číslo jednací: 10250/2026/163
spisová značka: R0012/2026/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Automatizace monitoringu dopravy v klidu – VZ1 |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 19. 3. 2026 |
| Související rozhodnutí | 29513/2025/500 43534/2025/163 02201/2026/500 10250/2026/163 |
| Dokumenty |  2026_R0012.pdf 446 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0012/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-10250/2026/163 |
|
Brno 18. 3. 2026 |
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 2. 2026 zadavatelem
- Statutární město Ústí nad Labem, IČO 00081531, se sídlem Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-02201/2026/500 ze dne 19. 1. 2026 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0330/2025/VZ zahájeném na návrh navrhovatele
- GEMOS CZ, spol. s r.o., IČO 25065238, se sídlem B. Smetany 1599, 250 88 Čelákovice, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 2. 5. 2025 Mgr. Michalem Šimků, advokátem, ev. č. ČAK 09430, se sídlem Šítkova 233/1, 110 00 Praha,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Automatizace monitoringu dopravy v klidu – VZ1“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 2. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 2. 2025 pod ev. č. Z2025-008798, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 2. 2025 pod ev. č. 98202-2025, ve znění pozdějších oprav,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0330/2025/VZ, č. j. ÚOHS-02201/2026/500 ze dne 19. 1. 2026
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Zadavatel zahájil dne 12. 2. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky.
2. Úřad obdržel dne 2. 5. 2025 návrh[1] navrhovatele z téhož dne proti zadávacím podmínkám a proti rozhodnutí o námitkách ze dne 22. 4. 2025[2]. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[3] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Dosavadní procesní vývoj
Rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 8. 2025
3. Dne 6. 8. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0330/2025/VZ, č. j. ÚOHS-29513/2025/500 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“)[4], kterým ve výroku I návrh navrhovatele v části týkající se tvrzeného vymezení minimální úrovně kritéria technické kvalifikace spočívajícího v požadavku na doložení zkušenosti s „dodávkou/službou v oblasti poskytování komplexního řešení (HW a SW) monitoringu registračního značek/vozidel na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla, v min. hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH“ (dále též „kvalifikační požadavek“ nebo též „požadavek na technickou kvalifikaci“), v rozporu se zásadou přiměřenosti a způsobem neodpovídajícím rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Výrokem II prvostupňového rozhodnutí Úřad správní řízení vedené ve zbývající části návrhu (týkající se údajného vymezení minimální úrovně kritéria technické kvalifikace spočívajícího v požadavku na doložení zkušenosti s „dodávkou/službou v oblasti 5G konektivity poskytované v rámci neveřejné sítě, v hodnotě min. 1 000 000 Kč“) v rozporu se zásadou přiměřenosti, podle § 257 písm. h) ZZVZ zastavil, neboť předmětné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
4. V odůvodnění výroku I prvostupňového rozhodnutí Úřad konstatoval, že požadoval-li zadavatel doložení zkušenosti s poskytováním komplexního řešení monitoringu dopravy v hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH, bylo zřejmé, že tato referenční hodnota předpokládanou hodnotu nepřesahuje, když tvoří méně než 50 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Obsah i hodnota požadavku na technickou kvalifikaci měly dle Úřadu odpovídající vazbu na předmět plnění, přičemž požadovanou výši referenční hodnoty nebylo možné považovat bez dalšího za odporující zásadě přiměřenosti.
5. V odůvodnění výroku II prvostupňového rozhodnutí Úřad uvedl, že návrhová argumentace ve vztahu k požadavku technické kvalifikace týkajícího se dodávky 5G technologií či služeb v min. hodnotě 1 000 000 Kč bez DPH (dále jen „kvalifikační požadavek 2“) je opožděná, neboť v námitkách navrhovatel sice obecně označil celou technickou kvalifikaci za nepřiměřenou a nedůvodnou, ale k danému kvalifikačnímu požadavku 2 nic konkrétního neuvedl, tj. ani to, v čem konkrétně spatřuje v souvislosti s jeho stanovením porušení zákona ze strany zadavatele.
Rozhodnutí o rozkladu ze dne 6. 11. 2025
6. Prvostupňové rozhodnutí bylo dne 21. 8. 2025 napadeno rozkladem navrhovatele z téhož dne[5] (dále jen „rozklad navrhovatele“). Dne 6. 11. 2025 bylo vydáno rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0012/2026/VZ, č. j. ÚOHS-10250/2026/163 (dále jen „rozhodnutí o rozkladu navrhovatele“)[6], kterým došlo ke zrušení výroku I prvostupňového rozhodnutí a k vrácení věci v tomto rozsahu Úřadu k novému projednání. Dále byl výrokem II rozhodnutí o rozkladu navrhovatele zamítnut rozklad navrhovatele v části směřující proti výroku II prvostupňového rozhodnutí a potvrzen výrok II prvostupňového rozhodnutí, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2025.
7. V odůvodnění výroku I rozhodnutí o rozkladu navrhovatele bylo zpochybněno zejména nesprávné posouzení přiměřenosti hodnoty zadavatelem stanoveného požadavku na technickou kvalifikaci optikou předmětu veřejné zakázky. Hlavní vadu napadeného rozhodnutí jsem shledal ve ztotožnění kvalifikačního požadavku s celým předmětem zakázky, ačkoliv daný kvalifikační požadavek byl formulován velmi obecně a vágně a zadavatel tedy umožnil, aby předmětný požadavek byl naplněn širokým spektrem dodávek či služeb v oblasti komplexního řešení monitoringu registračních značek/vozidel. V nyní projednávaném případě tak bylo třeba rozlišovat mezi předmětem veřejné zakázky a požadavkem na technickou kvalifikaci. Úřad měl v rámci nového projednání výroku I prvostupňového rozhodnutí posoudit, zda hodnota uvedená v kvalifikačním požadavku zadavatele je přiměřená odpovídající části předmětu soutěžené veřejné zakázky, tj. té části veřejné zakázky, která se s danou referencí překrývá.
8. V odůvodnění výroku II rozhodnutí o rozkladu navrhovatele bylo dále uvedeno, že navrhovatel podal velmi stručné námitky, které kvalifikační požadavek 2 specifikovaný a rozporovaný až v dané části návrhu žádným způsobem nerozporují, a tudíž byl naplněn zákonem předvídaný důvod pro zastavení správního řízení (v dané části) z důvodu, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.
Rozhodnutí Úřadu ze dne 19. 1. 2026
9. Následně dne 19. 1. 2026 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0330/2025/VZ, č. j. ÚOHS-02201/2026/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“)[7].
10. Ve výroku I tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 ZZVZ, ve spojení s § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ a s § 73 odst. 6 písm. b) ZZVZ, když v rámci požadavků na technickou kvalifikaci podle § 79 odst. 2 písm. b) ZZVZ požadoval doložení zkušenosti s „dodávkou/službou v oblasti poskytování komplexního řešení (HW a SW) monitoringu registračního značek/vozidel na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla, v min. hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH“, a tedy nevymezil minimální úroveň tohoto kritéria v souladu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace tak, aby odpovídala rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, čímž vytvořil bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže, a mohl tak omezit okruh potenciálních dodavatelů.
11. Výrokem II Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Výrokem III dále uložil zadavateli podle § 263 odst. 8 ZZVZ zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0330/2025/VZ. A výrokem IV uložil zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
12. V rámci odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval jednak vymezením předmětu veřejné zakázky (viz body 92-96 odůvodnění napadeného rozhodnutí), když jej porovnal s obsahem požadavku na technickou kvalifikaci (viz body 97-108 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Z daného porovnání přitom vyplynulo, že předmětný kvalifikační požadavek byl z hlediska jeho věcného obsahu stanoven značně odlišně od předmětu plnění veřejné zakázky. Pro prokázání předmětné technické kvalifikace dle Úřadu tedy plně postačovalo, aby se předložené reference dodavatelů obsahově týkaly pouze části předmětu plnění veřejné zakázky, tj. kupříkladu dodání vozidla s kamerovým systémem či pouze dodání kamerového systému.
13. Úřad dále s ohledem na provedený průzkum dříve realizovaných obdobných veřejných zakázek (viz body 115-125 odůvodnění napadeného rozhodnutí) zhodnotil, že nelze považovat zadavatelem požadovanou hodnotu kvalifikačního požadavku ve výši 3 000 000 Kč bez DPH za odpovídající situaci na relevantním trhu, a tedy za přiměřenou z hlediska její nezbytnosti pro ověření schopnosti dodavatele danou veřejnou zakázku řádně plnit. Předmětný kvalifikační požadavek totiž mohli dle Úřadu splnit pouze dodavatelé, kteří realizovali věcně odpovídající zakázky pouze většího (komplexního) objemu, což však bylo v rozporu s obsahovým nastavením kvalifikačního požadavku zadavatele.
14. Zadavatel tedy dle Úřadu v daném případě vymezením referenční hodnoty ve výši 3 000 000 Kč bez DPH omezil hospodářskou soutěž, když nezohlednil hodnotu části předmětu veřejné zakázky odpovídající vyžadované referenci ani specifickou situaci na relevantním trhu, a znemožnil tak účast dodavatelům disponujícím pouze referencemi s nižší hodnotou.
III. Námitky rozkladu
15. Dne 3. 2. 2026 obdržel Úřad rozklad[8] zadavatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 19. 1. 2026. Konec 15denní odvolací lhůty dle § 83 správního řádu připadl na úterý 3. 2. 2026. Navrhovatel tedy podal rozklad v zákonné lhůtě.
16. Zadavatel nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí, když uvádí, že Úřad vyložil kvalifikační požadavek v rozporu s obsahem, smyslem a účelem veřejné zakázky. Zadavatel má za to, že technická kvalifikace má být vždy posuzována k předmětu veřejné zakázky. Výkladem tudíž nelze dle zadavatele dovodit, že požadavek na technickou kvalifikaci byl vymezen vágně a postačí doložit zadavateli v rámci veřejné zakázky referenci spočívající pouze v dodávce vozidla. Z nastavení technické kvalifikace dle zadavatele jednoznačně vyplynul požadavek na doložení reference týkající se komplexního řešení, tj. monitoringu registračních značek zahrnujícího i integraci do systému s využitím 5G sítě pro přenos dat, jehož součástí je i dodání vozidla a kamerového systému. V závislosti na výše uvedeném zadavatel trvá na tom, že kvalifikační požadavek v hodnotě 3 mil. Kč bez DPH byl v poměru k předpokládané hodnotě veřejné zakázky zcela přiměřený.
17. Zadavatel dále nesouhlasí se závěrem Úřadu, že nedoložil a neodůvodnil, co jej vedlo ke stanovení předmětného kvalifikačního požadavku. Zadavatel k tomu dodává, že naopak zohlednil především své zkušenosti, obdobné referenční zakázky z jiných měst a svou praxi v rámci projektů konektivity 5G sítě, což také řádně doložil. Zadavatel je přesvědčen, že stanovil kvalifikační požadavek v souladu se ZZVZ jako nástroj prevence realizačních rizik, nikoli jako prostředek omezení hospodářské soutěže.
18. Dále rozklad obsahuje výčet plnění, které chtěl zadavatel stanovením požadavku na technickou kvalifikaci ověřit, dle zadavatele se mělo jednat o prokázání zkušenosti se systémově komplexním řešením. Dle zadavatele tak finanční rozsah kvalifikačního požadavku předpokládal odpovídající míru složitosti a byl indikátorem rozsahu projektové odpovědnosti a organizační náročnosti komplexního plnění vyplývajícího z předmětu veřejné zakázky.
Závěr rozkladu
19. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu
20. Dne 12. 2. 2026 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele[9].
21. Navrhovatel shledává napadené rozhodnutí věcně správné, přesvědčivé a odpovídající ZZVZ. Úřad dle navrhovatele respektoval nutnou vázanost právními názory vyslovenými v rozhodnutí o rozkladu navrhovatele, když v napadeném rozhodnutí provedl komplexní a správné posouzení věci.
22. Zadavatel v rozkladu dle navrhovatele neuvádí žádné nové skutkové okolnosti ani nijak věcně nevyvrací skutkové závěry napadeného rozhodnutí a zůstává pouze u obecného tvrzení o „komplexnosti“ veřejné zakázky. Zadavatel se tedy dle navrhovatele snaží zpětně přizpůsobit popis složitosti plnění tak, aby obhájil zvolenou hodnotu kvalifikačního požadavku, namísto toho, aby tuto hodnotu odvodil od reálně obvyklých cen plnění, které věcně odpovídá požadavku na technickou kvalifikaci.
23. Závěrem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
IV. Řízení o rozkladu
24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
25. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.
V. K námitkám rozkladu
26. Zadavatel v rozkladu nejprve sporuje Úřadem formulovaný údajně nesprávný výklad kvalifikačního požadavku, neboť je v rozporu s obsahem, smyslem a účelem veřejné zakázky. Zadavatel má za to, že kvalifikační požadavek má být vždy posuzován ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. V důsledku toho zadavatel opakuje, že z nastavení technické kvalifikace jednoznačně vyplynul požadavek na doložení reference týkající se komplexního řešení, tj. monitoringu registračních značek zahrnujícího i integraci do systému s využitím 5G sítě pro přenos dat, jehož součástí je i dodání vozidla a kamerového systému. V závislosti na výše uvedeném zadavatel trvá na tom, že kvalifikační požadavek v hodnotě 3 mil. Kč bez DPH byl v poměru k předpokládané hodnotě veřejné zakázky zcela přiměřený.
27. Nejprve považuji za vhodné opětovně uvést znění sporovaného kvalifikačního požadavku. V bodě 6.3. zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že danou část technické kvalifikace prokáže dodavatel, který předloží alespoň jednu zakázku „zahrnující dodávky/služby v oblasti poskytování komplexního řešení (HW a SW) monitoringu registračních značek/vozidel na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla, v min. hodnotě 3 000 000 Kč bez DPH“.
28. Nejprve lze souhlasit s premisou, že kvalifikační požadavky zadavatele musí být navázány na předmět plnění veřejné zakázky, neboť jejich účelem v zadávacím řízení na veřejnou zakázku je prokázání technických a odborných schopností a zkušeností jednotlivých dodavatelů nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Prokázání technické kvalifikace má zadavateli tedy poskytovat alespoň určitou míru jistoty, že dodavatel je z hlediska odborných kapacit a zkušeností schopen úspěšně realizovat předmět veřejné zakázky. Obecně lze tedy konstatovat, že zadavatelé mají možnost v zadávací dokumentaci požadovat k prokázání technické kvalifikace taxativně vymezená kritéria (viz § 79 ZZVZ), přičemž zadavatel by měl tato kritéria volit s ohledem na jejich význam pro (kvalitní) splnění předmětu veřejné zakázky. ZZVZ zároveň zadavatelům nebrání, aby si jednotlivá kritéria kvalifikace nastavili prostřednictvím kvalifikačních požadavků různé míry přísnosti. Také § 73 odst. 6 ZZVZ zdůrazňuje nutnost přiměřeného napojení požadavků technické kvalifikace vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Jednotlivá kritéria kvalifikace se tak musí odvíjet od předmětu veřejné zakázky (od její komplexnosti a náročnosti na realizaci) a zadavatel by měl být schopen při následném přezkumu ze strany Úřadu stanovení konkrétních kvalifikačních požadavků racionálně obhájit[10].
29. V nyní projednávaném případě měl zadavatel s ohledem na předmět veřejné zakázky tedy možnost vymezit kritérium technické kvalifikace různými způsoby. Mohl například požadovat předložení reference spočívající v realizaci komplexního řešení automatizace monitoringu dopravy v klidu, a to včetně detailně specifikovaných dílčích prvků takového plnění (obdobně jako v případě předmětu veřejné zakázky). Stejně tak si zadavatel mohl zvolit i odlišný rozsah požadované reference, pokud by byl podle jeho odborného uvážení způsobilý dostatečně ověřit schopnost dodavatelů řádně a kvalitně plnit předmět veřejné zakázky. Jinými slovy, zadavatel disponoval několika legitimními variantami, jak vymezit či specifikovat kvalifikační požadavek, aby odpovídal jeho potřebám a charakteru poptávaného plnění.
30. Zadavatel při vymezení zadávacích podmínek nyní šetřené veřejné zakázky zvolil při formulaci kvalifikačního požadavku obecnější variantu, když prokazatelně preferoval jednodušší a jazykově méně kazuistické vymezení reference, jak ostatně správně vyložil již Úřad v napadeném rozhodnutí (viz bod 97 a násl.). Jak bylo uvedeno výše, takový postup ZZVZ nevylučuje.
31. Při jazykovém výkladu sporného požadavku na technickou kvalifikaci je rozhodné jeho samotné znění, ze kterého vyplývá, že zadavatel umožnil dodavatelům doložit zkušenost pouze s dílčím plněním v podobě dodávky či služby poskytované v určité konkrétní oblasti – zde v oblasti poskytování komplexního řešení monitoringu registračních značek nebo vozidel na místních komunikacích z jedoucího monitorovacího vozidla. Z textu požadavku nevyplývá další konkretizace jednotlivých technologických či integračních prvků nad rámec výslovně uvedených znaků. Jazykové vyjádření je tedy určující pro rozsah požadované reference a nelze je ex post rozšiřovat o další podmínky, které v obsahu kvalifikačního požadavku nebyly výslovně vyjádřeny.
32. Současně je třeba uvést, že posuzovaný kvalifikační požadavek byl s předmětem veřejné zakázky propojen, byť toliko v užším, dílčím rozsahu, neboť předmět veřejné zakázky byl vymezen podstatně šířeji než samotný kvalifikační požadavek. Nelze proto dovodit z jeho samotného věcného vymezení jeho nepřiměřenost ve vztahu ke složitosti a obsahu poptávaného plnění; takto formulovaný požadavek sledoval legitimní cíl ověření technické a realizační způsobilosti dodavatelů.
33. Zároveň však nelze ani přehlédnout zadavatelem požadovanou minimální hodnotu kvalifikačního požadavku ve výši 3 000 000 Kč bez DPH. Zde se Úřad, vázán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí o rozkladu navrhovatele, správně zaměřil na obsahové vymezení daného kvalifikačního požadavku (viz body 97 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí) a zároveň na skutečnost, že se tento požadavek vztahoval pouze k určité dílčí části plnění předmětu veřejné zakázky (viz bod 107 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).
34. Ve vztahu k argumentaci zadavatele, podle níž má být přiměřenost stanovené referenční hodnoty poměřována celkovou předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, je třeba přisvědčit závěru Úřadu, že posouzení přiměřenosti minimální hodnoty požadované reference nemůže vycházet z rozsahu a hodnoty celého předmětu plnění, jestliže samotný kvalifikační požadavek byl formulován užším a obecnějším způsobem a bylo jej možné splnit realizací pouze určité dílčí části plnění. Měřítkem přiměřenosti proto musí být hodnota pouze té části veřejné zakázky, jejímž prostřednictvím bylo možné požadavek na technickou kvalifikaci naplnit, nikoli celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Porovnávání minimální referenční hodnoty s celkovou předpokládanou hodnotou by za dané situace vedlo k nepřesnému a zkreslujícímu závěru, neboť by nereflektovalo skutečný rozsah požadované zkušenosti vyplývající z textu kvalifikačního kritéria. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit názoru zadavatele, že by takové srovnání bylo v nyní projednávaném případě přiléhavé.
35. V této souvislosti je nutné podotknout, že Úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí správně zohlednil cenovou realitu obdobných plnění, vykazujících znaky kvalifikačního požadavku, na základě srovnatelných již realizovaných veřejných zakázek, která nasvědčuje tomu, že hodnota takto vymezeného kvalifikačního požadavku se běžně pohybovala výrazně pod hranicí požadovaných 3 000 000 Kč bez DPH. V důsledku tohoto zjištění tedy nebylo možné požadovanou minimální hodnotu kvalifikačního požadavku považovat za odpovídající situaci na relevantním trhu, a tedy za přiměřenou z hlediska její nezbytnosti pro ověření schopností dodavatelů danou veřejnou zakázku řádně plnit (viz bod 132 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
36. Závěrem lze tedy shrnout, že by bylo nepochybně legitimní, aby zadavatel požadoval zkušenost s komplexním technologickým projektem odpovídajícím celému rozsahu předmětu veřejné zakázky. Pokud zadavatel takový záměr měl, bylo však nezbytné jej v kvalifikačním požadavku vyjádřit jednoznačně a explicitně. K tomu však v nyní projednávaném případě nedošlo. Jazykové vyjádření požadavku na technickou kvalifikaci tak svědčí pouze o jeho dílčí povaze ve vztahu k celkovému předmětu veřejné zakázky a neumožňuje jeho extenzivní výklad směrem ke komplexnímu plnění.
37. Kvalifikační požadavek tedy musí být věcně provázán s předmětem veřejné zakázky, avšak jeho obsah je nutno posuzovat primárně podle jeho vlastního jazykového vymezení. Nelze jej dodatečně extenzivně vykládat tak, aby odpovídal celému rozsahu předmětu veřejné zakázky, jestliže byl formulován užším způsobem a umožňoval jeho naplnění realizací pouze dílčí části poptávaného plnění. Stejně tak nelze přiměřenost minimální hodnoty požadované reference opírat o její porovnání s celkovou předpokládanou hodnotou veřejné zakázky, pokud samotný kvalifikační požadavek nepokrýval celý rozsah poptávaného plnění (k tomu blíže viz bod 44 tohoto rozhodnutí).
38. S ohledem na výše uvedené neshledávám proto námitku zadavatele důvodnou. Nad rámec shora uvedeného je namístě zohlednit rovněž skutečnost, že Úřad při svém rozhodování reflektoval právní názor vyjádřený předsedou Úřadu v rozhodnutí o rozkladu navrhovatele.
39. Zadavatel v rámci další námitky rozkladu nesouhlasí se závěrem Úřadu, že nedoložil a neodůvodnil, co jej vedlo ke stanovení předmětného kvalifikačního požadavku. Zadavatel k tomu dodává, že zohlednil především své zkušenosti, obdobné referenční zakázky z jiných měst a svou praxi v rámci projektů konektivity 5G sítě, což také řádně doložil.
40. K této námitce považuji za nutné nejprve uvést, že zadavatel své odůvodnění kvalifikačního požadavku v průběhu celého správního řízení (tedy i v rozkladové argumentaci) vztahuje k předmětu veřejné zakázky jako celku, což ostatně vyplývá i ze znění rozkladové námitky. Jak však bylo dovozeno výše, vymezení kvalifikačního požadavku nekoresponduje s vymezením předmětu veřejné zakázky jako celku, nýbrž je formulováno užším způsobem.
41. Aby bylo možné takové odůvodnění zadavatele akceptovat, musel by zadavatel prokázat, že omezení hospodářské soutěže spočívající v požadavku na minimální hodnotu reference ve výši 3 000 000 Kč bez DPH není ve vztahu k vymezení kvalifikačního požadavku bezdůvodné. Konkrétně by zadavatel musel odůvodnit, proč jím vymezený kvalifikační požadavek nebylo možné naplnit referencemi s nižší požadovanou hodnotou než 3 mil. Kč bez DPH, když plnění věcně vyhovující kvalifikačnímu požadavku bývají standardně poskytována za nižší ceny. Zadavatel by tedy musel obhájit, proč je doložení reference v minimální hodnotě 3 mil. Kč bez DPH podle vymezeného kvalifikačního požadavku nezbytné pro ověření schopností dodavatelů řádně realizovat předmět veřejné zakázky.
42. K takovému odůvodnění však ze strany zadavatele nedošlo, neboť jak bylo uvedeno výše, zadavatel své odůvodnění opakovaně vztahoval výlučně k celému předmětu veřejné zakázky. Pro příklad lze uvést argumentaci zadavatele v rozkladu, kde uvádí, že zohlednil zakázky a uzavřené smlouvy v dopravě se zaměřením na monitoring dopravy v klidu včetně služeb 5G konektivity a integrovaného plnění kombinující technologii a konektivitu. Již z této části námitky lze seznat, že se odůvodnění kvalifikačního požadavku skutečně vztahovalo k předmětu veřejné zakázky jako celku a nikoli k jeho dílčí části, kterou bylo možné kvalifikační požadavek naplnit. Kvalifikační požadavek přitom neobsahoval žádnou zmínku o službách 5G konektivity ani o integrovaném plnění kombinujícím technologii a konektivitu. Zároveň lze uvést, že v bodě 6.3 zadávací dokumentace zadavatel vedle nyní přezkoumávaného kvalifikačního požadavku samostatně požadoval také referenci na dodávky či služby v oblasti 5G konektivity poskytované v rámci neveřejné sítě v minimální hodnotě 1 000 000 Kč. Tyto skutečnosti tedy potvrzují, že zadavatel ve své argumentaci vycházel z širšího vymezení předmětu veřejné zakázky, než jaké odpovídá samotnému obsahu posuzovaného kvalifikačního požadavku, a proto takto pojaté odůvodnění nemůže obstát.
43. S danou problematikou se také pojí závěrečná námitka rozkladu zadavatele. Zadavatel zde argumentuje tím, že finanční rozsah požadovaných referencí, pojících se s přezkoumávaným kvalifikačním požadavkem, předpokládal odpovídající míru složitosti. Lépe řečeno, že hodnota kvalifikačního požadavku ve výši 3 000 000 Kč bez DPH měla být indikátorem rozsahu projektové odpovědnosti a organizační náročnosti komplexního plnění, které daný kvalifikační požadavek předpokládal.
44. K uvedené argumentaci zadavatele je však třeba uvést, že míra složitosti požadované reference je primárně dána jejím věcným obsahem, tedy konkrétním vymezením požadovaných činností, technických prvků či funkcionalit, které musí referenční plnění zahrnovat. Rozhodující pro vymezení, jaký typ zkušenosti mají dodavatelé v rámci naplnění podmínky technické kvalifikace prokázat, je zpravidla věcný obsah kvalifikačního požadavku, nikoli pouze finanční hodnota reference. Tím však není vyloučeno, že v některých případech může požadavek na určitou minimální hodnotu reference nepřímo odrážet také míru složitosti či rozsahu požadovaného plnění, což může být typické například u některých stavebních zakázek. Každý kvalifikační požadavek je proto nutné posuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu.
45. V nyní projednávané věci je potřeba přihlédnout mimo jiné k tomu, že zadavatel jím tvrzenou nezbytnou komplexnost požadované reference, resp. konkrétní vymezení nutných funkcionalit a jiných vlastností poptávaného referenčního plnění, nepromítl do věcného vymezení kvalifikačního požadavku.
46. Finanční hodnota reference vyjadřuje pouze rozsah plnění z hlediska jeho ceny, přičemž musí odpovídat věcnému vymezení daného kvalifikačního požadavku a být ve vztahu k němu přiměřená nebo dostatečně odůvodněná (viz výše). Pokud bychom však přijali argumentaci zadavatele opírající se o to, že hodnota reference měla indikovat rozsah projektové odpovědnosti a organizační náročnosti komplexního plnění, došlo by k situaci, kdy by samotná výše požadované reference fakticky suplovala další obsahovou podmínku, která však v textu kvalifikačního požadavku nebyla výslovně vyjádřena – konkrétně požadavek na realizaci komplexního plnění v oblasti monitoringu dopravy. Takový výklad však i s ohledem na výše uvedené nelze přijmout. Danému tvrzení odpovídá také skutečnost, že v tomto případě hodnota plnění nemusí vypovídat ničeho o jeho komplexnosti, když by ji bylo možné dosáhnout i jednodušším plněním o větším počtu dodávek (jednoduchý SW a tři vozidla).
47. Při posuzování dané problematiky je nutné si uvědomit, že zadavatel formuloval kvalifikační požadavek obecně tak, aby jej bylo možné splnit poměrně širokým spektrem dodávek či služeb v rámci vymezené oblasti komplexního řešení, tedy nikoliv že by mělo jít o komplexní řešení, natož aby definoval, co takovým řešením rozumí. Následně však zadavatel argumentoval nutnou komplexností předložených referencí s tím, že v rámci kvalifikačního požadavku sice konkrétně nevymezil, co považuje za dané komplexní řešení, ale požadavek na nutnou komplexnost předložených referencí implicitně vyjádřil právě prostřednictvím stanovené minimální hodnoty reference. Taková argumentace však s ohledem na výše uvedené přihlédnutí ke konkrétním okolnostem případu, zejména obsahu sporného kvalifikačního požadavku, nemůže obstát.
48. Úřad proto v napadeném rozhodnutí (viz body 140 – 145) správně konstatoval, že zadavatel neodůvodnil požadovanou hodnotu kvalifikačního požadavku ve vztahu k jeho obsahovému vymezení ani ve vztahu k dílčí části předmětu veřejné zakázky, k níž se tento požadavek fakticky vztahuje. Z tohoto důvodu ani tyto rozkladové námitky zadavatele neshledávám důvodnými.
49. Nad rámec výše uvedeného považuji za vhodné zdůraznit, že při stanovení kvalifikačních požadavků musí zadavatel pečlivě zvažovat jejich konkrétní podobu. Míra složitosti požadované reference je totiž určena především jejím věcným obsahem, tedy tím, jaké činnosti, technologie či plnění musí referenční zakázka zahrnovat; nelze ji dovozovat pouze z finanční hodnoty požadované reference. Zadavatel by proto měl při formulaci kvalifikačního požadavku vyhodnotit, jaký typ zkušenosti je pro realizaci konkrétní veřejné zakázky skutečně podstatný a jakým způsobem ji lze nejvhodněji ověřit.
50. V nyní posuzovaném případě lze v tomto směru částečně přisvědčit i náznaku argumentace zadavatele, podle níž pro posouzení schopnosti dodavatele řádně plnit veřejnou zakázku nemusí být určující například samotná schopnost dodat vozidlo. Právě tato položka však může významně ovlivnit celkovou cenu referenčního plnění, aniž by představovala klíčovou technologickou či odbornou složku poptávaného řešení, jehož podstatou je především dodávka jiných hardwarových a softwarových prvků systému. Je proto na zadavateli, aby již při vymezování kvalifikačních požadavků zvážil, zda a v jakém rozsahu má být určitý typ plnění – například dodání vozidla – součástí referenční zkušenosti, neboť takové rozhodnutí se může zásadně promítnout do požadované hodnoty reference.
51. Lze tak uzavřít, že potvrzení rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku je v projednávaném případě důsledkem nevhodně nastaveného kvalifikačního požadavku ze strany zadavatele.
VI. Závěr
52. Závěrem lze uvést, že rozhodnutí o rozkladu navrhovatele obsahovalo závazný právní názor a možný postup Úřadu pro posouzení rozhodných skutečností při opětovném přezkumu předmětu nyní projednávaného správního řízení. Úřad v rámci napadeného rozhodnutí tento právní názor reflektoval a správně zohlednil všechny rozhodné skutečnosti.
53. Po posouzení, že zadavatel stanovil zadávací podmínky, konkrétně požadavek na technickou kvalifikaci veřejné zakázky, v rozporu se ZZVZ, jsem na základě výše uvedeného shledal, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když návrhu navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele vyhověl a jako opatření k nápravě zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Současně Úřad správně uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v daném zadávacím řízení až do pravomocného skončení správního řízení a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Statutární město Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, 400 01 Ústí nad Labem
2. Mgr. Michal Šimků, advokát, Šítkova 233/1, 110 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 1.
[2] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 18.
[3] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[4] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 37.
[5] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 38.
[6] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 45.
[7] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 57.
[8] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 58.
[9] Ve správním spise se nachází pod položkou č. 62.
[10] JELÍNEK, K., DĚDEK, V., ŠLESINGER, J., STAŇO, R. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář (k § 73 a § 79 ZZVZ). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz.