:

• přestupky podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0635/2021/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-16357/2022/500 ze dne 16. 5. 2022 a obviněnému za ně byla uložena pokuta ve výši 110 000 Kč, přičemž toto správní řízení bylo zahájeno dne 16. 12. 2021;
• přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0224/2022/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-32057/2022/510 ze dne 14. 9. 2022 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 200 000 Kč, přičemž toto správní řízení bylo zahájeno dne 26. 5. 2022 a
• přestupek podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0257/2022/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-32353/2022/500 ze dne 16. 9. 2022 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 2 600 000 Kč, přičemž toto správní řízení bylo zahájeno dne 21. 6. 2022.

35.         Dne 9. 10. 2025 vydal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozsudek č. j. 5 As 98/2022-51 (dále jen „rozsudek rozšířeného senátu NSS“), jehož právní věta říká, že „u přestupků, které byly spáchány po zahájení řízení o jiném přestupku, se ve vztahu k tomuto jinému přestupku neuplatní pravidla pro ukládání úhrnného trestu vyjádřená v § 41 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť o nich spolu s tímto jiným přestupkem nelze dle § 88 odst. 3 uvedeného zákona vést společné řízení, ani pokud se jejich skutková podstata týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy a k jejich projednání je příslušný tentýž správní orgán.“

36.         Jak je uvedeno v bodu 57 rozsudku rozšířeného senátu NSS, „zákonodárce reagoval na nedostatečnost právní úpravy řízení o přestupcích tak, že zachoval pravidlo, že sbíhající se přestupky se zásadně projednají ve společném řízení (pokud o nich lze vést společné řízení). Současně však jednoznačně zakotvil, že možnost vedení společného řízení se vztahuje na ty přestupky, které byly spáchány do zahájení řízení o jednom z nich. Z toho je zřejmé, že právě okamžik zahájení řízení o jednom ze spáchaných přestupků má být oním předělem, k němuž je nezbytné posuzovat rozdíl mezi vícečinným souběhem přestupkové činnosti a recidivou (byť do právní moci rozhodnutí správního orgánu nepravou).“[9]

37.         Současně tento rozsudek v bodu 58 uvádí, že „[z]a nadále nepoužitelnou je potřeba považovat zejména tu část právního názoru prvního senátu, podle níž je společné řízení pouhou procesní cestou k naplnění zásady absorpce trestů. Podle nové právní úpravy totiž splnění podmínek pro vedení společného řízení představuje také mezník pro posouzení toho, zda se jedná o souběh přestupků, na nějž by zásadu absorpce bylo možné uplatnit. Názor prvního senátu tak obstojí pouze tehdy, pokud společné řízení skutečně mohlo a mělo být vedeno, ale z nějakého důvodu vedeno nebylo. Opačný výklad právního názoru prvního senátu by byl ve zřejmém rozporu s výslovným zněním zákona, neboť by ukládal správnímu orgánu povinnost zohlednit při aplikaci zásady absorpce trestů i tresty za přestupky, o nichž nemohl vést společné řízení.“[10]

38.         Podle bodu 60 dotčeného rozsudku „to, že zákon o odpovědnosti za přestupky neupravuje postup správních orgánů pro (společné či samostatné) projednání přestupků spáchaných po zahájení řízení o jednom z nich, ale před právní mocí rozhodnutí o něm, není mezerou v zákoně, kterou by bylo nezbytné vyplnit pomocí analogie iuris, jak učinil první senát v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62, nýbrž záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k návrhu zákona o odpovědnosti za přestupky (…) se k § 88 odst. 3 uvádí, že ‚podle návrhu není třeba ve společném řízení projednat a uložit úhrnný správní trest za přestupky spáchané po zahájení přestupkového řízení.‘ Zákonodárce si tak byl vědom toho, že po zahájení přestupkového řízení již nebude možné projednat následně spáchané přestupky ve společném řízení ani za ně uložit úhrnný trest, a zároveň to byl jím zamýšlený následek právní úpravy. Slovní spojení ‚není třeba‘ v důvodové zprávě je nutno vnímat tak, že nová úprava vytvoří nový právní režim, za něhož bude jasné a nepochybné, že přestupky spáchané po zahájení přestupkového řízení pro určitý přestupek již nebude možné (a tedy nebude ani ‚potřeba‘) řešit ve společném řízení jako dle úpravy a judikatury tomu předcházející. Není tedy důvod měnit v zákoně jasně vyjádřenou vůli zákonodárce výkladem, který by pozměnil obsah zákonným textem vyjádřeného pravidla chování.“

39.         K absorpční zásadě uvádí rozsudek rozšířeného senátu NSS v bodu 61 to, že dle § 37 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky „správní orgán zohlední při výměře trestu skutečnost, že o více přestupcích nebylo vedeno společné řízení. Nutno podotknout, že i zde je potřeba vykládat zákon tak, že zohlednit lze pouze to, že nebylo vedeno společné řízení u přestupků, u nichž jsou pro to splněny zákonné podmínky, tedy takové společné řízení, které podle zákonných pravidel mělo být vedeno, avšak nebylo. V opačném případě by totiž postup správních orgánů byl v rozporu se zjevným úmyslem zákonodárce vyloučit ze společného projednání a uložení úhrnného trestu za ně přestupky, které byly spáchány až po zahájení řízení o prvním z nich.“

40.         Rozsudek rozšířeného senátu NSS tedy mění náhled na dosavadní praxi Úřadu při trestání sbíhajících se přestupků, a to tak, že namísto okamžiku vyhlášení rozhodnutí o spáchání některého z takových sbíhajících se přestupků má být rozhodující okamžik zahájení řízení o jednom z nich.

41.         Pro nyní šetřený případ z těchto závěrů rozsudku rozšířeného senátu NSS vyplývá, že vedení společného řízení, resp. splnění podmínek pro vedení společného řízení, je nezbytnou podmínkou pro konstatování souběhu přestupků a následnou aplikaci absorpční zásady. Možnost vedení společného řízení se přitom vztahuje pouze na ty přestupky, které byly spáchány do zahájení řízení o jednom z nich, jak je stanoveno v § 88 odst. 3 zákona o přestupcích.

42.         Jestliže tedy Úřad při určení výměry trestu obviněného zohlednil tvrzený souběh, nepostupoval správně, neboť sbíhající se přestupky jsou pouze takové, které byly spáchány do zahájení správního řízení o jednom z nich. K zahájení řízení o přestupcích v domnělém souběhu dle bodu 158 napadeného rozhodnutí došlo dne 16. 12. 2021, dne 26. 5. 2022 a dne 21. 6. 2022. Nyní šetřený přestupek byl dokonán dne 3. 1. 2022, kdy byla uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky 1. V souladu se závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS tedy nyní šetřený přestupek obviněného představuje jeho recidivu vůči přestupkům, o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0635/2021/VZ a nikoli souběh k těmto přestupkům, či k přestupkům, o nichž bylo rozhodnuto ve zbylých dvou správních řízeních uvedených v bodu 35 tohoto rozhodnutí o rozkladu.

43.         Recidiva, neboli opakované spáchání přestupku, podle § 40 písm. c) zákona o přestupcích představuje přitěžující okolnost při určení druhu a výměry trestu.

44.         Vzhledem k tomu, že Úřad při stanovení výše pokuty nesprávně vycházel z domnělého souběhu šetřeného přestupku s jinými přestupky obviněného, přičemž nesprávně aplikoval i zásadu absorpce, aniž by zohlednil přitěžující okolnost spočívající v recidivě obviněného, bylo nezbytné výrok III napadeného rozhodnutí o uložení trestu zrušit. Tuto otázku nebylo možné vyřešit ve druhém stupni v rámci řízení o rozkladu, neboť tím by bylo obviněnému odejmuto jeho procesní právo obrany proti nově stanovené pokutě, a tudíž bylo nutné věc v tomto rozsahu vrátit Úřadu k novému projednání.

45.         Za pravdu je třeba obviněnému dát stran námitky týkající se shromáždění podkladů rozhodnutí.

46.         Podle § 50 odst. 1 správního řádu platí, že podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.

47.         Po přezkoumání záznamů o shromáždění podkladů rozhodnutí, které Úřad v nynějším řízení o přestupku pořídil (záznamy č. j. ÚOHS-19299/2025/512, ÚOHS-24204/2025/512, ÚOHS 43245/2025/512 a ÚOHS-43308/2025/512), bylo zjištěno, že Úřad skutečně mezi podklady rozhodnutí o přestupcích vypočtených v bodě 158 napadeného rozhodnutí nezahrnul. Správní rozhodnutí o přestupcích, jež Úřad jmenuje v bodě 158 napadeného rozhodnutí, měla být součástí podkladů rozhodnutí, neboť jde o doklady o skutečnostech, od nichž se odvíjí výše ukládané pokuty. Obviněnému tak měla být dána možnost se k těmto podkladům vyjádřit. Existence vydaných správních rozhodnutí je jistě Úřadu známa z úřední činnosti, to však nemění nic na tom, že doklady známé správnímu orgánu z úřední činnosti tvoří podklady rozhodnutí, pokud se vydávané správní rozhodnutí o ně argumentačně opírá.

48.         Vzhledem k tomu, že výrok III napadeného rozhodnutí je ze shora uvedených důvodů rušen, předseda Úřadu se dále nezabýval rozkladovými námitkami směřujícími proti výši uložené pokuty.

K důvodům potvrzení výroku V napadeného rozhodnutí

49.         Výrokem V napadeného rozhodnutí byla obviněnému uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč, a to podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích. Zákon o přestupcích v § 93 odst. 1 uvádí, že se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, mimo jiné podle písm. i) tohoto ustanovení uvede výrok o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu že výrok I je na základě tohoto rozhodnutí o rozkladu potvrzen, stále platí, že byl obviněný uznán vinným. Není proto důvod, aby neobstál i výrok V napadeného rozhodnutí. Z tohoto důvodu byl tedy výrok V napadeného rozhodnutí potvrzen.

VI.          Závěr

50.         O spáchání přestupku dle výroku I napadeného rozhodnutí není pochyb, a to ani ve světle námitek rozkladu.

51.         Pokud jde o stanovení výše pokuty za spáchání tohoto přestupku, Úřad při novém posouzení této otázky zohlední, že se v šetřeném případě jedná o opakované spáchání přestupku dle § 40 písm. c) zákona o přestupcích.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

Hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, Staré Město, 110 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Obviněný 2 byl shledán vinným ze spáchání přestupku při zadávání veřejných zakázek 4 – 11 výrokem II napadeného rozhodnutí a výrokem IV napadeného rozhodnutí mu byla za tento přestupek uložena pokuta. Obviněný 2 nepodal proti napadenému rozhodnutí rozklad, výroky II, IV a VI napadeného rozhodnutí tedy nabyly právní moci.

[2] Blíže srov. např. Zpráva z jednání hodnotící komise ze dne 28. 7. 2021 týkající se veřejné zakázky 4, kde je uvedeno, že „pracovníci investičního oddělení Odboru školství MHMP (…) vyzvali školu, aby bezodkladně zabezpečila realizaci této akce z důvodů její nezbytnosti vzhledem k pokračující rekonstrukci Pálffyovského Paláce co nejdříve, a škole byly na tuto akci slíbeny investiční finanční prostředky.“ Obdobně uvedeno též ve zprávách k veřejné zakázce 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 11. Jedná se o položky č. 53 – 58, 60 a 61.

[3] Blíže srov. bod 135 napadeného rozhodnutí.

[4] Blíže srov. bod 132 napadeného rozhodnutí.

[5] Blíže srov. bod 133 napadeného rozhodnutí.

[6] Blíže srov. bod 134 napadeného rozhodnutí.

[7] Jedná se o položku č. 55 ve správním spise

[8] Blíže srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2009 č. j. 1 As 28/2009 – 62 a rozsudek téhož soudu ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33.

[9] Zvýraznění doplněno.

[10] Zvýraznění doplněno.