číslo jednací: 01585/2026/162
spisová značka: R0158/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Dodávka HW zařízení a SW aplikací – Městský úřad Trutnov |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 26. 1. 2026 |
| Související rozhodnutí | 41068/2025/500 01585/2026/162 |
| Dokumenty |  2025_R0158.pdf 379 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0158/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-01585/2026/162 |
|
Brno 15. 1. 2026 |
V řízení o rozkladu ze dne 10. 11. 2025 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem
- Microshop, s.r.o., IČO 26165031, se sídlem Pod Marjánkou 4, 169 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 13. 7. 2025 JUDr. Robertem Falbrem, advokátem, ev. č. ČAK 11907, se sídlem Kopeckého 1326/47, 169 00 Praha
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0564/2025/VZ, č. j. ÚOHS-41068/2025/500 ze dne 22. 10. 2025,
vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele
- město Trutnov, IČO 00278360, se sídlem Slovanské náměstí 165, Vnitřní Město, 541 01 Trutnov
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka HW zařízení a SW aplikací – Městský úřad Trutnov“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 4. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 4. 2025 pod ev. č. Z2025-017299, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 2. 4. 2025 pod ev. č. 212950-2025, ve znění pozdější opravy
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0564/2025/VZ, č. j. ÚOHS-41068/2025/500 ze dne 22. 10. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Navrhovatel brojil proti svému vyloučení ze zadávacího řízení. Dle jeho názoru zadavatel neměl postaveno najisto, že jeho nabídka nesplňuje zadávací podmínky. V zadávací dokumentaci dle jeho názoru nebyly podmínky stanoveny dostatečně určitě a tyto nejasnosti nemohou jít k tíži uchazečů. Pokud měl zadavatel i přes objasnění nabídky pochybnosti o nabízeném plnění, měl se navrhovatele znovu dotázat podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona.
II. Napadené rozhodnutí
3. V napadeném rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že odpovědnost za správnost a úplnost nabídky bezesporu nese dodavatel, který se nemůže spoléhat na to, že zadavatel bude postupovat podle § 46 zákona. Současně je pak na účastnících zadávacího řízení, aby na výzvu učiněnou dle § 46 zákona řádně reagovali a případné nedostatky své nabídky opravili, odstranili nejasnosti a svá v nabídce uváděná tvrzení řádně doložili. Úřad odkázal na článek 11. písm. b) zadávací dokumentace, kde zadavatel stanovil, že účastník má v nabídce uvést popis nabízeného řešení dostatečně určitý k učinění závěru, že jím nabízené řešení splňuje zadávací podmínky, a účastník specifikuje veškeré příslušenství zařízení, které zadavateli dodá spolu se zařízením. Dále dle čl. 11 technické specifikace měli účastníci uvést popis řešení včetně způsobu, jakým je požadovaná funkčnost splněna. Dále Úřad uvedl, že zadavatel zjevně projevil snahu porozumět navrhovatelem nabízenému řešení, když realizoval kroky, kterými se snažil ověřit vlastnosti nabízeného plnění a jeho soulad se zadávacími podmínkami.
5. K položce LOG management Úřad uvedl, že zadavatel skutečně na základě informací podaných navrhovatelem v nabídce ani jejich objasnění neměl žádnou možnost ověřit, zda navrhovatelem nabízené řešení splňuje zadávací podmínky. Zadavatel proto ani nemohl uvést žádný konkrétní parametr, který by nesplňoval zadávací podmínky, neboť z nabídky navrhovatele, jakož i z jejího následného objasnění, měl zadavatel k dispozici pouze neověřitelné tvrzení navrhovatele, přestože zadavatel v přiléhavé části výzvy k objasnění nabídky jasně navrhovatele žádal, aby popsal nabízené řešení takovým způsobem, který zadavateli umožní posoudit splnění všech požadovaných parametrů a funkcionalit. Současně požadavek na dostatečnou specifikaci nabídnutého HW zařízení vyplýval již ze zadávacích podmínek. Ačkoliv je v rozhodnutí o vyloučení uvedeno, že důvodem pro vyloučení je nesplnění zadávací podmínky, je současně v souvislosti s výše uvedeným v odůvodnění dopřesněno, že důvodem pro vyloučení je, že navrhovatel splnění zadávací podmínky dostatečně nedoložil, pročež zadavatel fakticky nemohl předloženou nabídku řádně posoudit.
6. K položce UPS záložní zdroj Úřad uvedl, že zdánlivý a skutečný (činný) výkon jsou dvě odlišné veličiny, jejichž poměr se běžně vyjadřuje pomocí účiníku a zadavatel zjevně požadoval, aby je poptávané zařízení splňovalo obě současně. Vzhledem k tomu, že zadávací podmínky je třeba vykládat v celkovém kontextu a s ohledem na smysl dané podmínky, nelze izolovaně abstrahovat pouze znak lomítka v provedeném zápisu zadavatelem.
7. Ohledně doplnění původně nabízeného UPS zařízení o PDU Úřad odkázal na zadávací dokumentaci obsahující požadavek na specifikaci nabízeného příslušenství. Navrhovatel v rámci nabídky pouze uvedl, že dodá „UPS v požadované konfiguraci“ a v objasnění nabídky upřesnil, že splnění požadavků chce docílit pomocí příslušenství PDU (které však v nabídce neuvedl). Dle názoru Úřadu však zadavatel z pouhé formulace „v požadované konfiguraci“ nemohl zjistit, jaké konkrétní řešení navrhovatel vlastně nabízí. Pokud navrhovatel skutečně od počátku zamýšlel s poptávaným UPS záložním zdrojem zadavateli dodat i zařízení PDU, aby tak splnil zadávací podmínky stran požadovaného počtu výstupů, z popisu řešení, jenž ve své nabídce navrhovatel použil, tato skutečnost nevyplývá. Zadavatel tak neměl jinou možnost než konstatovat, že přiléhavou část objasnění nabídky navrhovatele nemůže akceptovat, neboť jejím prostřednictvím byla původní nabídka, která nesplnila dotčenou zadávací podmínku, nepřípustně změněna podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona.
III. Rozklad navrhovatele
8. Dne 10. 11. 2025 podal navrhovatel Úřadu blanketní rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 31. 10. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě. Dne 24. 11. 2025 navrhovatel podal doplnění rozkladu.
Námitky rozkladu
9. Navrhovatel tvrdí, že Úřad nesprávně posoudil skutkový i právní stav a postupoval v rozporu se ZZVZ i rozhodovací praxí. Podle něj Úřad nesprávně aplikoval zásady dle § 6 ZZVZ, neboť zadavatel postupoval v rozporu s nimi, když navrhovatele vyloučil, přestože podmínky ustanovení § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ nebyly splněny. Úřad se údajně nevypořádal s argumentací navrhovatele zejména stran toho, že zadavatel důvody vyloučení dodatečně upravoval, čímž napadené rozhodnutí zatížil vadou nepřezkoumatelnosti.
10. Dle navrhovatele nejasnosti zadávacích podmínek mají jít k tíži zadavatele, nikoli dodavatele.
11. Co se týče položky LOG management, zadavatel vyloučil navrhovatele s odkazem na § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ, protože údajně nabídl v době podání nabídky zatím neexistující řešení. Navrhovatel však namítá, že zadávací dokumentace nikde nepožadovala typizované, sériově vyráběné či veřejně dostupné zařízení. Úřad ani zadavatel neuvedli jediný konkrétní parametr, který by nabídka nesplňovala. Z nabídky (str. 18-19) přitom dostatečně konkrétně vyplývaly parametry nabízeného technického řešení. Vyloučení navrhovatele bylo založeno na obecných formulacích („není jasné“, „nedohledatelné“), což je nepřezkoumatelné. Namísto vyloučení měl zadavatel obligatorně pokračovat v postupu podle § 46 odst. 1 ZZVZ.
12. Ohledně položky UPS a sporného výkladu pojmu „6kW/6kVA“, kde Úřad přijal kumulativní výklad požadavku (tedy splnění obou hodnot současně), navrhovatel tvrdí, že lomítko standardně vyjadřuje alternativu, a nejednoznačnost má jít k tíži zadavatele. Zadavatel měl požadavek jasně definovat (např. „min. 6 kW a 6 kVA současně“). Úřad přijal ex post technický výklad bez opory v dokumentaci a nezkoumal technickou racionalitu kumulace.
13. Co se týče doplnění položky UPS záložního zdroje o zařízení PDU, navrhovatel namítá, že šlo jen o upřesnění způsobu plnění (na konkrétní standardní konfiguraci plnění), nikoli o změnu hodnoceného parametru (a nepřípustnou změnu nabídky). Zadávací dokumentace neurčovala, zda výstupy musí být integrované (nejde tedy o substituci jiného produktu); PDU je totiž běžná součást rackového systému. Úřad se také nevypořádal s relevantní rozhodovací praxí (konkrétně s odkazem na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0026/2024/VZ), čímž způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Závěr rozkladu
14. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
15. Zadavatel se k rozkladu nevyjádřil.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
18. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obecně
19. Navrhovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K tomuto tématu předseda Úřadu předně odkazuje na ustálenou judikaturu, která říká, jakými prizmaty na nepřezkoumatelnost obecně nahlížet. Např. Nejvyšší správní soud k dostatečnému odůvodnění a přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí v rozsudku č. j. 5 Afs 25/2009 – 98 ze dne 25. 3. 2010 uvedl, že „nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno“, a na což navázal i v rozsudku č. j. 2 As 134/2011 – 200 ze dne 27. 8. 2013, když v rámci přezkumu dané věci tyto úvahy blíže rozvinul následujícím způsobem: „Nejvyšší správní soud má v posuzované věci za to, že ve světle citované judikatury krajský soud odůvodnil své rozhodnutí dostačujícím způsobem a se snahou postihnout žalobní body komplexně tak, aby reagoval na všechny výtky stěžovatele proti napadenému rozhodnutí. Na každé rozhodnutí je přitom nutno nahlížet jako na celek; není-li konkrétní žalobní námitka vypořádána samostatně (ale je součástí širšího hodnocení posuzované problematiky), nelze o nepřezkoumatelnosti takového rozsudku vůbec uvažovat. (…) Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že krajský soud uvedl srozumitelné a logicky na sebe navazující důvody ve prospěch právního názoru, k němuž dospěl, a vyjádřil se i ke stěžejním argumentům stěžovatele. Krajský soud sice výslovně nereagoval na každý dílčí argument stěžovatele, z jeho celkové úvahy je však zcela zřejmé, proč se s právním názorem stěžovatele neztotožnil.“ (pozn. – tučné zvýraznění doplněno předsedou Úřadu)
20. Ačkoliv se předmětný rozsudek vztahuje k přezkumu rozhodnutí správního soudu, lze obdobný princip analogicky použít i ve vztahu k vypořádání námitek správním orgánem. Pokud tedy navrhovatel uvádí ve svých podáních (včetně rozkladu) řadu námitek, z nichž některé spolu úzce souvisí, avšak nevnáší nové světlo do posuzované věci, když spíše dotváří danou argumentační rovinu, či případně nejsou ani relevantní pro posouzení té které předmětné otázky, je nadbytečné, aby se správní orgán jednotlivě s takovými námitkami podrobně vypořádával, pokud komplexně postihne gros rozkladové argumentace.
21. Vypořádání argumentů navrhovatele Úřadem v tomto případě je v duchu výše uvedeného zcela dostačující. Ani po prostudování veškerých podkladů, na které navrhovatel v rozkladu odkazuje, nelze shledat, že by nějaká zásadní námitka navrhovatele nebyla vypořádána.
K tvrzení, že Úřad nevypořádal námitku, že zadavatel důvody vyloučení dodatečně měnil, čímž způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
22. K této námitce je v prvé řadě třeba uvést, že Úřad přezkoumával důvody vyloučení uvedené v rozhodnutí o vyloučení, ostatně jak správně podotýká navrhovatel, jiné důvody ani relevantní být nemohou. Od důvodů vyloučení je třeba odlišovat jednotlivé skutkové právní argumenty uváděné v rozhodnutí o námitkách nebo třeba ve správním řízení, které mají důvody vyloučení (uvedené jinak již v rozhodnutí o vyloučení) podpořit s ohledem na protiargumentaci uplatněnou v námitkách či návrhu. To, že zadavatel na argumenty námitek, případně návrhu, reaguje v rozhodnutí o námitkách nebo ve vyjádření k návrhu dalšími, dosud neuvedenými argumenty, neznamená nutně, že uplatňuje nové důvody vyloučení. V navrhovatelem odkazovaném vyjádření k podkladům rozhodnutí (viz bod 8 rozkladu, vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 29. 9. 2025) ani navrhovatel nespecifikuje, o co konkrétně zadavatel důvody vyloučení údajně rozšiřuje, aby bylo možno posoudit, zda jde skutečně o nový důvod vyloučení nebo jen o navazující argumentaci. Námitka tedy nebyla v řízení v první instanci vznesena dostatečně konkrétně.
23. Přestože se Úřad výslovně nevyjádřil k argumentu navrhovatele, že zadavatel důvody vyloučení dodatečně upravoval, Úřad v napadeném rozhodnutí[1] připomenul, že pro konstatování toho, že rozhodnutí o vyloučení je v souladu se zákonem, postačí, pokud je zjištěna existence i jen jednoho z důvodů pro vyloučení, a to i pokud je vyloučení účastníka ze zadávacího řízení odůvodněno více důvody. I pokud by tedy některé důvody pro vyloučení oprávněné nebyly (či nebyly formulovány zcela správně), Úřad při zjištění i jen jediného oprávněného důvodu vyloučení musí konstatovat, že zadavatel účastníka vyloučil důvodně a jeho postup při vyloučení účastníka byl v souladu se zákonem.
24. V tomto ohledu tedy jako důvod vyloučení zcela postačuje, že navrhovatel nepředložil dle zadávacích podmínek dostatečně zřejmé informace, že jím nabídnuté zařízení má veškeré parametry (konkrétně např. HW parametry) požadované zadavatelem. Skutečnost, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení toto doplňuje i dalším důvodem, že navrhovatel nabídl v době podání nabídky neexistující řešení, nemůže na uvedeném již nic změnit, neboť nepředložení dostatečných informací o splnění zadávacích podmínek (které bylo v zadávacích podmínkách výslovně vyžadováno) jako důvod pro vyloučení obstojí samo o sobě, nemluvě o dalších nesrovnalostech týkajících se položky UPS.
25. Odkazem na skutečnost, že postačuje správnost byť jediného důvodu pro vyloučení, aby bylo vyloučení oprávněné, tedy Úřad de facto vypořádal i argument o dodatečné úpravě jednoho z důvodů vyloučení, protože i kdyby tento argument byl důvodný, neměla by takto tvrzená změna argumentace zadavatele vliv na zákonnost vyloučení navrhovatele. Případná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí (zde patrně pro nedostatek důvodů, neboť navrhovatel namítá, že Úřad určité otázky pominul) by přicházela v úvahu jen tehdy, byly-li by jinak neprovedené úvahy Úřady způsobilé ovlivnit výsledek správního řízení. Tak tomu ovšem ve zdejším případě nebylo.
K navrhovatelem zmiňovanému pravidlu, že nejasnosti v zadávací dokumentaci jdou k tíži zadavatele a k údajně nevypořádaným odkazům na rozhodovací praxi Úřadu
26. Úřad se v napadeném rozhodnutí neopominul vypořádat s odkazy navrhovatele na rozhodovací praxi Úřadu (konkrétně rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0026/2024/VZ, č. j. ÚOHS-07132/2024/500, ze dne 15. 2. 2024). Konstatoval, že k této části vyjádření k podkladům již s hledem na zásadu koncentrace řízení nepřihlíží.[2] Přestože závěry Úřadu stran uplatnění koncentrace řízení navrhovatel rozkladem nezpochybňuje, stále se domáhá aplikace jím odkazovaného rozhodnutí. V rámci dobré správy bude nicméně o odkazovaném rozhodnutí pojednáno níže, aby navrhovateli byla vyjasněno, proč není ve zdejším případě přiléhavé.
27. Navrhovatelem odkazované rozhodnutí se týká pravidla, že pokud zadávací podmínky umožňují více výkladů, přednost má dle ustálené judikatury výklad k tíži zadavatele, které vyslovil např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 41/2012-60[3] ze dne 6. 6. 2013. Navrhovatel v tomto smyslu namítá, že zadávací dokumentaci nelze vykládat k jeho tíži, neboť není-li specifikováno, že výstupy u záložního zdroje UPS musí být integrované, zajištění jejich počtu pomocí PDU je přípustné (bod 24 rozkladu).
28. K této námitce rozkladu je třeba uvést, že se míjí s argumentační pozicí Úřadu i zadavatele. Předmětem sporu nebylo to, zda lze zadávací podmínky splnit prostřednictvím externího PDU (výklad mírnější), či nikoliv (výklad přísnější), nýbrž to, zda řešení nabídnuté před objasněním, resp. doplněním nabídky o toto PDU, zadávacím podmínkám odpovídalo, tedy zda mělo požadovaný počet výstupů, či nikoliv. K tomu viz bod B.1 žádosti o objasnění nabídky ze dne 5. 6. 2025. Námitka rozkladu je tedy v tomto směru nedůvodná.
29. Podobnost nyní řešeného případu s odkazovaným případem navrhovatel shledává i v tom ohledu, že v odkazované věci dal Úřad za pravdu uchazeči, který hodlal zadavatelem požadovaného efektu dosáhnout pomocí externího prvku[4] (jednalo se o požadavek na připevnění popisovací tabule v rozích, který tamější uchazeč chtěl naplnit pomocí externích úchytů). Situaci považuje navrhovatel za totožnou, neboť ani v nyní šetřené věci zadavatel nespecifikoval, že výstupy musí být integrované.
30. Předseda Úřadu však situaci za totožnou neshledává kvůli odlišným skutkovým okolnostem: v nyní šetřené věci je podstatné to, že nabídka navrhovatele (před objasněním) vůbec externí prvek (PDU) neobsahovala, přestože zadavatel požadoval specifikovat i veškeré dodávané příslušenství, čímž nabídka nesplnila zadávací podmínky. Zadavatel v zadávací dokumentaci dostatečně specifikoval, v jakých podrobnostech má být nabízené řešení popsáno a v tomto ohledu nemohly být zadávací podmínky nejasné.
31. Co se týče významu, který přikládat lomítku v otázce požadovaného výkonu zařízení, s ohledem na zásadu profesionality uchazečů mělo být i navrhovateli zřejmé (aniž by to zadavatel výslovně definoval), že lomítko má v daném kontextu kumulativní význam. Ani v tomto ohledu tedy nešlo o nejasnost zadávacích podmínek, neboť odborně zdatnému dodavateli výklad dané zadávací podmínky problém nečinil (bude rozvedeno níže).
K položce LOG management
32. Úřad v napadeném rozhodnutí odkázal na čl. 11 písm. b) zadávací dokumentace,[5] kde zadavatel požadoval, aby účastníci v nabídkách předložili popis nabídnutého HW zařízení, ze kterého bude dostatečně zřejmé, že nabídnuté zařízení má veškeré parametry požadované (v zadávací dokumentaci i jejích přílohách) zadavatelem. Účastníci měli současně specifikovat příslušenství zařízení, které zadavateli dodají spolu se zařízením, a to např. názvem výrobce a obchodním či typovým označením nabízeného řešení. Z uvedeného dostatečně jednoznačně plyne, jak měli uchazeči svá řešení popsat.
33. Navrhovatel však pouze uvedl, že hodlá dodat zařízení „MS (MicroShop) CUSTOM LOG v požadované konfiguraci“, aniž by technické parametry zařízení jakkoli blíže popsal, pouze deklaroval, že zařízení naplňuje veškeré požadavky zadavatele. Jak je ale patrné z požadavků zadávací dokumentace, zadavatel chtěl technický popis zařízení, ze kterého by bylo zřejmé (a ověřitelné), že zařízení skutečně splňuje jeho požadavky. Navrhovatel však ve své nabídce takový popis nepředložil.
34. Jelikož informace o zařízení nebyly ve veřejně dostupných zdrojích dohledatelné, zadavatel dal v rámci postupu podle § 46 odst. 1 zákona navrhovateli možnost tento nedostatek nabídky zhojit, a proto navrhovatele vyzval, nechť v tabulce, která tvořila součást nabídky navrhovatele (dle čl. 11 technické specifikace), doplní sloupec „Popis řešení“ takovým způsobem, aby mohl posoudit, jestli nabízené zařízení označené „MS (MicroShop) CUSTOM LOG“ má veškeré parametry a funkcionality požadované zadavatelem. Zadavatel rovněž žádal navrhovatele, aby uvedl, jakým způsobem bude možné ověřit, že nabízené zařízení splňuje jednotlivé požadavky zadavatele.
35. Ani objasnění nabídky však neposkytlo v podstatě žádné relevantní informace svědčící o tom, že nabídka navrhovatele požadavky zadavatele splňuje, resp. poskytnuté informace byly opět nedostatečné a neověřitelné. Proto Úřad shrnul, že „[n]avrhovatel tak ve své nabídce, ani v jejím vysvětlení nenaplnil jednoznačně zadavatelem definovaný požadavek, ze kterého vyplývalo, že zadavatel požaduje předložení objektivních informací, nikoliv pouhé deklarace, jakým způsobem bude nabízené plnění splňovat stanovené podmínky“.
36. S tímto posouzením Úřadu se lze plně ztotožnit. Zadávací podmínky nebyly nijak nejasné v ohledu, nakolik nabízené plnění specifikovat, ostatně ani žádný jiný uchazeč neměl se specifikací nabízeného plnění problém. Přestože navrhovatel požadavek na dostatečnou specifikaci plnění nesplnil, zadavatel mu dal možnost toto zhojit, ale navrhovatel této příležitosti nevyužil.
37. Byť navrhovatel tvrdí, že jeho nabídka potřebnou specifikaci, včetně zmínky o HW části řešení, obsahuje, předseda Úřadu poznamenává, že nabídka navrhovatele v této části obsahuje pouze zkopírovanou příslušnou část zadávacích podmínek (technické specifikace), a nelze z ní tedy nic konkrétního o reálně nabízeném řešení vyčíst. Jde tak fakticky o jakési „prohlášení“ navrhovatele, že to, co zadavatel požaduje, navrhovatel dodá, ačkoliv neumožňuje zadavateli zkontrolovat, jakým konkrétním HW zařízením tak učiní, a to přesto, že si tuto informaci zadavatel předem jasně vymínil.
38. Úřad postupoval správně, když se otázkou, zda navrhovatel nabízel neexistující řešení, resp. zda tak činil oprávněně, nezabýval (bod 93 napadeného rozhodnutí). K závěru, že bylo vyloučení oprávněné, postačí totiž přezkoumání prvního důvodu vyloučení týkajícího se položky LOG management.
K interpretaci lomítka u položky UPS (resp. k požadavku na výstupní výkon) a k zásadě profesionality
39. Předseda Úřadu se stejně jako Úřad neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že lomítko automaticky znamená alternativu. V běžném jazyce tomu tak obvykle sice je, ale v daném oboru se zjevně lomítko standardně používá rovněž ve významu kumulativním, neboť z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že obě veličiny oddělené lomítkem představují tzv. účiník (poměr činného a zdánlivého výkonu), který udává fázový posun mezi napětím a proudem a UPS tedy bývají standartně uváděny obě hodnoty (činného a zdánlivého výkonu), přičemž obě hodnoty platí současně. To svědčí o tom, že požadavek zadavatele na splnění obou parametrů není nijak neopodstatněný či překvapivý. Obě hodnoty (veličiny) totiž popisují různé aspekty výkonu, a je tedy nutno přiklonit se k výkladu zadavatele, že je nutno splnit obě hodnoty současně.
40. Úřad se tím, zda je užitý symbol lomítka definovaným standardem v daném oboru, zabýval.[6] Jak bylo uvedeno již výše, dodavatelé vystupující v zadávacím řízení by měli být profesionály ve svém oboru, a je tak na místě předpokládat, že jsou schopni porozumět odborným pojmům a výrazům užívaným v dané oblasti, a to i tehdy, nejsou-li výslovně definovány v zadávací dokumentaci. Nelze po zadavatelích rozumně požadovat, aby pro tyto případy definovali každý pojem v zadávací dokumentaci. Ostatně takovýchto odborných pojmů je v této zadávací dokumentaci celá řada a není zřejmé, proč zrovna tomuto konkrétnímu by navrhovatel neměl být schopen porozumět. Zadávací podmínky nelze posuzovat izolovaně nebo z pohledu osoby bez odborných znalostí dané problematiky. Takto je třeba k zadávacím podmínkám přistupovat i ve fázi jejich aplikace při posuzování nabídek. Navrhovatel profesionálem v oboru nepochybně je. Že by jej tedy zadávací podmínky formulované předmětným způsobem mohly zmást tak, aby mimoděk podal nabídku v rozporu s jejich skutečným obsahem, není pravděpodobné.
41. Závěry Úřadu podporuje i skutečnost, že žádný jiný dodavatel (uchazeč o veřejnou zakázku) ostatně s interpretací požadavku zadavatele, resp. s nutností splnit oba parametry výkonu, problém neměl.
42. Lze ještě doplnit, že ačkoli navrhovatel namítal nepotřebnost splnění obou parametrů současně, v bodu 16 námitek uvádí, že „UPS systémy mají maximální wattové a VA jmenovité hodnoty, které nesmí být překročeny“ a dále v bodu 32 návrhu, že „[p]ro UPS je hodnota zdánlivého výkonu důležitější. UPS systémy mají maximální wattové a VA jmenovité hodnoty, které nesmí být překročeny“. Z uvedených tvrzení navrhovatele vyplývá, že byť hodnotu zdánlivého výkonu považuje za důležitější, ani hodnotu činného výkonu nepovažuje za zcela irelevantní.
43. Namítá-li navrhovatel, že se Úřad nezabýval otázkou, zda je kumulativně formulovaný požadavek v daném případě vhodný (potřebný), pak lze konstatovat, že nastavení zadávacích podmínek tak, aby splnily svůj účel, je primárně věcí zadavatele. Cítil-li se navrhovatel nevhodně nastavenou zadávací podmínkou nezákonným způsobem omezen, měl ji primárně rozporovat námitkami podanými proti zadávacím podmínkám.
K doplnění UPS o zařízení u PDU
44. Navrhovatel namítá, že ani požadavek zadavatele, že požadovaný počet výstupů má být přímo na těle UPS, a nemá být dosahován pomocí příslušenství, nebyl ze zadávací dokumentace zřejmý, a tudíž mu nemůže být přičítáno k tíži, že takový požadavek nesplnil.
45. Nicméně, i pokud bychom dali navrhovateli za pravdu, že zadavatel nepožadoval, aby byly výstupy přímo na těle UPS, v zadávací dokumentaci zadavatel zcela jednoznačně formuloval požadavek, aby uchazeči již v nabídce ozřejmili, že jejich plnění splňuje stanovené technické požadavky, a aby definovali dodávané příslušenství,[7] což navrhovatel neučinil (a učinil tak až později při objasňování nabídky). Svůj postup přitom navrhovatel obhajoval tak, že doplnění o PDU představuje konfiguraci plnění, nikoli příslušenství.
46. Ať už použití PDU představuje konfiguraci již nabízeného plnění, nebo dodání příslušenství, výsledek bude pro navrhovatele vždy stejný. Navrhovatel totiž nedal dostatečně najevo, že a jak požadavek na počet výstupů splní, a tak i kdyby šlo o konfiguraci, stejně by jeho nabídka nesplňovala zadávací podmínky. Pokud by šlo o příslušenství, pak by se jednalo již o nepřípustnou[8] materiální změnu nabídky, jelikož tak nabízel jiné (o produkt PDU obohacené) plnění. Obojí by bylo důvodem pro vyloučení, protože by navrhovatel nesplnil buď požadavek na dostatečný popis plnění, nebo přímo technický požadavek na počet výstupů sám o sobě.
K námitce, že se zadavatel měl dále doptávat podle § 46 (1) ZZVZ
47. Ačkoli v jistých případech by se mohl postup podle § 46 ZZVZ před vyloučením účastníka, u něhož zadavatel nemá postaveno najisto, zda jeho nabídka splňuje zadávací podmínky (nedisponuje-li zadavatel na základě obsahu nabídky dostatečnými podklady svědčícími pro vyloučení uchazeče), stát povinností, primárně platí, že postup dle § 46 odst. 1 ZZVZ je právem, nikoli povinností zadavatele. Zákonodárce v § 46 ZZVZ používá nikoli náhodou výraz „může“, což značí že se jedná o právo, nikoli povinnost zadavatele. Stejně tak když se zadavatel rozhodne daného postupu využít, „může“ tuto žádost učinit i opakovaně.
48. Touto problematikou se zabývá i výše uvedená metodika Úřadu,[9] v níž Úřad na str. 10 mimo jiné uvádí, že „[p]okud je na základě údajů uvedených v nabídce dodavatele po posouzení nabídky zcela jasné a zřejmé, že podaná nabídka nesplňuje stanovené zadávací podmínky, není zadavatel povinen postupovat podle § 46 ZZVZ a je oprávněn účastníka vyloučit ze zadávacího řízení“. Tamtéž Úřad dovozuje, že „[p]okud tedy zadavateli z posouzení nabídky jasně vyplyne, že dodavatelem nabízené plnění nesplňuje požadované technické parametry, nevzniká zadavateli zjevně potřeba požadovat objasnění předložených údajů pro účely řádného průběhu zadávacího řízení a v takovém případě zadavatel sice může fakultativně postupovat dle § 46 ZZVZ, nicméně není k tomu povinen.“ Následně Úřad i doplnil, že „zadavatel má povinnost posuzovat jen to, co je uvedeno v nabídce, neboť je obsahem nabídky vázán. Nabídku navíc nelze po uplynutí lhůty k podání nabídek dále měnit či do ní jakýmkoli způsobem zasahovat. Případná chyba v nabídce jde tedy na vrub dodavatele, neboť ten je za její obsah zodpovědný“. Úřad ostatně konstantně říká, že za nabídku odpovídá dodavatel.[10]
49. Pokud nelze obecně dovozovat povinnost vůbec institutu dle § 46 ZZVZ využít, tím spíš nelze dovozovat povinnost zadavatele, aby se uchazeče doptával opakovaně. Uvedené podporuje i odborná literatura:[11] „Skutečnost, že zadavatel může účastníka zadávacího řízení vyzývat k doložení dokladů i opakovaně, však neznamená, že tak musí činit tak dlouho, dokud k předložení chybějícího dokladu nedojde. Jak již bylo uvedeno, na zaslání výzvy zadavatele není na straně dodavatele právní nárok a je pouze na uvážení zadavatele, zda k danému postupu přistoupí.“ Ke stejným závěrům dochází i soudní praxe, např. v rozsudku 4 As 144/2019 (bod 47) Nejvyšší správní soud uvádí: „Povahou § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách se Nejvyšší správní soud již minulosti rovněž zabýval a uzavřel, že podání žádosti o objasnění nejasností ohledně splnění kvalifikace podle § 59 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách je pouze fakultativním postupem zadavatele. Břemeno prokázání kvalifikace totiž spočívá na dodavateli, resp. uchazeči. Zadavatel nemůže od požadavku prokázání kvalifikace ustoupit, to však neznamená, že musí k prokázání kvalifikace dodavatele opakovaně (či vůbec) vyzývat (viz rozsudek ze dne 20. 8. 2015, č. j. 10 As 55/2015 - 46).“[12]
50. Navíc, když zadavatel na základě objasnění měl již postaveno najisto, že nabídka navrhovatele nesplňuje zadávací podmínky (protože nabídka obsahovala zařízení s nedostatečným počtem výstupů a doplnění o PDU představovalo nedovolenou materiální změnu nabídky), neměl ani důvod dodatečně navrhovatele žádat o další objasnění, neboť již bylo zcela patrné, že navrhovatel zadávací podmínky nesplnil.
Shrnutí
51. Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že zadávací podmínky nebyly (minimálně pro profesionály v oboru) nejasné, pouze si je navrhovatel nesprávně vyložil. Následkem toho jeho nabídka neodpovídala zadávacím podmínkám, a to i co se týče zadávacími podmínkami požadované určitosti co do specifikace nabízeného plnění. Na základě objasnění nabídky měl tedy zadavatel již najisto postaveno, že jsou naplněny podmínky pro vyloučení uchazeče. Postup zadavatele při objasňování nabídky i následném vyloučení byl v souladu se zákonem.
VI. Závěr
52. Z výše uvedených důvodů je třeba uzavřít, že posouzení skutkových zjištění Úřadem proběhlo řádně a v souladu se zákonem, přičemž na základě uvedených rozhodnutí Úřadu i soudů je rovněž zřejmé, že Úřad postupoval v souladu s rozhodovací praxí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. město Trutnov, Slovanské náměstí 165, Vnitřní Město, 541 01 Trutnov
2. JUDr. Robert Falbr, advokát, Kopeckého 1326/47, 169 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Bod 83.
[2] Bod 52 napadeného rozhodnutí.
[3] Str. 8-9.
[4] Viz bod 25 vyjádření navrhovatele k podkladům a bod 24 doplnění rozkladu.
[5] Body 74, 88, 92, 99.
[6] Konkrétně v bodech 78 a 95 napadeného rozhodnutí.
[7] Viz článek 11. písm. b) zadávací dokumentace, kde zadavatel stanovil, že: »Účastník ve své nabídce předloží dokumentaci s popisem nabídnutého HW zařízení, ze které bude dostatečně zřejmé, že účastníkem nabídnuté HW zařízení má veškeré parametry požadované zadavatelem v této zadávací dokumentaci a jejích přílohách. Touto dokumentací se rozumí vyplněná příloha č. 1 této zadávací dokumentace („Technická specifikace“). Účastník současně v této příloze specifikuje příslušenství zařízení, které zadavateli dodá spolu se zařízením (např. název výrobce a obchodní či typové označení nabízeného řešení).«
[8] Srov. například rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0113/2019/VZ-24101/2019/322/HSc.
[9] Dostupná na https://uohs.gov.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/vykladova-stanoviska-a-metodiky.html (12)
[10] Např. ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0506/2020/VZ, č. j. ÚOHS-02686/2021/500/AIv ze dne 22.01.2021 uvádí, že „[o]dpovědnost za správnost a úplnost nabídky bezesporu nese dodavatel (účastník zadávacího řízení), přičemž tento se nemůže spoléhat na to, že se zadavatel rozhodne postupovat dle § 46 zákona“ (bod 66).
[11] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 46 [Objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 354.
[12] Byť se rozsudek vztahuje k předchozí právní úpravě, tato oblast oproti ZZVZ nedoznala zásadních změn.